Hergi
Swords and Sandals III byla jedna z těch her, která mi jako malému přišla hrozně super. Nikdy jsem ji nedohrál, ale to mi tehdy nevadilo. Po deseti letech jsem se však rozhodl tento rest napravit.
Už tehdy mě hra ohromila možnostmi, které oproti jedničce a dvojce nabízela. Nové typy zbraní, odlišnost arén, strom dovedností, rozhodování o osudu poražených, vše ti vypadá super. Pokud ve hře avšak strávíte více času, zjistíte, že s každým pozitivem se pojí nějaké negativum. Když už je tu nějaká myšlenka, není dotažena do konce. Například zbraně na dálku ze začátku působí jako výhoda. V pokročilejší části hry se však tato výhoda stane irelevantní, protože jedním skokem jste tak či onak hned u nepřítele. Pak tu máme například kytary, které mají možnost krást nepříteli manu. Zní to jako zajímavý prvek pro kombinaci s nějakými kouzly, že? Problém je ale zase balanc, protože proti obouruční zbrani nebo čistě magickému buildu zkrátka nemáte šanci.
Také soubojový systém se dočkal menší řádky změn. Chybí zde například stamina. Při volbě, jak silný útok použijete, tak vybíráte pouze na základě odhadovaného poškození a pravděpodobnosti úspěchu. To by upřímně úplně nevadilo, nebýt kritických úderů. Ty byly sice i v předchozích dílů, zde jsou ale neskutečně přesílené. Pokud se vám takový kritický úder podaří zasadit, ignorujete veškerou zbroj a maximálně na dva tyto zásahy skolíte kohokoli. Jinak jen taková zajímavost, jde tu vytvořit i build založený právě na kritických úderech. I bez něj ale sázení na tuto mechaniku je nejlepší taktikou. Souboje s šampióny, kteří jsou mimochodem ještě více přesílení, tak probíhají tak, že prostě zkoušíte stále dokola silný útok, než dáte dva kritické údery za sebou.
Asi nejlepší nově přidanou mechanikou je jakási karma, které se vám zvyšuje nebo snižuje podle toho zda, necháte poraženého nepřítele žít. S tím se vám odemyká také speciální typ útoku nebo léčení. Tato statistika je ale také podmínkou pro koupi některých částí vybavení a ovlivňuje tak nejen váš budoucí vzhled.
Hru jsem nakonec nedohrál ani v současnosti. Paradoxně to ale není kvůli všem nedostatkům, které jsem už zmínil. Je to kvůli grindu. Mezi jednotlivými šampiony je totiž v podstatě nutné se trochu nalevelit. A jak to tak bývá, jde to postupně pomaleji. Ve dvou třetinách hry jsem se ale dostal do fáze, kde jsem musel zabít asi sto nepřátel. A když je každý souboj akorát neustálé opakování silného útoku, tak to časem zkrátka vzdáte.
Nakonec ještě přihodím krátký odstavec o browser verzi, kterou dnes již nelze hrát. V této verzi byla maximální úroveň třináct a bojovali jste proti reálným hráčům. A upřímně to díky nízkému levelovému rozsahu vlastně fungovalo o něco lépe, i když se to samozřejmě plně nezbavilo všech problémů, které výše zmiňuji.
Ač celý tento komentář působí asi dost negativně, Swords and Sandals III nepovažuji za vyloženě tragédii. Je to vlastně docela zábavná blbůstka, které vás na nějakou dobu zabaví. Pokud jste ale jedni z těch, kteří všechny hry dohráváte až do konce, přeji pevné nervy.
Už tehdy mě hra ohromila možnostmi, které oproti jedničce a dvojce nabízela. Nové typy zbraní, odlišnost arén, strom dovedností, rozhodování o osudu poražených, vše ti vypadá super. Pokud ve hře avšak strávíte více času, zjistíte, že s každým pozitivem se pojí nějaké negativum. Když už je tu nějaká myšlenka, není dotažena do konce. Například zbraně na dálku ze začátku působí jako výhoda. V pokročilejší části hry se však tato výhoda stane irelevantní, protože jedním skokem jste tak či onak hned u nepřítele. Pak tu máme například kytary, které mají možnost krást nepříteli manu. Zní to jako zajímavý prvek pro kombinaci s nějakými kouzly, že? Problém je ale zase balanc, protože proti obouruční zbrani nebo čistě magickému buildu zkrátka nemáte šanci.
Také soubojový systém se dočkal menší řádky změn. Chybí zde například stamina. Při volbě, jak silný útok použijete, tak vybíráte pouze na základě odhadovaného poškození a pravděpodobnosti úspěchu. To by upřímně úplně nevadilo, nebýt kritických úderů. Ty byly sice i v předchozích dílů, zde jsou ale neskutečně přesílené. Pokud se vám takový kritický úder podaří zasadit, ignorujete veškerou zbroj a maximálně na dva tyto zásahy skolíte kohokoli. Jinak jen taková zajímavost, jde tu vytvořit i build založený právě na kritických úderech. I bez něj ale sázení na tuto mechaniku je nejlepší taktikou. Souboje s šampióny, kteří jsou mimochodem ještě více přesílení, tak probíhají tak, že prostě zkoušíte stále dokola silný útok, než dáte dva kritické údery za sebou.
Asi nejlepší nově přidanou mechanikou je jakási karma, které se vám zvyšuje nebo snižuje podle toho zda, necháte poraženého nepřítele žít. S tím se vám odemyká také speciální typ útoku nebo léčení. Tato statistika je ale také podmínkou pro koupi některých částí vybavení a ovlivňuje tak nejen váš budoucí vzhled.
Hru jsem nakonec nedohrál ani v současnosti. Paradoxně to ale není kvůli všem nedostatkům, které jsem už zmínil. Je to kvůli grindu. Mezi jednotlivými šampiony je totiž v podstatě nutné se trochu nalevelit. A jak to tak bývá, jde to postupně pomaleji. Ve dvou třetinách hry jsem se ale dostal do fáze, kde jsem musel zabít asi sto nepřátel. A když je každý souboj akorát neustálé opakování silného útoku, tak to časem zkrátka vzdáte.
Nakonec ještě přihodím krátký odstavec o browser verzi, kterou dnes již nelze hrát. V této verzi byla maximální úroveň třináct a bojovali jste proti reálným hráčům. A upřímně to díky nízkému levelovému rozsahu vlastně fungovalo o něco lépe, i když se to samozřejmě plně nezbavilo všech problémů, které výše zmiňuji.
Ač celý tento komentář působí asi dost negativně, Swords and Sandals III nepovažuji za vyloženě tragédii. Je to vlastně docela zábavná blbůstka, které vás na nějakou dobu zabaví. Pokud jste ale jedni z těch, kteří všechny hry dohráváte až do konce, přeji pevné nervy.
Roman_Svoboda
Pro: velké množství zbraní, různorodé arény, možnost odlišných buildů, karma
Proti: nevybalancovaný soubojový systém, grind