Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • Switch 100
Tak dámy a pánové, pokusím se zde shrnout mé dojmy ze hry s velkým H, jelikož tou Super Mario Odyssey určitě je.

Hned na začátku se musím zmínit o tom, že hra byla pro mne velkým překvapením a to doslova pozitivním. Ze všech ukázek, které jsem doposud viděl, byly všechny z lokace New York a já se domníval, že to už nebude takový Mario, jako před tím a že ho tak zkazili. Jaké příjemné překvapení pro mne byl fakt, že to je pouze jedna lokace z celé hry a že hra skýtá rozsáhlé krásné a různorodé scenérie, kterých jsem se nemohl nabažit. Byla to zároveň veliká úleva, protože Mario série pro mne byla vždy velmi významná a byla by škoda, kdyby se to tímto dílem pokazilo. Bylo tomu ale právě naopak, za což jsem velice rád.

Na první odstavec bych tedy ihned navázal tak, že trochu popíši prostředí a obsah hry. Jak jsem již psal, tak hra nabízí různorodé krásné scenérie, a v každé z nich se dá narazit na originální prvek, který krásně zapadá do hry a hru navíc krásně zpestří. Někde si budete jen tak poskakovat, jinde zase plavat a originálním nápadem je, že budete hopsat i ve snížené gravitaci, čímž se vám skoky jednak úsměvně prodlouží a také zpomalí.
Dále musím říct, že mě hodně bavil fakt, že se budete převtělovat do různých bytostí a věcí, které ve hře potkáte a někdy je to vyloženě sranda. Budete například pochodovat jako obří dinosaurus, střílet z tanku, ale i skákat vidličkou a žábou. Bude toho samozřejmě daleko více a myslím, že si tohle zpestření člověk dost užije. Je to dobrý nápad, který je navíc výborně provedený. Ve hře si také můžete kupovat různé převleky a převlékat se ve svém dopravním prostředku, který připomíná cylindr. Některé převleky jsou sice velmi drahé, ale každý si určitě přijde na své, jelikož je jich ve hře požehnaně.

Hudební doprovod je dle mého názoru opět geniální, jak jsem si již stačil za těch pár desítek let u Maria zvyknout. Oproti ostatním dílům mi přijde tak trochu modernější, což se k tomuto modernějšímu dílu hodí na výbornou.

Rád bych se také zmínil o faktu, že hra obsahuje spousty puzzle zasekávaček, od lehčích až po dosti obtížné. K některým existují různé nápovědy rozeseté po celém okolí, které si doporučuji ve hře vyfotit, a dle nich si poté můžete lámat hlavu, co že to máte vlastně udělat.

Ještě Vám povím jednu historku z natáčení, nebo spíše takovou tu věc, kterou nevěříte, že by se mohla stát a ona se prostě stane a vy jen nevěřícně kroutíte hlavou, jak je sakra tohle možné. Prostě takovou obrovskou náhodu, která se občas stane každému.
Poslední měsíc, o který jsem se pokoušel asi měsíc, celkem hezká přesmyčka že :D. Tak tenhle poslední měsíček, který mi chyběl k úplnému zkompletování této geniální hry, měl název skákání přes švihadlo. Kdo hru hrál, tak ví, že pro dosažení jednoho měsíce musíte přeskočit 100x přes švihadlo, které se neustále zrychluje. Měsíc na něm makám a můj rekord zůstal někde u 50 přeskoků. Již jsem se smířil s tím, že mi ten jeden nakonec bude chybět. Hru jsem odložil a tím to skončilo. Cca po roce jsem hru ukazoval kamarádovi, jelikož si plánoval koupit Switch a vybíral nějaké hry, které si k němu pořídí. Při té 15 minutové ukázce jsem se samozřejmě zmínil o tom, že mi k 100 % zdolání hry chybí jeden měsíček. Došel jsem ke švihadlu a započal první pokus. Říkám mu, teď se to takhle začne zrychlovat a u 30-50 přeskoků jsem out. No a tak si tak skáču a skáču a najednou koukám a mám 100 přeskoků. Prostě jsem to na poprvé hned udělal a rozdýchat jsem to nemohl až do večera.
Vysvětluji si to tím, že buď za tu dobu zjednodušili ty přeskoky a promítli to do nějakého upgradu, který se do hry stáhl, nebo to prostě byla jen neskutečná náhoda. Ještě musím doplnit, že po tom roce už jsem to skoro neuměl ovládat, takže jsem tam sotva došel :D.

Hra naprosto nadchla i mou přítelkyni, která s Mariem a Nintendem neměla skoro žádné zkušenosti. Po dohrání jí bylo až líto, že už nemůžeme objevovat nové světy a zkoušet další mechanismy. Naštěstí mám pro ni překvapení v podobně dalších Mario her na starší systémy.

Super Mario Odyssey je skvělá hra, ke které se časem určitě vrátím a projedu si ji ještě několikrát. Majitelům Switch ji určitě doporučuji a ti kdo Switch nemají, tak by měli hru alespoň někde vyzkoušet, ale pozor, hrozí velká závislost a neručím za vítr v pěněženkách :D.

Pro: Nápaditost, hudba, zpracování, ovládání, skvělá hratelnost.

Proti: Kde nic není ani smrt nebere.

+17
  • Switch 95
Koukám, že tu zatím není žádný komentář, tak se toho ujmu, snad důstojně. Switch je mojí první konzolí od Nintenda a skrze ní se seznamuji s jejich klasickými značkami, tedy i s Mariem. Nemám obecně moc zkušeností se skákačkami, takže Odyssey pro mě byla trochu skokem do neznáma. Byl jsem překvapen, velmi. Věděl jsem, že první sandbox s Mariem má hodně kladné recenze, ale jak zábavné to ve skutečnosti je, mě vyloženě nadchlo.

Herně je to vlastně velmi jednoduché, běháte a skáčete a to je všechno. Odyssey je herně pořád jen skákačka. Novinkou je akorát to, že Mario má oživlou čepičku, která dokáže posednout (ano, posednout, je to docela drsné) nejrůznější tvory napříč královstvími, cože dělá hratelnost mnohem rozmanitější. Můžete se převtělit do různých zvířátek, ale třeba i do obracečky na maso či do samotného kusu masa. Věcí a tvorů k posednutí je mnoho, takže se tato nejvíce využívaná dovednost za celou hru nepřejí.

Příběh je prostý. Bowser si chce vzít princeznu Peach a vy ho pronásledujete napříč nejrůznějšími královstvími, kde sbíráte měsíčky, které slouží jako palivo a vy jich musíte vždycky dostatek, abyste se přesunuli do dalšího. V každém království porazíte Bowserova poskoka nebo něco, co dané království sužuje, nebo oboje. V základu jednoduchá herní mechanika i náplň se na první pohled můžou zdát banální a nezajímavé, ale realita je jiná. Super Mario Odyssey je totiž hra, která překypuje skvělými nápady.

Každé království je jedinečné, má vlastní pravidla a zákonitosti, takže se v každém hraje i trošku jinak. Samozřejmě ta rozdílnost je hodně v tom, na co hodíte čepičku, ale zase bych to takto nezjednodušoval. Přestože v každém království děláte v základu to samé, tak stejně máte pocit unikátnosti. Někde máte lávu, někde led a podle toho se musíte chovat. Někdy jdete přímo za bossem a jindy zase musíte splnit několik meziúkolů, abyste se k němu dostali. Vždycky potkáte jedinečné obyvatele, kteří jsou moc roztomilý a fungují ve své krajině podle své tradice. Ať už to jsou konvičky, které se v lese starají o květiny, nebo závodící tuleni všude vás to okouzlí možná rovnou nadchne.

Hraje se to příjemně, prostředí a hratelnost se mění, takže neupadnete do stereotypu. Zároveň vás hra neustále odměňuje, takže vše co děláte má smysl. Je podle mě super, že vás hra nenutí dělat něco, co vám úplně nejde. Měsíčků je všude více než je třeba, takže když se vám nějaká challenge nedaří a vaše ego to přitom ustojí, tak můžete jít měsíc získat někde jinde a tím pádem se ve hře nezaseknete. Hra to není dokonalá. Mohla by být delší, občas chybí checkpointy a před každým bossfightem vám bude hrát cutscéna, která sice jde přeskočit, ale stejně je to podle mě dost otravné a zastaralé zpracování.

Super Mario Odyssey je fantastická skákačka a skvělá hra. Je roztomilá, ale dokáže být velmi náročná. Nezačne nudit a bude vás táhnout k cíli po celou dobu. Drobné chybky rádi opomenete a budete se těšit komu a jak budete v příštím království moct pomoci. Mé nadšení je velké a pokud máte Switch, tak tohle byste na něm rozhodně měli mít. Je to pecka!

Pro: level design, hratelnost, dílčí nápady, proměnlivost

Proti: checkpointy jsou občas nevhodně udělané a mohlo by to být delší

+13
  • Switch 95
Bomba, nejlepší "plošinovka" a asi jedna z nej her vůbec, co jsem kdy hrál, po všech stránkách vymazlená, dotažená, v rámci žánru (i žánr místy přesahující) takřka dokonalá hra.

Abych to uvedl, Odyssey jsem po zakoupení Switche začal hrát víceméně jako naprostej Mario-panic :-) nicméně netrvalo dlouho a po malinko rozpačitym úvodu v tmavym kloboukovym království jsem začal pociťovat nadšení - nejdřív když jsem v druhym vodopádovym levelu narazil na spícího T-Rexe na skále a šokovaně zjistil, že se v něj můžu proměnit a rozpoutat naprostej mayhem ;)) ... a pak když mě hra vypustila do neskutečně rozsáhlýho pouštního světa a hlava se mi zatočila z všech těch pyramid, ruin, plošinek a roztodivnejch potvor na obzoru. Open world jako víno.

Paralelně teď zkouším hrát i starší Mario tituly a musím říct, že Odyssey mě namlsala tak, že ani (fanoušky celkem haněnej) switchovej port oslavovaný Galaxy mě nedokáže natolik připoutat - kromě podstatně lepší grafiky za to podle mě může hlavně trumfový eso Odyseje, kterým je možnost transformovat se hodem čepičky do prakticky JAKÝHOLI cizí potvory a ovládat ji, což ve spojení s mnohem otevřenějším světem než měly minulý tituly naprosto nehorázně zvyšuje gameplay. Tyhle transformace byly v omezené míře možný i v minulejch Mario hrách, nicméně tady to jde poprvé opravdu kdykoli (pokud vám tedy v jeden moment zlotřilej pták nesebere čepičku) a výsledek je jednoduše famózní, často i hodně vtipnej (třeba když se proměníte do obří šunky). Každá z příšerek má naprosto vlastní ovládání a možnosti, s každou jde tudíž i naprosto jinak prozkoumávat danej svět. Boží.

Oproti Galaxy na mě taky Odyssey působí jako mnohem logicky propojenější svět - pronásledování Bowsera (kterej samozřejmě už posté unesl princeznu Peach) se mimoděk promění v cestu kolem světa, čehož dojem v každém ze světů skvěle posiluje mapa v podobě parádní cestovní brožury a sbírání suvenýrů, kterými si lze zdobit Mariovu vzducholoď zvenku i zevnitř. A ta hudba k tomu...! Dokonalost :-)

Pokud jsem vůči Odyssey četl nějaký výtky, bylo to spíš ze strany dlouholetých Mario hráčů, kterým postup hrou přišel až moc jednoduchej - jako newbiemu mi tohle naopak přišlo naprosto perfektní a v duchu oný cesty kolem světa : v každym světě musíte pro další postup nasbírat určitej počet měsíčků, aby vzducholoď mohla letět dál, ale tenhle nutnej počet neni nijak stresující a je jen zlomkem počtu moons, které lze v těhle úrovních nasbírat (a že je to lákavý!). Občas přitom třeba v nějaký zelený trubce narazíte na slušně tuhej level - ale zcela přirozeně se můžete rozhodnout nechat si ho na pozdějc (nebo na nikdy :-) ). Krom toho když splníte klíčový mise nebo se do jednotlivých světů vrátíte později, často najdete tunu věcí/míst, kterých jste si předtím nevšimli nebo nebyly dostupný. Postgame naprosto luxusní.

A ty jednotlivý úkoly a levely (který se často skrývaj v oněch ikonickejch zelenejch rourách)! Neskutečná pestrost, kreativita, variabilita. Od klasických skákacích úrovní po geniálně implementovaný oldschool 2D levely, spousta miniher, ale občas i vyloženě logickýho uvažování - jako v případě rébusovejch obrázků rozesetých po světě, splnění některejch z nich mě vyloženě uspokojilo a donutilo mě říct si, "sakra tohle je tak dobře navržená hra" :-) Skvělý vodní levely, vzdušný levely, ježdění motorkou po mrakodrapech, mega-žabí skoky na měsíci s minimální gravitací, level s oblíbencem Yoshim, transormace do Bowsera, obrácená pyramida, nehorázně realistickej dračí boss nebo ÚŽASNÁ atmosféra při už teď kultovnim festivalovym levelu v New Donk City... jsou toho opravdu mraky.

K dohrání hry mi v tuhle chvíli chybí pár měsíčků a poslední ultra-těžkej (v zásadě bonusovej) level, ale už tak můžu směle říct, že takhle - opakuju se - dotaženou, vymazlenou kompaktní hru se skvělym gameplayem, u který je úplně vidět ta láska a kreativita, s jakou jí tvůrci dělali... je prostě radost hrát a stane se to opravdu zřídkakdy :-)

PS: během Cascade Kingdom jsem si na chvíli odskočil, načež zjistil, že Mario se mezitim uvelebil do trávy... usnul... a na nose mu seděl papoušek ;-)) pokud jde o smysl pro detail týhle hry, nuff said?

Pro: v tuhle chvíli jedna z nejlepších skákaček všech dob geniálně využívající letitý zkušenosti Mario her s žánrem a posouvající ho o pěknej krok dál. člověk by si mohl říct - blbá plošinovka? Odyssey je mnooohem víc než to:-)

Proti: nic mě nenapadá. fakt. akorát těch 100 skoků přes švihadlo a 100 volejbalovejch úderů nevim jestli někdy dám :-)

+11
  • Switch 90
Moje první zkušenost s 3D Mariem byla velmi příjemná, hra umí dobře dávkovat nové prvky hratelnosti, takže jakmile by něco mohlo přestat bavit, už na vás chrlí další a další nápady. Po dohrání několika her s tuhými bossy jsem zde ocenil že bossové zde jsou snadnější - většina se dá dát v pohodě na první nebo druhý pokus, ale zároveň na každého se musí použít trochu jiná taktika. Druhá část hry po pokoření Bowsera mi přišla jako nejzábavnější, kdy má hráč svobodu cestovat mezi všemi světy, hledat další měsíce a přitom objevovat spoustu dalších miniher a nápadů. Jakmile jsem se ale dostal někam cca za polovinu měsíců, už jsem byl celkem nasycen a přišlo mi, že už potkávám pouze variace téhož. Což mi přijde pořád skvělé na nějakých 30+ hodin, ale nejsem z toho zase tak nadšen jako většina, abych měl potřebu vysbírávat všechno.

Pro: střídání gameplay stylů, kamera, hudba, vyvážená obtížnost boss fightů

Proti: v závěrečné fázi hry (>500 moons) už mě nic moc nepřekvapovalo a opakují se i nudnější pasáže

+5