Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC --
Omlouvám se, ale komentář bude patřit verzi na SNES, k němuž patří i mé hodnocení. Co se týče verze pro PC, ta byla hratelností a zvukovým projevem dosti ubohá a hrál jsem ji snad 2x v životě po 5 minutách. Verzi na SNES vlastním do dnes ve své sbírce a čas od času zapařím.

Píše se rok 1993, je krásné letní dopoledne a ke mě přiběhnou 2 kamarádi se slovy. Zajdi po obědě k nám domu, máme půjčené Super Nintendo a je tam super Mário a nějaký super karate. Tenkrát jsem znal z reklamy jen Segu, ikdyž jsem na ní nikdy nehrál, tak se ptám, co to je Super Nintedo? Oni na to, nějaká konzole, přivezl jí strejda a máme jí půjčenou na léto. Neváhal jsem a hned po obědě zašel ke kámošům na návštěvu. To co jsem netušil, byl fakt, že tento den zůstane navždy zapsán do mé herní historie. Je krásné, jak se z ničeho nic může stát okamžik, na který člověk nikdy nezapomene. Pominu teď Super Mario World, o kterém kamarádi mluvili a napíšu něco o hře, která mi tenkrát naprosto vyrazila dech. Když kamarádi spustili konzoli a naběhl nápis Capcom, poté intro a pak se obrazovka zastavila na výběru bojovníků, otevřel jsem ústa a vyplázl jazyk. Co se stalo poté, co si vybrali bojovníka a spustili hru raději nebudu popisovat :-). Hra mě od prvního okamžiku absolutně dostala.

Pamatuji si, jak jsem se od ní nemohl odtrhnout a poté, co jsem musel domů spát, jsem si po cestě přemítal, jestli si mi to jen nezdálo. Chodil jsem tam poté celé léto a když nám konzoli na konci srpna brali, skoro jsme to obrečeli. Okamžitě jsem nastoupil na rodiče, že konzoli musím mít a chci hru s Máriem a Street Fighter 2. Byl jsem tak urputný, že mi ji slíbili pod stromeček, když budu mít dobré známky a budu hodný. To se také stalo. Chápete ale co je čekat 4 měsíce na něco, co by jste tak moc chtěli u hrát už teď. Dnešní generace to již po většinou moc nechápe, dnes jde všechno strašně rychle a není výjimka, že si dítě přinese 10 pálených DVD se hrami a ještě ten den všechny projede. Musím ale přiznat, že jsem strašně rád za to období, které jsem zažil, kdy nešlo všechno hned a člověk musel čekat, nahrávat z disket, které házely error atd... člověk si všeho hrozně vážil a měl obrovskou radost.

Pamatuji si dokonce sen, který se mi zdál zhruba 2 měsíce před Vánoci. Ve snu jsem dostal Street Fighter 2, kde byly jiní bojovníci, než v té verzi, kterou jsem hrál v létě. Byl to přímo hororový sen, vždyť já jsem chtěl přeci Ryu, Kena, Guilu, Chun-Li, ne ty nové trapné postavy. Tenkrát jsem ještě nevěděl, že ta samá hra nemůže mýt jiné charaktery a hned po probuzení jsem upřesňoval rodičům, že ve Street Fighteru 2 potřebuji přesně tyhle postavy, ať jiné nekupují.

Ke Street Fighteru 2 se vracím dodnes, sice spíše už jen sporadicky, ale toto kultovní karate zůstane navždy v mé sbírce a dokonce pořád ještě s krabičkou a manuálem. Vlastním dokonce 2 verze, jednu sbírkovou a jednu herní :-).

Mohl bych se rozepsat daleko více, ale už jen něco málo k samotné hře. Na Snesu výborné ovládání, výběr postav sice menší, než v následných turbo verzích, ale mě to na tu dobu stačilo a dodnes si myslím, že přehršel postav by měla vystřídat spíše super hratelnost. Hudba naprostá bomba a jak jsem již psal u komentáře na hru UFO-Enemy Unknown, hudba z té doby se do hry hodí daleko více, než ty dnešní audia. Prostě dřív se dělala hudba víc šitá a na míru jak emotivně, tak kompozičně a víc vyjadřovala pocity hráčů. Jakoby Vám chtěla sdělit výjimečnost okamžiku, ve kterém hru hrajete. Dá se to poznat hlavně na tom, když na hru vzpomínáte, nejvíce si vzpomenete, když slyšíte právě hudbu, která vás rozpomene na vše ostatní a dokonce i na ten moment Vašeho mládí, ve kterém jste hru hráli. Zvukové efekty byly také naprosto úchvatné a pouštěl jsem si je pořád dokola, jelikož cartridge umožňovala pouštět zvuky samostatně v menu options.

Street Fighter 2 jsem udělal na nejvyšší obtížnost se všemi postavami krom Dalshima, se kterým to díky jeho neohrabanosti prostě nešlo, tam jsem musel obtížnost o 2 stupně ubrat, protože hlavní boos Mr.Bison byl prostě moc rychlý.

Kultovní a jedna z prvních záležitostí bojových her = Street Fighter 2.

Pro: Hratelnost, grafika, výběr postav, hudba, efekty

Proti: Jediné co mě napadá je po vícero dohrání je to pořád dokola, ale to je u každé bojovky :-)

+13
  • PC 70
Rubačka ze starých, dodbrých juniorských času :-) Street Figther 2 byl prvním zástupcem žánru, který mi přišel pod ruku, ještě disketovou formou k mé stařičké 286ce.

Dával jsem si to se všemi hrdiny k co byli k dispozici, sám i s bráchou a kámoši, ale pořád se nedařilo dohrát do konce, až jednoho krásného, unaveného večera konečně MR. BISON lehl k zemi a už nevstal.

Pak už následovaly další kousky jako Mortal Kombat, přesto SF2 zůstane zapsán jako vzpomínka, na kterou se dnes už notně práší a zub času je znát.

Pro: Atmosféra, postavy

Proti: grafika, ovládání

+10
  • PC 100
  • SNES 100
V dob závislosti na bojovkách a Mortal Kombatu jsem měl možnost vyzkoušet i tuhle legendární značku. A když jsem k ní čichl poprvé, tak jsem byl velice překvapen. Jasně, brutalita se tu nekonala a hráč si spíše vychutnával grafiku a barevnost, ale konkrétně tento díl mne učaroval. Nejen postavami, ale i provedením a svou obtížností a možností dávat jiné techniky než v jiných bojovkách. Ještě k tomu, když to hrajete na televizi na a super nintendu. Ano, je těžký v takových případech do toho nezahrnovat nostalgii, ale opravdu jsem byl pohlcen a hrával jsem to strašně dlouho a učil se všechno nazpaměť, hlavně když jsem potom tento i ostatní díly získal na PC a nehrál to s ovladačem. Je to prostě srdcovka a tento díl za to může, že jsem si tuhle značku velice oblíbil. A ano viděl jsem i film a ano byl strašný (sorry Jean Claude).

Pro: legenda bojovek

Proti: v dnešní době je obtížnost už tužší a dá to zabrat se do toho zase dostat

+6