Komentáře

Mojí předešlou dohranou hrou byl legendární Silent Hill 2 (zde komentář), který jsem dohrál dokonce hned dvakrát po sobě. Na třetí zátah jsem to už necítil, abych z toho nezblbnul, ale měl jsem chuť znovu si zahrát nějakou psychologickou hororovku. Abych nezůstal pouze u jedné hry, tak jsem se rozhodl skočit na něco nového a volba nakonec padla na Silent Hil… tak počkat...

Předem se omlouvám za nadužívání slov typu „originál“ a dalších podobných. Zároveň také za délku komentáře, ale kratší to nešlo. Také ho nedoporučuji číst nikomu, kdo ještě nehrál ani jednu z verzí SH2. Ne že bych zde snad spoileroval příběh, ale někdy toho popisuji až moc, takže by nováčka potom nemělo co překvapit.

Původní hru jsem měl stále čerstvě v hlavě a díky tomu jsem byl schopný všimnout si většiny změn a úprav, kterých se naši sousedi odvážili dopustit. Je toho poměrně hodně. Spíše než remakem bych to nazval reimaginací. I když příběh a jeho vyústění jsou stejné, tak se přidalo pár věcí navíc nebo se pozměnil či poupravil sled událostí.

Ve hře se nachází trofej s názvem „Echoes“, kterou získáte, když narazíte na všechny „záblesky minulosti“. Jsou to povedené Easter eggy pro hráče původní hry. Když jsem narazil na svůj první, vůbec jsem nechápal, o co se jedná. U různých bodů zájmu vidíte ikonku pro interakci, a když ji aktivujete, kamera se přepne do (dejme tomu) FPS pohledu a po obrazovce vám problikne šum a zrnění typické pro VHS kazety. Nechápal jsem, co se mi hra snaží sdělit a co na konkrétním bodu zájmu mám přesně vidět. Potom mi to docvaklo. Dívám se na klíčové objekty nebo místa, se kterými jsem přišel do kontaktu v originálním díle. Zde s nimi tvůrci ale nechtěli pracovat, nebo je kompletně předělali a přesunuli jinam. Vám takhle však dávají šikovným Easter eggem najevo, že si jich jsou vědomi, jen se to rozhodli udělat po svém.

Bavilo mě je nacházet, protože jsem většinou věděl, o co se přesně jedná a kdy nebo kde jsem na to v původní hře narazil. V takovém měřítku jsem na podobné EE snad v žádných remacích nenarazil. Až mi místy ani nepřipadalo, že hraji remake/reimaginaci, ale spíše regulérní sequel k původní hře, ve které se akorát znovu opakuje cyklus Jamesovy výpravy a toto jsou pozůstatky z toho předešlého, lehce odlišného cyklu. Tento pocit umocňovaly i dialogy typu „Mám divný pocit, že se něco špatného stane.“, které jsou řečeny zrovna v části hry, ve které se skutečně něco špatného stane. Jako by ty postavy snad už předtím prožily originální hru… Ale je to samozřejmě jen vtipná narážka od tvůrců.

Jak bývá u rozsáhlých remaků starších her zvykem, tak rozvržení prostředí je kompletně předělané a v mnoha ohledech rozšířené. Bytovka Blue Creek, nemocnice Brookhaven a další příběhové lokace mají kompletně předělaný layout a v podstatě procházíte novým prostředím, které až na určité klíčové vlastnosti, události nebo předměty má pramálo společného s originálem. Navíc i ty samotné události jsou dost pozměněné, nebo je přeházené jejich pořadí. Pokud se v originále například určitá událost odehrála ve 3. patře baráku, tak zde se to odehraje třeba v 1. patře. Neříkám, že je to špatně, ostatně jsem měl alespoň nový zážitek s nádechem furt toho starého známého. Jen mi to někdy přišlo až zbytečně moc dlouhé a natahované. Pokud jsem v původní hře v jedné lokaci strávil cca 2 hodiny, tak tady to musely být 3 hodiny.

S tím souvisí též překopané puzzlíky. Ty původní se zde stále v nějaké formě nachází, jen jsou hodně pozměněné, nebo se třeba zkombinovaly do jednoho. Za mě je to v pořádku, protože puzzlíky mám rád a vždy ocením nějaká nová řešení. K mému nadšení se přidalo i mnoho dalších menších, které budete muset vyřešit pro postup dále. Přibylo také více překážek (zamčené dveře apod.), které také rád překonávám, ale co mě bohužel mrzí, je, že většinu těchto překážek překonáte prostým průchodem koridorovým prostředím vpřed, kde cestou narazíte na klíčový předmět, kterým to potom vyřešíte. Vyloženě se mi zde nestávalo, že bych bloudil a nevěděl, jak postupovat dále. V originále se mi to stávalo, než jsem třeba přišel na vyřešení určitého puzzlu/překážky, kdy bylo vyžadováno kombinování předmětů a podobně. Zde vás hra zbytečně moc tahá za ručičku, abyste se moc nezasekávali. U kombinace předmětů jasně vidíte ikonky prázdných čtverečků, které udávají, kolik toho musíte zkombinovat, a vzhledem k tomu, že inventář většinou nemáte narvaný různými předměty, tak moc dlouho nad variacemi kombinování dumat nebudete.

Samotné město se taky dočkalo lehkého předělání. Nejvýrazněji si toho můžete všimnout na umístění nočního klubu Heaven’s Night, který se teď nachází jinde a cesta k němu taky vede jinudy. Když vás však paměť zavede na jeho původní lokaci, dostanete celkem vtipný dialog. Ostatně celá vaše cesta městem se hodně pozmění, aby se trochu natáhl herní čas. Buď před vás hra hodí nové překážky, které musíte dlouze obcházet, nebo vyřešit menší puzzle.

V původní hře mě přebíhání po městě moc nebavilo kvůli tehdejší hratelnosti a místy i otravné kameře. Zde mě průchod městem bavil daleko daleko více a prozkoumával jsem, co se dalo. Zde cením, že tvůrci lehce rozšířili město, a díky tomu jsem se podíval do jeho nových zákoutí nebo opuštěných obchůdků či budov.

Kvůli změně perspektivy z fixní kamery do pohledu ze třetí osoby je hra daleko akčnější než originál. Díky tomu narazíte tak na 10x více nepřátel než předtím. Jejich likvidace mě naštěstí bavila a konečně se mi dařilo vyplýtvat munici, které jsem v originálu měl přehršel. Naopak zde tvůrci moc dobře nevyvážili četnost léčiv, kterých jsem měl tolik, že jsem je od určitého okamžiku nemohl nikdy všechny spotřebovat. Hru jsem dohrál se zbývajícím počtem přes 30 drinků a 20 injekcí (klasické lékárničky zde vymizely). Jakmile jsem překročil počet 20 drinků, mohl jsem klidně přestat s jejich sběrem a nic by se nestalo, ale jakožto sběrateli všeho mi to samozřejmě nedalo. Musím hodně pochválit zdejší gunplay, který má jak dobré animace, tak i dokáže někdy potrápit. James neudrží crosshair v klidu, a tak je někdy obtížné trefit přemisťující se nepřátele a kolikrát jsem se raději uchýlil k jejich umlácení, než abych plýtval dalšími náboji. Podobné struggly mám v hororovkách moc rád.

S akcí souvisí také souboje s Bossy, u kterých jsem si předtím stěžoval, že nejsou moc nápadité. Zde již konečně působí trochu více jako Boss battly… ale některé jsou na mě až moc přehnaně akční. Zejména části s Flesh Lip(em) a Abstract Daddym, které mě upřímně ani moc nebavily. V tomhle ohledu asi nikdy nebudu plně šťastný :D.

Praví Bossové jsou z mého pohledu spíše Manekýni. Řadoví nepřátelé, kteří v originále nebyli moc nebezpeční. Zde dosáhli upgradu a jsou daleko agresivnější a zákeřnější. Umějí se schovávat a kolikrát vás nemile překvapí, že se i polekáte. Nejlepší je potom s nimi jít do potyčky nablízko, zvlášť když se jak vy, tak i on uhýbáte útoku toho druhého. Jelikož na ně narazíte často, tak mi chvíli připadalo, že hraju spíš nějaký Manequin Fighter Simulator než legendární Silent Hill 2. Potěšilo mě přidání i zbrusu nových „podtříd“ řadových nepřátel, které trochu osvěžily hratelnost. Také větší využití Mandarinů (obrázek), kteří se v původní hře jen mihli. U nich však následuje i pár výtek… ten bossfight v hotelu Lakeview si mohli tvůrci kompletně odpustit, a co jsem taky náhodou nahlédl do Wikiny, když jsem hledal jejich obrázek, tak jejich celkové využití v tom hotelu je hodně diskutabilní kvůli symbolice a tomu, co přesně představují.  

Na hře se taky podepsala spolupráce s konzultační firmou Hit Detection, která je uvedena v závěrečných titulcích. Všimnout si toho lze na Marii, které změnili oblečení, aby nebylo už tolik vybízivé, přičemž právě tenhle detail měl své místo v příběhu a nebylo to pouze pro efekt. Taky mi přijde, že oproti své lidské představitelce je Maria krapánek méně atraktivní (neříkám šeredná), což bývalo typickou prací obdobných konzultačních firem. Stejně tak je mírně postaršená, včetně Jamese, kteří mi v originále přišli mladší, ať už hlasovým projevem, nebo také vzhledem. Pamatuji si, že lidi měli poměrně dost problém i se vzhledem Angely, ale ta mi zde nijak moc nevadila, jen jí teda nemuseli dávat ten rolákový límec. Eddie je na mě zde zbytečně moc nechutný, předtím to nebylo tak přehnané.

Se samotnými hereckými výkony jsem převážně spokojený, ale musel jsem si chvíli zvykat. Díky moderním technologiím můžeme spatřit detailnější mimiku v obličeji a tím pádem i lepší herectví. Ne vždy mi však přišlo, že by zde byla odvedena lepší dramaturgie. To platí i o cutscénách a jejich kameře, která mi nyní přijde horší, ale ne vyloženě špatná. Zejména detailní záběry na obličeje jsou povedené.

V úvodu jsem se zmínil, že příběhová struktura a její vyústění zůstalo stejné, ale tvůrci přidali menší výplně mezi jednotlivé klíčové úseky děje. James má z nějakého důvodu problém s pamětí, a tak na ty informace, které v originále už dávno věděl, si zde musí teprve rozpomenout, aby se trochu natáhla herní doba. Tyto výplně z mého pohledu vyloženě nijak neubližují narativu hry, ale někdy poměrně zdržují, a kdyby tam ani nebyly, tak by se nic nestalo.

Stejná zůstala i hudba, o kterou se znovu postaral dvorní skladatel Akira Jamaoka, který nevyhnutelně musel soundtrack trochu rozšířit, když se celková délka hry prodloužila. V předešlém komentáři jsem se zmínil, že mě hudba až tolik neoslnila, ale teď, když jsem ji slyšel už při „třetím“ průchodu SH2, mi konečně přišla na chuť. Respektive ty původní skladby, které zde vesměs zaznívaly na totožných místech. Co mě však nehorázně zklamalo, tak je moje oblíbená siréna, která se zde geniálně NEZAČNE potichu smíchávat se soundtrackem a pak ho kompletně nahradí, místo toho v určitý moment začne rovnou řvát a ani nemá ty stejné grády.

Ještě se před závěrem musím zmínit o technickém výkonu hry. Musím pochválit grafické zpracování, protože to je zatím jedna z nejhezčích her, na které jsem na (základní) PS5 narazil. Hrál jsem v režimu Performance při 60 fps a po většinu času si hra tuto rovinu drží, ale bohužel při větším počtu nepřátel v kombinaci s detailně propracovaným a silně neoptimalizovaným prostředím ty snímky padají a zbytečně to dost kazí zážitek. Dalším neduhem je přítomný ghosting efekt nebo rozmazané pixelovité kaluže na zemi. Rozmazání pohybu je při úvodním průchodu lesem skutečnou bolestí pro oči, ale naštěstí se to ve městě daleko zlepší. Všechny tyto nedostatky jsem dokázal překousnout, ale k dokonalosti chybí ujít ještě kus cesty.

Umělecké zpracování mi přišlo dobře přetvořené z původního materiálu do Unreal Enginu 5, musím však podotknout, že při vší té nablýskané grafice se lehce vytratila taková ta syrovost a špinavost, která krásně podtrhovala tu místy až zvrácenou a nechutnou atmosféru originálního díla.

Celkově jsem si hru nesmírně užíval a bavilo mě všímat si veškerých změn, kterými si hra prošla. Ne všechny změny jsou nutně k horšímu, ale hra nehorázně doplácí na to, že remakuje zrovna takovou hru, která byla pečlivě ušitá na míru svému narativu. V originále je každý centimetr světa vyměřen tak, aby odpovídal nějaké symbolice. Když potom noví tvůrci pozmění byť sebemenší věc, tak se tím chtě nechtě vytratí ten hluboký význam, díky čemuž se hra v prvé řadě stala tak opěvovanou. Kvůli dnešní době se například ubralo na sexuální tematice, která je pro originál důležitá. Přesně z takových důvodů bych všem doporučil dát přednost původnímu Silent Hillu 2 před touto novou revizí. Paradoxně jsem tento remake ohodnotil vyšším hodnocením, protože mě bavila moderní hratelnost, ale kvůli celkové tvůrčí vizi se nikdy nemá šanci vyrovnat kultovnímu originálu.