Hergi
Re:DESTINY je jako bratránek o dost profláklejšího Mirror, který se ale více soustředí na výtvarnou stylizaci a méně na erotiku.
Poslední dobou jsem našel zálibu v hraní her, které mi dovolí si zkrátka odpočinout a vypnout tak trochu mozek, jak rád říkám. To mě mimo jiné přivedlo i ke hrám, které jsou více či méně zaměřené na erotický obsah. Přestože mnozí těmito hrami často právem opovrhují, já si stojím zatím, že mnohé z nich mají své kvality, o kterých se dá v klidu básnit.
Hra Re:DESTINY, ač jsem od ní čekal pouhou kopii zmíněného známějšího titulu za účelem jednoduchého zisku, mě na první pohled zaujala svým vizuálem, ze kterého východní tématika přímo čiší. Od menu přes mapu až po samotné úrovně, vše do sebe nádherně zapadá. Dovedl bych si představit, že většina kreseb z pozadí dialogových sekvencí by se vyjímaly na stránkách s tapetami na plochu ke stažení.
Pozitivně mohu hodnotit i příběh. Je sice čistě lineární a v základu jednoduchý, na druhou stranu nemohu říct, že bych během hry tušil, jakým směrem se dál bude ubírat. Oceňuji také absenci jakýchkoliv perverzních poznámek a celkově rozebírání sexuální tématiky během hlavního děje. Samotné erotické scény jsou zde opravdu jen příjemný doplněk a hra se vám nesnaží celou dobu předsouvat, že se máte těšit jen na to jedno. Tomu napomáhá i to, že první sexuální scénu si odemknete někdy v polovině hry. Co trochu zamrzí, je fakt, že se tyto scény ne vždy obejdou bez chyb, což by si vývojáři při tak nízkém počtu scén mohli pohlídat. Občas se navíc stane, že po dokončení některé ze scén vám přestane fungovat zvuk a nezbývá nic jiného, než hru restartovat.
Dvojsečnou zbraní jsou také nabízené herní mechaniky, jako jsou schopnosti a spotřební předměty. Hra toho nabízí nepřeberné množství, zároveň ale žene kvapem dopředu. Ve hře je navíc méně soubojů, než by si tyto mechaniky zasloužily. To vše způsobuje, že než se pořádně rozkoukáte, máte odemčené tři čtvrtě schopností, blížíte se do finále hry a vše co máte před očima, je jen nevyužitý potenciál, přestože tvůrci měli nádherně našlápnuto. Vše se ale hraje opravdu příjemně, takže bych to celé možná neoznačoval přímo za chybu, spíše za vidinu toho, že by hra mohla být ještě lepší.
Ve výsledku se tedy jedná o velmi povedený titul, který jsem s jeho krátkou herní dobou zhltnul skoro v jednom kuse. Pokud vás baví podobné jednoduché hříčky a přímo se nebráníte lechtivým scénám, mohu hru jednoznačně doporučit. A víte co? Vlastně i pokud se jim bráníte, protože všechny jsou volitelné!
Poslední dobou jsem našel zálibu v hraní her, které mi dovolí si zkrátka odpočinout a vypnout tak trochu mozek, jak rád říkám. To mě mimo jiné přivedlo i ke hrám, které jsou více či méně zaměřené na erotický obsah. Přestože mnozí těmito hrami často právem opovrhují, já si stojím zatím, že mnohé z nich mají své kvality, o kterých se dá v klidu básnit.
Hra Re:DESTINY, ač jsem od ní čekal pouhou kopii zmíněného známějšího titulu za účelem jednoduchého zisku, mě na první pohled zaujala svým vizuálem, ze kterého východní tématika přímo čiší. Od menu přes mapu až po samotné úrovně, vše do sebe nádherně zapadá. Dovedl bych si představit, že většina kreseb z pozadí dialogových sekvencí by se vyjímaly na stránkách s tapetami na plochu ke stažení.
Pozitivně mohu hodnotit i příběh. Je sice čistě lineární a v základu jednoduchý, na druhou stranu nemohu říct, že bych během hry tušil, jakým směrem se dál bude ubírat. Oceňuji také absenci jakýchkoliv perverzních poznámek a celkově rozebírání sexuální tématiky během hlavního děje. Samotné erotické scény jsou zde opravdu jen příjemný doplněk a hra se vám nesnaží celou dobu předsouvat, že se máte těšit jen na to jedno. Tomu napomáhá i to, že první sexuální scénu si odemknete někdy v polovině hry. Co trochu zamrzí, je fakt, že se tyto scény ne vždy obejdou bez chyb, což by si vývojáři při tak nízkém počtu scén mohli pohlídat. Občas se navíc stane, že po dokončení některé ze scén vám přestane fungovat zvuk a nezbývá nic jiného, než hru restartovat.
Dvojsečnou zbraní jsou také nabízené herní mechaniky, jako jsou schopnosti a spotřební předměty. Hra toho nabízí nepřeberné množství, zároveň ale žene kvapem dopředu. Ve hře je navíc méně soubojů, než by si tyto mechaniky zasloužily. To vše způsobuje, že než se pořádně rozkoukáte, máte odemčené tři čtvrtě schopností, blížíte se do finále hry a vše co máte před očima, je jen nevyužitý potenciál, přestože tvůrci měli nádherně našlápnuto. Vše se ale hraje opravdu příjemně, takže bych to celé možná neoznačoval přímo za chybu, spíše za vidinu toho, že by hra mohla být ještě lepší.
Ve výsledku se tedy jedná o velmi povedený titul, který jsem s jeho krátkou herní dobou zhltnul skoro v jednom kuse. Pokud vás baví podobné jednoduché hříčky a přímo se nebráníte lechtivým scénám, mohu hru jednoznačně doporučit. A víte co? Vlastně i pokud se jim bráníte, protože všechny jsou volitelné!
Psyx
Pro: nádherný vizuál, komplexní strom dovedností, příjemný příběh, trefná hudba
Proti: nevyužitý potenciál velkého množství schopností, občasné chyby