Jmenuju se Rameses Alexander Moran. Nad takovýmhle jménem by vás možná napadlo, že moje rodiče měli kdovíjaký smysl pro humor. Ale neměli. Nejsem zrovna vzrostlý, jsem stydlivý, nerozhodný a nemám žádné charisma. A mám strašné držení těla.

Tak takhe vidí sám sebe hrdina interaktivní prózy Stephena Bonda, sedmnáctiletý kluk na irské internátní škole, se kterým prožijete jeden jeho den a kterého večer čeká první a jím nedomluvené rande.

Hra je lineární bez možnosti velké interakce s prostředím a zaměřuje se tak v prvé řadě na samotné vyprávění příběhu. Nejsou v ní obsažené ani žádné hádanky a navazuje tak na o dva roky starší Photopii Adama Cadreho. S tou sdílí i určitou míru melodramatičnosti, ale také celkový způsob, jakým oslovila své publikum. Hra získala několik nominací ceny XYZZY a je zvláště ceněna pro své literární kvality.