Hra po herní stránce vychází ze série Panzer Elite Action nebo pozdější velmi oblíbené multiplayerové World Of Tanks. Do začátku dostanete slabý tank a nevycvičenou posádku, kterou si postupně vylepšujete. Za splněné mise dostáváte peníze, za které kupujete stále silnější stroje. S těmi se zúčastníte kampaně za německou stranu od napadení Polska, přes Francii až po boje na Východě. To celé v zobrazení, kdy kamera zůstává za tankem, z kterého je možné přepnout na zaměřování kanónu.
Oproti výše jmenovaným hrám se liší hlavně svojí grafikou. Celá je zasazena do světa ne nepodobného anime seriálu Girls und Panzer. Takže místo vojáků budou posádku tvořit manga postavy, komunikující v japonštině. Tomu odpovídá i grafika, využívající komiksového stylu pomocí cel shadingu.
Fredericco
Už při prvním pohledu se asi většině lidem vybaví známá hra World of Tanks, případně anime Girls und Panzer, ke kterému má hra hodně blízko díky vyobrazení postav a japonskému dabingu. Kromě zmíněných her mě napadla ještě jiná hra. Tou je Valkyria Chronicles a to především díky pastelové grafice, která působí dojmem nakreslených obrázků. Panzer Knights se tomuto vyobrazení hodně podobají, což je znát například když se projíždíte po bojištích ve Francii.
Přejděme k tomu podstatnému a tím jsou vozidla K dispozici je něco přes 20 strojů, kde jsou zastoupeny různé druhy tanků a samohybných děl, do kterých můžete nasednout a vydat se do boje. Kromě nich je tu ještě pár dalších, které sice ovládat nemůžete, ale potkáte je jako nepřátele. Jednotlivé stroje odpovídají tomu, jak by měly vypadat a i jejich parametry jsou tak nějak na správném místě (mé znalosti tanků jsou amatérské tak mě prosím nekamenujte). Hra je ale v první řadě arkáda, takže nečekejte žádný realistický simulátor. Fyzika vozidel občas zlobí a i jejich chování na některých površích velmi zvláštní.
Akce je ale ve výsledku zábavná. K dispozici máte různé možnosti, jako například možnost spustit bombardování nebo se na místě opravit, takže souboje nemusí končit první chybou kterou uděláte.
I tak se ale nejedná o snadnou záležitost, což je znát především na začátku, kdy ještě v garáži nemáte tolik strojů. Je třeba postupovat opatrně, využívat terén, nebo již zmíněné bombardování, jinak riskujete to, že skončíte v plamenech. Hra mi to hodně dobře vysvětlila. V domnění, že byli všichni nepřátelé zlikvidováni mám namířeno k dalšímu cíli, aby najednou moje posádka zpozorovala tanky ukryté v nedalekém statku. Nečekal jsem to a byl jsem moc pomalý. Nepřítel si mě podal dříve než jsem mohl já nebo moji spojenci cokoliv udělat. Byl konec a já se tak musel vrátit zpátky na začátek a jet celou misi hezky od začátku.
Hra totiž nedisponuje možností ukládání a pokud chcete misi dohrát, musíte to udělat aniž by vás zničili. Občas tak vznikají napínavé okamžiky, kdy se blížíte k dalšímu střetu, ale vaše zásoby rychle docházejí. Není to ale zas tak strašné, protože i v případě neúspěchu jste odměněni nějakými těma body, za které si můžete nakoupit nové hračky, případně vylepšit posádku.
Posádku samotnou si můžete zcela přizpůsobit vašim potřebám. Z počátku máte k dispozici jenom pár lidí, ale můžete si odemknout další. Jednotliví členové vám pak zvyšují statistiky tanku a pomáhají například s rychlejším nabíjením, nebo otáčením věže. Čím více navíc své svěřence vylepšíte, tím efektivnější budou.
Kromě toho postavy také komentují dění na bojišti (i když pouze japonsky) a čas od času obstarají nějaké ty příběhové dialogy.
A tím se dostáváme k podle mě nejslabší části celé hry. Tou je příběh.
V kampani na vás čeká celkem 12 misí (plus pár vedlejších), ve kterých si projdete některé momenty druhé světové, od útoku na Polsko až po samotný Kursk. Jednotlivé mise spolu nejsou nijak výrazně spojené a nezáleží ani moc na složení vaší posádky. Dialogy i události budou vždy stejné.
Ocenil bych kdyby tvůrci věnovali příběhu trochu víc pozornosti. Možná se nezaměřovat ani tak na samotný konflikt, který tu byl převyprávěn už nesčetněkrát, jako spíš na příběh posádky. Jejich malé bitvy mimo pohledy historiků, nesnáze či těžká rozhodnutí. Proč se zabývat pouze historickými místy? Proč posádku neuvěznit za liniemi nepřítele, neposlat je na sebevražednou misi nebo neustupovat před nepřátelskými silami?
Kromě již zmíněných problémů s fyzikou a terénem, je tu ještě jeden malý nedostatek. A to AI. Její chování je velmi jednoduché a rozdělil bych ho asi na dva druhy. Skriptované sekvence, kdy dělají přesně to, na co byli naprogramováni a čekání. V druhém režimu nepřátelé pouze čekají dokud na ně nezahájíte palbu, případně se nedostanete do jejich zorného pole. A i když už palbu zahájíte, tak to neznamená nutně, že vás budou pronásledovat. Opatrně jsem se proplížil na dostřel, nepřítel o mě neměl ani tušení. BUM. Zásah, nepřátelský tank hoří. Posádka přebíjí a nepřátelský tank ... no ten stojí na místě jako by se nic nedělo. Nedaleko hořící trosky svých spolubojovníků ho zřejmě nezajímají, takže vzápětí dostává sám zásah.
Hra mě dokázala pohltit na velmi dlouhou dobu a i přes všechny vady na kráse to je příjemná akční záležitost.
V porovnání s jinými hrami ztrácí dech a je dle mého názoru lehce nedodělaná, ale jako oddychová jednohubka pro pár minut je to dobré.
Přejděme k tomu podstatnému a tím jsou vozidla K dispozici je něco přes 20 strojů, kde jsou zastoupeny různé druhy tanků a samohybných děl, do kterých můžete nasednout a vydat se do boje. Kromě nich je tu ještě pár dalších, které sice ovládat nemůžete, ale potkáte je jako nepřátele. Jednotlivé stroje odpovídají tomu, jak by měly vypadat a i jejich parametry jsou tak nějak na správném místě (mé znalosti tanků jsou amatérské tak mě prosím nekamenujte). Hra je ale v první řadě arkáda, takže nečekejte žádný realistický simulátor. Fyzika vozidel občas zlobí a i jejich chování na některých površích velmi zvláštní.
Akce je ale ve výsledku zábavná. K dispozici máte různé možnosti, jako například možnost spustit bombardování nebo se na místě opravit, takže souboje nemusí končit první chybou kterou uděláte.
I tak se ale nejedná o snadnou záležitost, což je znát především na začátku, kdy ještě v garáži nemáte tolik strojů. Je třeba postupovat opatrně, využívat terén, nebo již zmíněné bombardování, jinak riskujete to, že skončíte v plamenech. Hra mi to hodně dobře vysvětlila. V domnění, že byli všichni nepřátelé zlikvidováni mám namířeno k dalšímu cíli, aby najednou moje posádka zpozorovala tanky ukryté v nedalekém statku. Nečekal jsem to a byl jsem moc pomalý. Nepřítel si mě podal dříve než jsem mohl já nebo moji spojenci cokoliv udělat. Byl konec a já se tak musel vrátit zpátky na začátek a jet celou misi hezky od začátku.
Hra totiž nedisponuje možností ukládání a pokud chcete misi dohrát, musíte to udělat aniž by vás zničili. Občas tak vznikají napínavé okamžiky, kdy se blížíte k dalšímu střetu, ale vaše zásoby rychle docházejí. Není to ale zas tak strašné, protože i v případě neúspěchu jste odměněni nějakými těma body, za které si můžete nakoupit nové hračky, případně vylepšit posádku.
Posádku samotnou si můžete zcela přizpůsobit vašim potřebám. Z počátku máte k dispozici jenom pár lidí, ale můžete si odemknout další. Jednotliví členové vám pak zvyšují statistiky tanku a pomáhají například s rychlejším nabíjením, nebo otáčením věže. Čím více navíc své svěřence vylepšíte, tím efektivnější budou.
Kromě toho postavy také komentují dění na bojišti (i když pouze japonsky) a čas od času obstarají nějaké ty příběhové dialogy.
A tím se dostáváme k podle mě nejslabší části celé hry. Tou je příběh.
V kampani na vás čeká celkem 12 misí (plus pár vedlejších), ve kterých si projdete některé momenty druhé světové, od útoku na Polsko až po samotný Kursk. Jednotlivé mise spolu nejsou nijak výrazně spojené a nezáleží ani moc na složení vaší posádky. Dialogy i události budou vždy stejné.
Ocenil bych kdyby tvůrci věnovali příběhu trochu víc pozornosti. Možná se nezaměřovat ani tak na samotný konflikt, který tu byl převyprávěn už nesčetněkrát, jako spíš na příběh posádky. Jejich malé bitvy mimo pohledy historiků, nesnáze či těžká rozhodnutí. Proč se zabývat pouze historickými místy? Proč posádku neuvěznit za liniemi nepřítele, neposlat je na sebevražednou misi nebo neustupovat před nepřátelskými silami?
Kromě již zmíněných problémů s fyzikou a terénem, je tu ještě jeden malý nedostatek. A to AI. Její chování je velmi jednoduché a rozdělil bych ho asi na dva druhy. Skriptované sekvence, kdy dělají přesně to, na co byli naprogramováni a čekání. V druhém režimu nepřátelé pouze čekají dokud na ně nezahájíte palbu, případně se nedostanete do jejich zorného pole. A i když už palbu zahájíte, tak to neznamená nutně, že vás budou pronásledovat. Opatrně jsem se proplížil na dostřel, nepřítel o mě neměl ani tušení. BUM. Zásah, nepřátelský tank hoří. Posádka přebíjí a nepřátelský tank ... no ten stojí na místě jako by se nic nedělo. Nedaleko hořící trosky svých spolubojovníků ho zřejmě nezajímají, takže vzápětí dostává sám zásah.
Hra mě dokázala pohltit na velmi dlouhou dobu a i přes všechny vady na kráse to je příjemná akční záležitost.
V porovnání s jinými hrami ztrácí dech a je dle mého názoru lehce nedodělaná, ale jako oddychová jednohubka pro pár minut je to dobré.
Toman
p3tris
Pro: Tanky, Akce
Proti: AI, délka