Komentáře

Když jsem, dnes bratru už, před šesti lety sáhnul po prvním díle Oxenfree, tak jsem ještě netušil, jak moc mě ta hra svojí kvalitou na dlouhé měsíce vysloveně uzemní. Nečekal jsem, že indie záležitost může mít takovou sílu, aby mě dokázala nadobro pohltit příběhem, atmosférou, ale i monumentálními momenty, kterých je plná. Jakmile tedy vyšel druhý díl, okamžitě jsem o něm věděl. Jen jsem si dával na čas, asi i vzhledem k ne úplně pozitivním hodnocením, a čekal na moment, kdy na ní přijde řada. No a ta řada nadešla… Jak to tak u druhých dílů bývá, kdy se obecně bavíme o všem hezčím, větším, epičtějším, tak i druhý díl takový náběh má. Minimálně co se velikosti týče. Ten rozdíl ale není nikterak markantní a vše ostatní tvůrci víceméně naštěstí ponechali. Takže druhý díl opět pohromadě drží perfektní atmosféra, monumentální momenty, u kterých máte sto chutí křičet „wow“ a nechat se euforicky kolébat, ale bohužel i výrazně slabší příběh. Ten je vlastně kámen úrazu celého druhého dílu.

Zatímco první díl byl stylovka jako blázen, o které se tenkrát bavili i v Hollywoodu, tak druhý díl je v mnoha ohledech velký galimatyáš. Zhostíte se role hlavní postavy Riley, která se vrací do svého rodného městečka Camena, které se nachází v podobných vodách, ve kterých se odehrával i první díl. No a ihned po jejím příjezdu začne docházet ke zvláštním nevysvětlitelným jevům, které mají s to dočinění s elektromagnetickými jevy v okolí. Jenže dialogy vytržené z kontextu, momenty, které jsou spíše hodně nahodilé, než nápadité, mají evidentně za cíl přidat na monumentálnosti, ale spíše přidali na nelogičnosti. A to je hrozná škoda.

Takže tu máte hru, která má skvělou atmosféru, postavy, ke kterým si vztah tak nějak vytvoříte, protože procházejí momenty, které vypadají hodně dobře a temně, ale děje se to v součinnosti s nesmysli, které podle mě v prvním díle úplně nebyly. Nebo dnes po šesti letech z toho takový pocit mám. Rozhodně ne takové, u kterých bych si musel klepat na čelo a říkat si, že se tady všechno děje tak jaksi náhodou, mimochodem a ve výsledku úplně zbytečně.

Druhý díl Oxenfree určitě není špatná hra. Otázka, jak moc velký vliv na ní má moje historicky hysterické nadšení z prvního dílu. Hratelnost je totiž opět prakticky totožná a opět se tu setkáváme spíše s interaktivním filmem, než s adventurou šmrncnutou s plošinovkou. V podstatě akorát chodíte z bodu A do bodu B, v mezičase zapínáte rádio a ladíte vlny popř. vysílačku a hlavně odpovídáte na dialogy, kde výsledek má více různých konců, což Vám hra na konci sečte.

Skoro se tedy až nabízí k této hře dodat, že se jedná o klasický druhý díl klasicky povedeného prvního dílu, který tehdy kdekoho mile překvapil. Druhý díl už ale nemá moc čím překvapit.