Všivák
Tohle je moje velká srdcovka. Co jsme se Omega Boost napařili u bratránka na televizi. Kolikrát na prdel od bossů jsme dostali. Kolikrát jsme si přehráli to skvělé intro. Kdo by to byl řekl, že tuhle hru mají na svědomí tvůrci Gran Turisma. Dokonce to jede i na stejném enginu. A to skvěle, protože tato hra je na poměry PS1 krásně plynulá a hodně rychlá. Možná trochu na úkor grafiky pozadí. Ale na to kašle pes.
Ve hře se nedá ukládat. Cíl hry je takový, že musíte být tak dobří, abyste každý s devíti sektorů vystříleli tak rychle, tak přesně a tak důkladně, aby se vám na konci každé mise zpřístupnilo vylepšení zbraní a rychlosti. Jakmile nezískáte po každé misi vylepšení, tak na konci nebudete mít šanci. Obtížnost se totiž vyšponuje do nebývalých rozměrů a obtížnost poslední mise (v potrubí) je jedním slovem peklo.
Opakováním hráč lepší může býti. Takže po každé smrti zase pěkně od začátku celé hry. Na druhou stranu si nepamatuji hru, u které bych měl tak sladký pocit z jejího zdolání. Dodneška si přesně vybavuji tu misi na čas, ve které jsem vybouchl snad tisíckrát. Kterou jsem pak nakonec po tisícím zopakování dal s prstem v zadku. Stačí si jen po všech předchozích misích vylepšit mecha. Hra chce, aby byl hráč perfekcionista.
Nevím, jaký nervy bych na to měl dneska. Tenkrát byli přeci jenom hry drahé. Takže jsme neměli moc co hrát. PlayStation jsme neměli očipovaný. Když už se něco naskytlo, tak jsme to jak se patří propařili. Navíc se Omega Boost prodával za velmi příznivou cenu (asi 900). Možná to někdy zkusím přes emulátor. Docela by mě zajímalo, jak bych to dneska dal.
Mimochodem, hra je naprosto skvěle ozvučená a muzika je lepší v té Japonské verzi intra.
Ve hře se nedá ukládat. Cíl hry je takový, že musíte být tak dobří, abyste každý s devíti sektorů vystříleli tak rychle, tak přesně a tak důkladně, aby se vám na konci každé mise zpřístupnilo vylepšení zbraní a rychlosti. Jakmile nezískáte po každé misi vylepšení, tak na konci nebudete mít šanci. Obtížnost se totiž vyšponuje do nebývalých rozměrů a obtížnost poslední mise (v potrubí) je jedním slovem peklo.
Opakováním hráč lepší může býti. Takže po každé smrti zase pěkně od začátku celé hry. Na druhou stranu si nepamatuji hru, u které bych měl tak sladký pocit z jejího zdolání. Dodneška si přesně vybavuji tu misi na čas, ve které jsem vybouchl snad tisíckrát. Kterou jsem pak nakonec po tisícím zopakování dal s prstem v zadku. Stačí si jen po všech předchozích misích vylepšit mecha. Hra chce, aby byl hráč perfekcionista.
Nevím, jaký nervy bych na to měl dneska. Tenkrát byli přeci jenom hry drahé. Takže jsme neměli moc co hrát. PlayStation jsme neměli očipovaný. Když už se něco naskytlo, tak jsme to jak se patří propařili. Navíc se Omega Boost prodával za velmi příznivou cenu (asi 900). Možná to někdy zkusím přes emulátor. Docela by mě zajímalo, jak bych to dneska dal.
Mimochodem, hra je naprosto skvěle ozvučená a muzika je lepší v té Japonské verzi intra.
Pro: rychlá a dynamická střílečka, intro, atmosféra, skvělé ozvučení, srdcovka
Proti: možná jen masochistická obtížnost ke konci?