Komentáře

Blít, či neblít, to je oč tu běží – říká si nejeden literární umělec tiše předčítající příběh videohry Mortal Kombat 11: Aftermath… My kluci, co spolu chodíme na databázi her ale nejsme žádní literární umělci, a proto jsme za každé brakové fantasy s pořádně našlápnutými charismatickými zabijáky rádi.

Aftermath přímo navazuje na závěr MK11, představuje opět další časovou smyčku a háček, který je třeba vyřešit… Vyřešit pořádnou ránou pěstí a kopancem do koulí! Už několik dílů nazpět jsem psal, že příběh novodobých dílů Mortal Kombat je příjemně stupidní, to platí i zde, jen s tím rozdílem, že Aftermath je natolik krátký, že vlastně nestihne v nějaké rozumné míře obkroužit onen pomyslný dramatický oblouk. Čekají nás 3 kapitoly, cca 3 hodiny hraní, a to je docela málo k tomu, aby se celý hlavní příběh stihl zamotat a zase rozmotat. Jestli by nebylo lepší se věnovat třeba jen nějaké odbočce, či flashbacku…

Na druhou stranu nemůžu říct, že bych se nebavil, vlastně jsem se bavil velmi dobře, a to jak jednoduchým příběhem, tak samotnou hratelností, která se od původní hry samozřejmě nijak nezměnila. Hra nám představí pár nových postav, Sindel je neuvěřitelná kočka a taky se mi za ni nejlépe hrálo. Velmi kladně hodnotím přidávání postav typu Terminátor, Robocop a Rambo (ten se teprve chystá). Ono je totiž cítit, že ze stejných důvodů, z jakých nás přitahují/přitahovaly béčkové akční filmy z 80. let, se nám líbí i Mortal Kombat. Je to jednoduché, stylové, vtipně přehnané a nefalšovaně zábavné.