První dva díly Micro Machines patřily k tomu nejlepšímu, co jsme s bráchou mohli ve své době hrát na jednom počítači. Už trojka ale vykročila jiným směrem, protože přibyly power-upy, které podle mě do téhle série nepatří.
Čtyřka už je v podstatě úplně jiná hra, kde již tolik nezáleží na rychlosti a umu každého hráče, ale na tom, kdy který power-up použít. Jediné, co zůstalo stále stejné nebo alespoň podobné, jsou tratě. Díky velikosti nebo spíš miniaturnosti ovládaných vozů se dá jezdit na pracovním stole, po kuchyni či po okraji vany.
Stále se dá z těchto tratí spadnout, ale udržet se na nich je daleko snazší, a tak multiplayer přišel o své kouzlo. Zatímco si Micro Machines 2 ještě někdy zahraji, místo čtyřky zvolím raději Mashed.
Čtyřka už je v podstatě úplně jiná hra, kde již tolik nezáleží na rychlosti a umu každého hráče, ale na tom, kdy který power-up použít. Jediné, co zůstalo stále stejné nebo alespoň podobné, jsou tratě. Díky velikosti nebo spíš miniaturnosti ovládaných vozů se dá jezdit na pracovním stole, po kuchyni či po okraji vany.
Stále se dá z těchto tratí spadnout, ale udržet se na nich je daleko snazší, a tak multiplayer přišel o své kouzlo. Zatímco si Micro Machines 2 ještě někdy zahraji, místo čtyřky zvolím raději Mashed.
Pro: tratě, zvuky
Proti: power-upy, hratelnost