Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • Switch 95
Znám a dovedu ocenit historii videoher a společnost Nintendo byla mému srdci vždy blízká. Proto mám samozřejmě základní přehled v nejdůležitějších frančízách tohoto japonského giganta a série Metroid není vyjímkou. Stručný průběh původní hry jsem si užil v 3DSkovém NES Remix, první i druhý díl jsem párkrát zapnul v emulátoru a u her Metroid: Zero Mission a Metroid Prime Hunters jsem odehrál i značný kus. Nedá se tedy říct, že bych byl nepolíben, ale rozhodně také nejsem zarytým fanouškem.

Oznámení Dreadu mě tedy potěšilo, ale očekávání se držela v rozumné míře. Co taky lze vymyslet objevného v metroidvanii, žánru, který poslední dobou získává jeden oceňovaný přírůstek za druhým? Přiznám se, že hry jako Hollow Knight jsem nestíhal a naposledy jsem se hlouběji ponořil do české Feudal Alloy. Je to tedy klasika, prolézání mapy, získávání nových dovedností, backtracking, bonusy a skryté místnosti. A samozřejmě souboje.

A tohle všechno zvládá Dread na jedničku. Mapy jsou chytře vymšlené a skoro až příliš user friendly, moc jsem nebloudil. Prostředí jsou různorodá a je to asi první 2,5D plošinovka, která se mi vizuálně opravdu líbí. Pomáhá tomu i občasný dynamický přechod mezi cutscénami a animacemi, které jsou všechny in-engine, takže ukazují plasticitu světa. Stejně tak je neuvěřitelný pocit ovládání, kdy je Samus v tomto díle agilní jako lasička a perfektně reaguje. Pohyb je opravdu příjemný a když se časem naučíte jak ho využít na maximum, může vypadat opravdu ladně. Celou rozsáhlou mapu tak zvládnete projít svižně a opravdu jí budete muset několikrát prošmejdit sem a tam. Obzvláště, pokud cílíte na 100% kompletaci. Potěší i několik výrazných změn podoby jedné z oblastí, včetně efektních přechodových eventů.

Samus je protentokrát vybavena opravdu bohatě, kdy ke konci hry každé tlačítko plní jinou funkci. Slyšel jsem stížnosti na komplexitu, ale mě to do ruky docela padlo a jen jsem se vždy chvíli musel chytat poté, co jsem si dal v hraní delší pauzu. Jsou tu jak některé staré známé mechaniky, tak pár nových. Jen mi trochu přišla škoda, že některé člověk příliš nevyužije a většina dobrovolných výzev je zaměřená (klasicky) pouze na nejverzatilnější shinespark. Ty byly opravdové oříšky, ale jak jsem si osahal přesné fungování, tak už to šlo lépe. Párkrát se mi stalo, že jsem nevěděl, jestli jsem na hádanku moc hloupý, nebo jen nemám patřičné vylepšení. Ale to je jen drobná výtka.

Souboje se nesou v klasickém run'n'gun stylu. Nehrál jsem remake Metroid: Samus Returns, ale poznávám z něj převzaté mechaniky meele counteru a free aimu. S oběmi jsem se rychle zžil. Nepřátelé představují adekvátní výzvu a občas mají pěkné designy interakce, kdy musíte využít i jiné schopnosti než jen spamování střelby. Jsou poměrně tuzí a když si nedáte pozor, tak vás poměrně rychle sejmou. Ale to platí jen zhruba 2/3 hry, ke konci jste naopak už dost nezastavitelná síla, která prochází nebohými stvořeními jak nůž máslem. Je to efektivní způsob jak hráči předat pocit získání moci a kontroly nad nepřátelským (a dříve děsivým) prostředím.

Kapitola sama pro sebe jsou bossové. Ti jsou hodně nemilosrdní, ale velkou výhodou je absence jakéhokoliv damage sponge. Každý pokus je intenzivní nonstop akce, kdy je rozhodnuto většinou za dvě, tři minuty. Buď uděláte moc chyb, nebo ne. A v případě neúspěchu jste vrženi přímo před souboj a můžete rovnou navázat dalším kolem. Jakmile ale prohlédnete jejich útoky, jsou už poměrně jednodušší. To mi poměrně vyhovovalo a i přes to, že jsem se na každém vždy na chvíli zasekl, byl to po jeho poražení skvělý pocit.

Poslední co je potřeba zmínit jsou v marketingu tlačené EMMI a jejich speciální zóny. Právě to je ingredience, která posouvá Dread mimo ustálené vody 2D žánru s bohatou historii, který už nemá co přinést. Neřekl bych, že by to byla přímo horrorová hrůza, ale každé setkání s nimi byl minimálně thriller. Možná víc než u bossů jsem pokaždé ztuhnul a napětím ani nedýchal. Nemyslím, že bylo provedení úplně dokonalé, ale je to nová, velmi originální mechanika, která je skvělě zabudovaná do už tak extrémně solidního základu hry.

Takže celkově? Graficky, atmosférou a ovládáním špičková hra, která nabízí přesně to co by každý od Metroidu očekával. A pak přinese ještě špetku experimentu, aby ukázala, že po tak dlouhé době se neobjeví jen jako tupá snaha vyrazit peníze z pozapomenuté značky. Dávám 80% za fajn metroidvanii, 10% za hororové prvky a posledních 5% za neskutečně vypilované ovládání pohybu, které nechápu jak může být tak příjemné.

Doba hraní: 16 hodin
Obtížnost: Normal
Kompletace: 100%
+20
  • Switch 100
Kdysi jsem řekl, že je Super Metroid jednou z nejlepších her světa, a Metroid Dread ho překonal. Nintendo a Mercury steam udělali to nejlepší, co mohli, a nesnažili se o žádnou revoluci v mechanikách metroida (viz Other M), ale v podstatě udělali značně vylepšenou verzi Super Metroida, a to jak grafikou, tak designem mapy či herními mechanikami. V Super Metroidovi byl například dost pomalý pohyb, v Dreadu máte pocit, že Samus dostala krom Metroidího a Chozo DNA ještě DNA od Sonica. V Super Metroidovi je orientace prakticky nemožná bez externí mapy, v Dreadu je cesta o dost zřejmější, byť za cenu vyšší linearity (když seženete potřebný powerup, obvykle je v blízkosti teleport, ke kterému se pomocí tohoto upgradu dostanete a který vás přenese do blízkosti místa, kde máte být, a i kdybyste si toho nevšimli jako já, tak na mapě se vám vyznačují druhy dveří dle powerupu, který na ně potřebujete). Ale ty kladné věci ze Super Metroida zde nechybí, ať už skvělá grafika prostředí, souboje s bossy či OCD při hledání powerupů. Hra je taky říznutá trochou Fusion, například právě v rychlosti pohybu či možnosti se chytat říms, krom toho je ještě Samus umí sklouznout (so innovative, já vím), fakt nikdy nebyla pohyblivější.

I když je pravda, že bossové zde fungují spíše jako v Dark souls, a vy si musíte zapamatovat jejich útoky, jinak vás čeká rychlá smrt (jeden zásah vám u některých bossů může klidně vyčerpat celý energetický zásobník nebo i víc - myslím, že jeden boss s kopím mi jednou ubral 4 najednou - což může souviset s lorem, že je ta zbroj určená k odrážení projektilů a energetických zbraní, ne bodných zbraní). Ale z hlediska gameplaye a zábavy obecně fakt není hře co vytknout.

A ani tak příběhu, který zde hraje poněkud větší roli, než dříve, a opět to funguje, jsem docela rád, že se Nintendo nedalo odradit Other M, kde měl příběh hrát hlavní roli, ale především díky roubování japonských standardů a chybám v překladu se to moc nepodařilo. Takže se zde dozvíte pár důležitých věcí, jako například pravdu o zmizení Chozo, kteří Samus vychovali, nebo o tom, k čemu Galaktická federace Samus odsoudila, když jí dali tu vakcínu z metroidí DNA.

Pasáže s EMMI opravdu vyvolávají úzkost, nicméně hra odměňuje metodu hrubé síly, kdy se EMMI nesnažíte vyhnout, ale prostě zónu co nejrychleji proběhnout, a věřte mi, až tam několikrát zdechnete, budete to tak dělat. Odražení útoku EMMI je věcí náhody, všiml jsem si, že někdy hra melee counter regulérně ignoruje, ale možná jsem měl jen vysokou odezvu. Ale i tak, EMMI jsou to, čím měla být SA-X ve Fusionu.

Závěrem: Super hra, rozhodně si zasloužila titul nejlepší akční adventury a doufám, že její úspěch Nintendo motivuje k tomu, aby tuto sérii definitivně vytáhlo z kobek pod jejich ředitelstvím a začalo se jí věnovat se stejnou vervou, jako se Nintendo věnuje Mariovi či Zeldě.

Pro: Příběh, bossové, herní mechaniky, EMMI

Proti: 19 let, opakuji, 19 let čekání, i když naštěstí já jsem fanda Metroida jen pár let :D

+17
  • Switch 85
První hra tohoto typu, kterou jsem hrál. Všude samé pozitivní komentáře a ocenění, takže to bude určitě bomba.
Po zapnutí a odehrání prvního bosse jsem, ale moc nechápal co je na tom tak výborného.

Pro mě neustálé bloudění, tam a zase zpět bylo celkem utrpení. Tenhle backtracking různých předmětu je celkem otrava. Člověk se na mapě celkem rychle ztratí - zpětně nechápu jak. Pak musí hledat cestičku, která je jediná správná, protože na tu nejrychlejší nemá člověk předměty.

Byl jsem z toho backtrackingu tak otravený, že jsem si řekl, že se nebudu snažit hledat nic navíc. No a to bylo dost dobrý rozhodnutí. Hra pak dostane spád a nezdržujete se blbostma. Možná před finálním bossem má smysl proběhnout všechny levely a vyzobat co se dá. Teda ne že by to bylo třeba.

Příběh.....no někdo tam občas něco brblá ohledně něčeho co vlastně nezměníte a není ani nijak zvlášť důležité.

Zvuky a hudba nic zajímavého. Měl jsem k tomu puštěnou jinou hudbu a byl jsem spokojen.

Co je ale super je ovládání. Co všechno zvládnete dělat na gamepadu je neuvěřitelný. Hlavně jak rychle a ladně na to vaše postavička reaguje to je prostě paráda.

Souboje s EMMI(hlídací robot, kterej nejde jen tak sejmout) super, souboje s Bossama super a občas vás i obyčený bubácí potrápí.

Nakonec pěkných 80%
Dohráno za 10:28:14

Pro: Souboje, ovládání, délka

Proti: Backtracking, Hudba, Příběh

+15
  • Switch 100
Metroid Dread pro mě bylo první setkání se sérií Metroid, takže jsem moc nevěděl, co od toho čekat. A hra mě bavila, opravdu bavila. Vlastně mě bavila tak, že jsem ji dohrál dvakrát na obtížnost normal, z toho jednou se 100% itemů. Rozhodně bych někdy rád zkusil ještě obtížnost hard a boss rush. 

Co se obtížnosti týče, tak už obtížnost normal je celkem výzva. Bossové vám v souboji žádnou chybu neodpustí, stačí pár zásahů a můžete souboj opakovat znovu. Naštěstí je hra celkem benevolentní v rozmístění checkpointů a za neúspěch vás nijak moc netrestá. Také musím zmínit, že ovládání je velmi dobře zvládnuté. Hlavní hrdinka velmi plynule reaguje na vstupy z ovladače a člověk má pocit, že ji má opravdu plně pod kontrolou. Každému útoku ve hře se dá vyhnout, chce to jen přijít na způsob jak, a umět ve správnou chvíli správně zareagovat. Nebude to asi pro každého, ale mě bavilo tyto způsoby hledat a překonávat překážky, které před vás hra staví. Se ztrácením v úrovních jsem problém neměl. Přišlo mi, že vás hra vždy chytře ale nenápadně vede tam, kam máte zrovna jít. Jediné s čím jsem trochu bojoval byly shinespark hádanky, které hra moc dobře nevysvětlí a samy o sobě jsou celkem hardcore. Ale zase jsou nepovinné.

Kromě klasických bossů se ve hře nachází opakující se pasáže s roboty E.M.M.I. Tito roboti mají sice roztomilé jméno, ale střety s nimi mají spíše horrorovou atmosféru a mě vždy dokázaly spolehlivě zvednout tepovou frekvenci. Ne nadarmo má hra podtitul "Dread". Tito roboti vždy stráží předem dané oblasti, ve kterých vás nelítostně nahání a vám nezbývá nic jiného než utíkat. Naštěstí se karta vždy obrací a z lovce se stává kořist. Když pak E.M.M.I. vyřadíte, je to super pocit a vy si můžete zase na chvíli vydechnout.

Ačkoliv nejsem žádný fanoušek sci-fi, tak se mi příběh překvapivě líbil. Je sice dost jednoduchý a cutscén je tu pár, ale ono to úplně stačí. Naopak je vidět, že těch pár cutscén je velmi dobře zpracováno a působí opravdu filmově. Taky určitě stojí za zmínku způsob, jak hra při boji s bossy plynule přechází do in-game cutscén, ve kterých ale neztrácíte kontrolu a můžete pořád střílet rakety. Přišlo mi to jako super způsob, jak ukázat cool cutscénu a zároveň nenarušit tempo souboje s bossem.  

Metroid Dread se mi opravdu trefil do noty. Už chápu, proč je Metroid tak populární série, a těším se až si vyzkouším nějaký další díl.

Pro: ovládání, bossové, E.M.M.I., cutscény

Proti: nevysvětlený shinespark

+9