Komentáře

Další Mega Man za mnou, tentokrát s jiným záporňákem. A už se budu opakovat, když řeknu, že se v principu nic nezměnilo. Osm základních úrovní, co jsou vždy zakončené jedním bossem a pak několikadílná finální sekce s vlastními bossy, opakovačkou s původními osmi bossy postupně za sebou a závěr s malým zvratem a velkým návratem.

Ze základních úrovní bych vypíchl jejich obtížnost, ta je totiž dosti kolísavá. Zatímco jsem u té hned první, včetně bosse Ring Mana, prakticky nepouštěl tlačítko backspace pro přetáčení času, jiné úrovně jsem procházel jako nůž máslem. Někteří nepřátelští robůtci mi pak opět způsobovali hezké flashbacky na hraní některých dílů Castlevanie. Například nesmrtelní kostlivci, kteří jen na chvíli "omdlí" nebo ozubená kolečka, co se pohybují dokola kolem některých plošinek. Pak mi přišly docela vtipné robotické kobylky, které mě ladným skokem převedou přes propast nebo mumie házející svou hlavu.

Co se bossů týče, nejvíc jsem se zapotil u zmíněného Ring Mana a taky u Skull Mana a pak ještě u finálního Wiliho, kde mi chvíli trvalo, než jsem přišel na to, jak správně používat charged útok. Jinak se mi hodně líbil design bossů Square Machine a Metall Daddy.

Ve výsledku je můj herní zážitek prakticky totožný, jako u předchozích dílů. Žádná výraznější změna, jen úrovně a bossové navíc.