Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 75
Jak velmi příhodné, že Painappuru Project letos vstal z mrtvých a vydal remaster této polozapomenuté VN z doby, kdy jsem ještě býval mladistvým otaku (ok, zase tolik otaku ne, protože jsem vždy pobýval někde za okrajem téhle animefestovní ohrádky a i v rámci komunitního mainstreamu jsem byl dost vybíravý ohledně toho, co čtu a sleduju) - v době kolem AF 2010 jsem se spíše považoval za nového, zároveň však pokračujícího mangaku. Maido Mánii jsem měl v hledáčku her k zahrání, ale vlivem různých životních příhod jsem se k ní nedostal a nakonec na ni zapomněl (hromská škola, která mi stále házela klacky pod nohy).
A pak najednou jsem si na ni zase vzpomněl díky letošní herní výzvě! Nádherná souhra okolností (tento komentář jsem sice rozepsal už v srpnu s plánem vydat ho až později v září, ale právě dnes 3. září je vydána další VN hra od jedné z autorek – tentokrát pro soutěž na Akiconu 2023, což mi přijde jako vhodná příležitost i k publikaci komentáře. EDIT: vida, a o pár dní později ještě jedna. Prolezte odkazy v závěru komentáře).    

Jelikož jsem ale nikdy během těch let nepřestal číst Vějíř, tak taky vím, že autorky hry Temi a Etu jsou stále sem tam kreativní a plodné v kreslení; samozřejmě ale musím počítat i Arisu, která se podle všeho dost vypracovala v umění cosplaye. Teď to navíc vypadá, že jsou aktivní nejenom v tvorbě české mangy; snad se na obzoru rýsují i další herní projekty (musel jsem teď zagooglit a internet mi potvrdil, že jsou z nich dokonce herní vývojářky, tak to pak jo). Jinak je celkem zajímavé sledovat i vývoj samotného Animefestu, který byl už v onom roce 2010 sedmým ročníkem, přičemž se o návštěvnosti kolem 1300 lidí mluvilo jako o relativním úspěchu. A ten letošní (2023) už měl přes 11,000 návštěvníků. Pěkně nakynul, jen co je pravda… Možná je trochu škoda, že jej nenavštěvuji.

Ale zpět. Hru jsem si sice párkrát zahrál už na jaře (díky Fingonovi za odkaz v diskuzi), ale rozhodl jsem se ještě počkat a prozkoumat i další endingy později v závěru plnění mojí herní výzvy. A tak najednou úplně náhodou koukám, že mezitím v květnu vyšel remaster; a s potěšením jsem si také všiml jednoho painappuru easter eggu, jenž Temi vložila do svého letošního příspěvku ve Vějíři 2023.
Proto mám i relativně čerstvé srovnání původní hry s remasterem, ačkoliv nemohu říct, že bych dosáhl na všechny konce. Doteď je mi záhadou, jak k některým vlastně dojít a můj progress ve hře bych odhadl na něco přes polovinu dosažených konců, tedy pokud mohu soudit podle obrázků v galerii remasteru (hru jsem rozehrál znovu od začátku), což tedy vzhledem k obsahu asi není zrovna přehnaně moc, ale třeba se mi ještě někdy podaří najít i ten zbytek, ačkoliv ten jeden kýžený závěr se mi snad podařilo odemknout (nutno podotknout, že mě zastihl psychicky nepřipraveného) a klidně bych jej označil jako další úchylný konec.  

O co ve hře jde? Hrajeme za mladíka Itoshiho, jehož jemné rysy jej předurčily ke špionážní misi na základně nepřítele - Itoshiho sestra totiž vede finančně upadající kavárnu, jelikož někde v sousedství se začala rozpínat jiná konkurenční kavárna, a tak je Itoshi přinucen k převleku maidky, nečež je v utajení vyslán jako pracovnice do konkurenčního prostředí, aby zjistil tajemství jejich úspěchu. Hra se samozřejmě nese čistě v humorném duchu, oplývá zábavnými hláškami, nebere se nijak vážně a průchod hrou trvá sotva pár minut.
Součástí je i minihra s roznášením objednávek k očíslovaným stolečkům. No, co budu povídat, hra v době vydání neměla žádnou konkurenci (doslova), ale to množství úsilí a energie mládí je na ní vidět. K patnáctému výročí však doporučuji vyrobit kompletní remake s vylepšenými ilustracemi a oficiálně ji vydat na příští nintendí konzoli v limitce s bonusy.  

Nejsem sice kdovíjak vděčná cílovka pro zvolený námět, ale i tak jsem rád, že jsem si hru aspoň po 13 letech od vydání zahrál. A čím oplývá remaster hry? V prvé řadě je upraveno úvodní menu hry. Přibyly nějaké nové možnosti jako galerie, kam padají odemčené obrazovky z postupů v příběhu; nějaké info o hře navíc, upravené možnosti nastavení, upravené credits nebo návod na ovládání hry (ovšem nikde jsem si nevšiml zmínky, že hra se dá kdykoliv přepnout pravým tlačítkem myši do menu a třeba uložit či nahrát pozici, na což jsem přišel pouze náhodným překlikem). Jinak nastala změna v použitém fontu a hlavně užitečné možnosti zvětšit herní okno na celou obrazovku, což mi v originále nešlo. Autorky na webu zmiňují i přidané scény a postavy, což asi bude pravda.  

Suma sumárum, hru jsem si užil zhruba dle míry očekávání, humor v pohodě funguje i dnes a těch několik průchodů se mi nakonec roztáhlo zhruba na pomalejší hodinku a půl. Překvapilo mě, kolik obsahu ve hře je a že je stále co objevovat. Příběh reflektuje i rozličné vyústění některých voleb hráčem. Inu, do letošní herní výzvy je tahle „jednohubka“ jako dělaná. Určitě budu dál sporadicky sledovat tvorbu autorek, a to jak mangu, tak i hry. Třeba mě to taky někdy nakopne k nějaké vlastní VN. Tak kreslení zdar.
Jo, a na ten zmrzlinový pohár se mi normálně sbíhají sliny! Je to náročné hrát v oněch srpnových vedrech…  

Na závěr přikládám pár odkazů:
Maido Mánie na itch.io 
Painappuru Project na itch.io 
Painappuru Project na instagramu 
Dobový rozhovor s autorkami ve FestZiNu 2010   

Herní výzva 2023 - 8. Dohraj hru, která se řadí do žánru vizuálních románů (hardcore) 

Pro: Humorné; mnoho různých konců

Proti: Příliš krátké?; na dnešní poměry může působit trochu zastarale

+16
  • PC 75
Nenechte se odradit coverem, celkovou stylizací ani faktem, že polovině vyobrazených děvčat skutečně nebylo osmnáct let (případně faktem, že polovině už osmnáct bylo). I když mi pojmy jako kawai nebo otaku nejsou neznámé, k pravidelným konzumentům japonské kultury nepatřím (a doteď si nejsem jistý, co znamená to maido - má to být odkaz na řetěž japonských restaurací, japonský pozdrav nebo pojaponštěný anglický výraz maid?). Důležité je, že na tom všem vůbec nezáleží, protože tento český vizuální román je skvěle napsaný.

Úvodní (poněkud za vlasy přitažená) premisa je pouze spouštěčem celého příběhu, který se může, v závislosti na vaších volbách (a podle všeho i vaší úspěšnosti v každý den se opakující minihře, která je náročná na rychlý postřeh a kvalitu vaší krátkodobé paměti) rozběhnout několika různými směry. Zatím jsem se dobral pěti či šesti různých konců, během následujích hraní na mě vyskočila postava úplně nová a popravdě mě překvapilo, jak MOC mě vlastně ta hra baví. Nemluvě o tom, že některé gagy jsou naprosto skvostné: slovní spojení "chlap by něco takového nenapsal" prosím považujte za výraz nejvyššího uznání autorkám (soudě dle přezdívek). Ty konfrontace mezi mužským a ženským světem, nazíráním na svět a žitou realitou jsou naprosto fascinující a hlavně zábavné.

Jděte do toho. Doporučuji.
+12