LeMrosh in the Lazy Kingdom

Adventury aktuálně moc nehraju. Vlastně skoro vůbec, ačkoliv to není zas tak dávno, co mě nějaká přitáhla k obrazovce noťasu. Naposledy to byla ujetá béčkovina Nippon Safes, Inc. Tentokrát jsem si zvolil zcela novou klikačku v klasickém duchu z českých luhů, a to LeMroshovo dobrodružství v pohádkovém království Lazy Kingdom, které mě zaujalo především tím, že vyšlo hned na Switch, a navíc v zábavném pixel artu a humorném tónu. Tomuto tipu vděčím patrně nějakým náhodným vlnám sociálních sítí. Hned jsem ji koupil i rozehrál Day one.  

A už za chvilku jsem se tak zasekl, že jsem nevěděl, jak dál; po chvíli marného snažení jsem hru odložil s tím, že si holt budu muset počkat na nějaký hotový návod, a šel jsem se věnovat backlogu. Uplynuly více než dva týdny, když mě napadlo zeptat se tvůrce na radu k progresu, a najednou jsem do toho zase naskočil, hra mě chytla a já se do toho pustil naplno. Sice mě pak čekalo pár dalších menších zákysů a jedna další rada, ale nakonec se mi přece jen poštěstilo, takže po nějakých 13-14 hodinách vítězoslavně projely titulky.  

Hra mě velmi bavila narozdíl od mnoha jiných point and click adventur, což přisuzuji vhodnému přístupu tvůrců. Totiž.
Dialogy a monology jsou zestručněné až na kost, takže hráč se nemusí prokousávat tunou textů, ale přitom je zachována dynamika a obsažený humor.
Probíhá četné střídání obrazovek, takže i v případě zákysu má hráč pocit, že hra nějak plyne kupředu. Naštěstí i LeMrosh se dokáže pohybovat rychlým dvojklikem.
Nejčastější interakce jsou vlastně jen základní tři (sebrat, použít/prokecat, omrknout) a kombinování v inventáři je omezeno jen na nejnutnější minimum.
Hra obsahuje stálou nápovědu, kdy jedním držením tlačítka se objeví vytečkované všechny aktivní prvky na obrazovce, což je totálně super.
No a osobně se mi hrozně líbí i použitý pixel art (jakoby mírně rozostřený), rytmická hudba, kompletní anglický dabing s českými titulky, a také humorné situace (ty spíše až ve druhé půlce) a občas i zajímavé twisty. Hádanky ve hře příliš těžké nejsou, je jich pár, ale dokážou zapojit mozek.

Moje osobní záseky spočívaly vlastně hlavně v mojí nepozornosti (v začátku jsem neprozkoušel všechno), nebo když jsem si v jednu chvíli neuvědomil, že mohu získat stejný předmět dvakrát na stejném místě (pak jsem ho dostal jen náhodou v zoufalé snaze opakovat všechny možnosti). I tak mě samozřejmě čekalo klasické zkoušení všeho možného na všechno nemožné, aby se aspoň něco někde stalo, nebo aby se ukázalo něco konkrétního v situaci, kdy jsem jenom tušil, co mám zhruba provést. Takže i přes dvě poskytnuté rady jsem na sebe náležitě hrdý, že se mi podařilo hrou projít teď, když ještě nejsou na světě žádné návody ke hře.

Příběhově se nejedná o nic velkého, zápletka je spíše taková hříčka. LeMroshovi je ukraden prsten a stopy vedou z přilehlých oblastí království divočiny a městečka do útrob hradu, kam se musí svým důvtipem dostat. Cestou potkává různé normální i trochu ujeté postavy nebo rovnou pohádková / fantasy stvoření a zvířátka, přičemž se do cesty připlete i jedna princezna. Občas jsou tam i nějaké nahotinky (i když celé pixelaté), ale není to sprosté či přisprostlé, ani hulvátské. Většinou toho postavy zas tak moc neřeknou, ale když už, tak mě interakce celkem bavila i skrze charismatický voice over.

Co říct závěrem? Zájemcům o humorné adventuření doporučuji. Hra je podle mě zábavná, a i přes nějaké potenciální zákysy dokáže udržet pozornost. Situace jsou hravé. Jakmile se příběh trochu rozjede, tak už vás může nevědomky dohnat k úvahám o hře i mimo hraní, kdy jednoduše přemýšlíte, co byste ještě tak mohli zkusit k dalšímu postupu.
Abych i něco vytkl, tak kurzor podle mě jezdí spíš pomalu a místy by se užila dotyková obrazovka. Při delším hraní se mi asi dvakrát stalo, že hra spadla, ale to naštěstí moc nevadí díky stále aktivnímu autosavu.
A ten LeMrosh se pořád nějak moc vymlouvá, aby nic nemusel dělat.