ajne
Vrstvy strachu – tak z jaké strany začít. Tak asi předně, hru jsem získal v rámci předvánoční akce na Humble Bundle, a za normálních okolností bych si asi tuto hru nekoupil. Ale když byla tato možnost, proč nevyzkoušet.
Asi začnu recenzi tím, co většinu u hororové hry zajímá – atmosféra. A to musím říct, ta je opravdu dobrá. Samozřejmé doporučení je hrát tuto hru stejně jako všechny obdobné – přitemnělá/temná místnost, o samotě a se solidními uzavřenými sluchátky na uších. Pokud budete hrát za dne, se ztlumenými repráky a ještě si u toho s někým povídat, bude atmosféra nula. Ve hře naleznete i pár klišoidních lekaček (to je snad povinná součást her hororového typu), ale jinak atmosféru tvoří prostředí a hlavně neskutečný pocit zmatení. Okolo hlavní postavy se totiž celý svět neustále mění, takže při každém kroku či pohledu stranou bývá prostředí okolo naráz úplně jiné. K tomu různé projevy psychózy hlavní postavy, jako různé zkreslení reality (nepochopitelné prostředí, roztékající se předměty, halucinace…).
Tady se oklikou dostávám ke grafice. Unity Engine se opravdu snaží a grafika podle toho vypadá. Déšť, blesky, roztékající a pokroucené se předměty působí opravdu dobře, a korunu tomu dodává výborná hra se světlem a stínem. Grafika je povedená a zvuku lze říci totéž. Klasický zrychlený dech, tep, vrzání a zvuky, které nevíte odkud jdou, všechno bezproblémů zapadá do atmosféry.
No a příběh, příběh je zde vcelku minimální, naladěný to tajemna a s velice pozvolným odhalením. Střípky naleznete po celém domě jako dopisy a kresby poschovávané na stolech a různých šuplících. Přiznám se, že úplně všechny se mi najít nepodařilo, protože vzhledem k neustálým změnám prostředí jsem se okamžitě ztrácel kde jsem byl a kde ne. Nehledě na to, že stačilo projít dveřmi a cesta se za postavou uzavřela, tak se nebylo ani jak vrátit. Jinak je kromě drobných vedlejších místností celá hra jasně daný koridor, není kam uhnout a plujete hrou tak, jak bylo nalinkováno. Sem tam se objeví nějaká hádanka, ale všechny jsou opravdu dětsky lehké. Hlavně kódy k číselným zámkům a čísla k telefonům, většinou je pár kroků vedle máte napsané přímo na očích.
No a teď negativa. Největší je asi opravdu malá rozlehlost hry. Po dokončení mi na Steamu svítí 2 odehrané hodiny, a to jsem si občas odskočil a nechal hru otevřenou. Takže stěží něco okolo jedné hodiny čistého herního času. Postava za kterou hrajete…no v příběhu vlastně odhalíte, že hrajete za šílence, který úplně zničil svoji rodinu. Naprosto nesympatického vychlastaného šílence. Jak mne má hraní za takovou postavu těšit? Ve hře se nedá umřít (teda mne se to nepovedlo, maximálně omdlel), takže chybí motivace k přežití, ať se děje cokoli, stačí prostě jít dál a neřešit.
Kolem a kolem, jako hra zadarmo to bylo na zahrání v pohodě. Ale kdybych za to měl platit, dal bych opravdu jen pár korun. Hra je strašně krátká, a když to máte projité, tak asi není žádný dobrý důvod si to zopakovat. Celkem jasný příklad herní jednohubky.
Asi začnu recenzi tím, co většinu u hororové hry zajímá – atmosféra. A to musím říct, ta je opravdu dobrá. Samozřejmé doporučení je hrát tuto hru stejně jako všechny obdobné – přitemnělá/temná místnost, o samotě a se solidními uzavřenými sluchátky na uších. Pokud budete hrát za dne, se ztlumenými repráky a ještě si u toho s někým povídat, bude atmosféra nula. Ve hře naleznete i pár klišoidních lekaček (to je snad povinná součást her hororového typu), ale jinak atmosféru tvoří prostředí a hlavně neskutečný pocit zmatení. Okolo hlavní postavy se totiž celý svět neustále mění, takže při každém kroku či pohledu stranou bývá prostředí okolo naráz úplně jiné. K tomu různé projevy psychózy hlavní postavy, jako různé zkreslení reality (nepochopitelné prostředí, roztékající se předměty, halucinace…).
Tady se oklikou dostávám ke grafice. Unity Engine se opravdu snaží a grafika podle toho vypadá. Déšť, blesky, roztékající a pokroucené se předměty působí opravdu dobře, a korunu tomu dodává výborná hra se světlem a stínem. Grafika je povedená a zvuku lze říci totéž. Klasický zrychlený dech, tep, vrzání a zvuky, které nevíte odkud jdou, všechno bezproblémů zapadá do atmosféry.
No a příběh, příběh je zde vcelku minimální, naladěný to tajemna a s velice pozvolným odhalením. Střípky naleznete po celém domě jako dopisy a kresby poschovávané na stolech a různých šuplících. Přiznám se, že úplně všechny se mi najít nepodařilo, protože vzhledem k neustálým změnám prostředí jsem se okamžitě ztrácel kde jsem byl a kde ne. Nehledě na to, že stačilo projít dveřmi a cesta se za postavou uzavřela, tak se nebylo ani jak vrátit. Jinak je kromě drobných vedlejších místností celá hra jasně daný koridor, není kam uhnout a plujete hrou tak, jak bylo nalinkováno. Sem tam se objeví nějaká hádanka, ale všechny jsou opravdu dětsky lehké. Hlavně kódy k číselným zámkům a čísla k telefonům, většinou je pár kroků vedle máte napsané přímo na očích.
No a teď negativa. Největší je asi opravdu malá rozlehlost hry. Po dokončení mi na Steamu svítí 2 odehrané hodiny, a to jsem si občas odskočil a nechal hru otevřenou. Takže stěží něco okolo jedné hodiny čistého herního času. Postava za kterou hrajete…no v příběhu vlastně odhalíte, že hrajete za šílence, který úplně zničil svoji rodinu. Naprosto nesympatického vychlastaného šílence. Jak mne má hraní za takovou postavu těšit? Ve hře se nedá umřít (teda mne se to nepovedlo, maximálně omdlel), takže chybí motivace k přežití, ať se děje cokoli, stačí prostě jít dál a neřešit.
Kolem a kolem, jako hra zadarmo to bylo na zahrání v pohodě. Ale kdybych za to měl platit, dal bych opravdu jen pár korun. Hra je strašně krátká, a když to máte projité, tak asi není žádný dobrý důvod si to zopakovat. Celkem jasný příklad herní jednohubky.
Thundeus
Danny29
Adieu
CactusDemon
AuroN
Sam B
Lugalbanda
Pro: Slušná atmosféra, grafika i zvuk
Proti: Extrémní krátkost, nenabídne nic pro další zahrání