Horai Gakuen no Bouken! The Adventure of Hourai High School

Sice se nejedná o nejlepší RPG, co kdy vzniklo, ale už nějakou dobu mi vězelo na seznamu k zahrání a nakonec jsem se do něj pustil během velkých červnových veder roku 2026, kdy jsem si už po práci v přírodě hověl v příjemném deštivém klimatu naší krkonošské chatky, přičemž mi hra pomohla dostat se z velké herní depky a následné letargie vzniklé z debaklu Natsuiro High School: Seishun Hakusho (která neprošla limitem na počet znaků a její název musel být zkrácen, čímž se nemohla kvalifikovat v herní výzvě. Ach, ty paradoxy).
Jak příhodné, že i tato Hourai High School se týká tématu střední školy; hlavní hrdina se také automaticky stane členem klubu žurnalistiky, účastní se dalších školních klubů, prozkoumává ostrov a hra jej provází životem v určeném čase na fiktivní japonské škole. Tady ale přidává i klasické náhodné tahové souboje a dungeony, takže je opravdu co dělat.  

Graficky vše zapadá do hezkého dobového pixelatého retro stylu (vyšlo 1996 v Japonsku na SNES, vlastně jen chvilku po prvních Pokémonech) a hraje k tomu místy příjemná odlehčená hudba.
Hrál jsem verzi s fan-překladem na emulátoru. Navzdory klasickému zasazení do japonské školy na fiktivním japonském ostrově Utsuho (Hourai v názvu odkazuje na folklorní krásný mýtický ostrov, něco jako ráj) jsou ve hře přítomné i fantasy a nadpřirozené prvky.

Každá hratelná postava se může zúčastnit najednou až tří vybraných zájmových klubů, z nichž levelováním získává pasivy nebo útoky a po jejich vymaxování se může zase zúčastnit jiného klubu, aniž by přišla o dosavadní schopnosti z těch předchozích. Je to docela chytlavý systém, ale vzhledem k opravdu četným náhodným soubojům ani nejsou moc potřeba, protože parta se rychle přeleveluje a vydrtí všechno v dosahu.
Levelování proto taky probíhá rychle a postava se po dosažení nové úrovně automaticky vyléčí, takže ani není vůbec potřeba cestou healovat. Nějaké buffy nebo debuffy jsem taky nemusel řešit.
Postup hrou je hodně snadný, ale kvůli soubojům na každém třetím kroku veskrze otravný. Naštěstí jsem hrál v emulátoru s možností rychlého přetáčení animací, takže jsem si zachoval mentální příčetnost.  

Kvantitativní stránku soubojů ovšem vyvažuje zábavný příběh s humorným přesahem, který se mírně liší, pokud se hraje za kluka nebo holku. Já si zvolil kluka s defaultním jménem Masao. Hned v úvodní animaci je na cestě v letadle a potřebuje se včas dostat na uvítací ceremonii v jeho nové škole (jediná na ostrově), ale jelikož piloti usnuli a přeletěli místo přistání směrem na Aljašku, letuška ho vyhodí z letadla ven. Sice má na sobě padák, nicméně ten blízko země vypoví službu a Masao se zřítí přímo na budovu ceremonie, prorazí díru ve střeše a spadne na jednoho ze studentů, jenž skončí na měsíc v nemocnici a Masaa od té doby z duše nenávidí. Náhodou byl taky členem žurnalistického klubu a Masao později přirozeně zaujme jeho místo.

V klubu jsou i další postavy – výrostek Daichi, milovník žen; erudovaná Hinako a technický génius Haru. Všichni postupně zaplní základní jádro party, ale časem se parta rozroste na celou řadu dalších členů, snad v každé pomyslné kapitole hry jedna nebo dvě přibudou, takže finální výběr je celkem slušný (avšak úplně zbytečný). Aktivní partu jsem měl do konce stejnou a jen jsem měnil druhou odstavenou čtveřici, která nebojovala, ale taky získávala úrovně. Zbytek postav byl někde mimo.
Areál školy se rozkládá ve třech velkých blocích a mezi bloky je nutné se pohybovat přímo po mapce.
V každém z bloků je několik budov nebo zařízení, kam se dá dostat.
Vtipné je rozdělení na dívčí a chlapecké koleje. Chlapecká kolej představuje semeniště nepořádku a pobyt je tam za trest. Dívčí kolej se rozkládá v mnohapatrovém růžovém věžáku, má vlastní komando na ochranu proti vlezlým klukům (a vůbec proti všem klukům), a jedna kapitola hraná za kluka představuje právě misi s infiltrací dívčích kolejí, kdy hráč dostane nejprve na výběr tři možné nápady, přičemž všechny selžou, haha. Podobných situací je ve hře více, a protože se vlastně stále něco děje, tak mě postup poměrně bavil a párkrát jsem se i zasmál.  

Hra je rozdělena na pomyslné kapitoly podle měsíců celého jednoho roku a každý měsíc se řeší něco podezřelého, což vyústí v misi do terénu s cílem vyřešit dílčí případ. Tyto případy však ponechávají další otázky s tím, že někdo nebo něco usiluje o destrukci školního systému a zavádí kolikrát šílená pravidla trpícím studentům (například vtipné pravidlo, že studenti mohou použít toalety jenom třikrát za den po dobu jedné minuty, což vyústí v přeplněné toalety a Masao pak musí v kampusu najít použitelný záchod).

Z dalších situací ve hře bych si hlavně pro sebe ještě něco vypíchl... humorné volání na záchranný člun, bloudění v džungli a šílený dungeon v pyramidě, rekrutování hvězdice, hledání 7 divů světa (našel jsem dva), infiltraci obřího mecha robota, stoky s ukrytým klubem, vyšetřování únosu studentky partou Santa Clausů, tučňáčí komando, Hellephant, duší vlak, financování oprav rozbitých kolejí, vydávání cáklého plátku Hospo. 

Hru jsem dohrál za 18 hodin. Prakticky všechny zdlouhavé souboje jsem přetáčel dopředu, protože to stejně bylo jenom o mačkání jednoho tlačítka (možná kromě závěrečného bosse). Levelování je celkem rychlé, Masao měl v závěru level 56 a ostatní jen o trošku míň. Podle vysvědčení jsem do maxima absolvoval účast v 17 klubech. Zrekrutoval jsem 15 ze 16 vedlejších postav (jedna postava je exkluzivní pro dívčí průchod).
Bavil mě příběh a hlavně humorné, trošku absurdní situace, nechybí ani konverzační humor. Naopak mě nebavily opravdu četné náhodné souboje. A taky inventář by mohl být větší. Tip – prodávejte všechny předměty týkající se buffů, debuffů a statusových znevýhodnění, stejně nejsou za celou dobu potřebné a jen zabírají místo. Osobně jsem se později zbavoval i všech healovacích a doplňkových předmětů, snad nikdy jsem žádný nepoužil.
Za ty souboje trochu strhávám hodnocení, ale jinak jsem si hru užil. Je více lineární a intuitivní než jiné RPG své doby, ale i tak se občas hodilo použít návod.

Herní výzva 2026 – 3. Hardcore: Dohraj hru, jejíž název se skládá alespoň ze sedmi slov