Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Heartbeat


Komentáře

« Předchozí Následující »
  • PC 65
Heartbeat je dalším českým titulem žánru visual novel spojeným s Animefestem, tentokrát nejenom v rámci soutěžení, ale i samotným příběhem (ten se sice odehrává na "Meziconu" neboli na conu mezi cony, ale budiž).

Lhal bych, kdybych řekl, že mě hra od prvního momentu zaujala. Naopak, první minuty (a první desítky přečtených řádků) mi přišly až příliš klišovité, kresba postav neumětelská, hudba se mi okamžitě zajídala a mé naladění a vztah k celé hře by se dal popsat jako blahosklonný. Pak jsem si zvyknul, případně začaly být myšlenkové pochody protagonisty méně na pěst a hra mě najednou zajímala tak nějak víc. Neodvažoval bych se titul popsat jako iniciační rituál (a pokud, tak určitě ne pro mně), ale dovedu si představit, že úspěch titulu mezi návštěvníky Anime Festu 2009, zřejmý z udělené ceny diváků, by se dal přičíst právě tomu, že hra je do jisté míry o nich a dost možná reflektuje jejich začátky. To, že je hra (přiznaně) inspirovaná skutečnými lidmi, navíc celému projektu dodává novou hloubku.

Překvapila mě do hry zapracovaná minihra, totiž rytmycká hra se šipkami, která ve mně probudila negativní vzpomínky na podobné pasáže z Grand Theft Auto: San Andreas (minihra se naštěstí dá přeskočit). Kladu si otázku, proč z celého (velmi, velmi širokého) pole japonské kultury byly vybrány právě rytmické hry, Guitar hero, bishounen a Naruto, přičemž anime obecně se dočkalo jen letmé zmínky, ale nejspíš v tom vězí zkušenost a záliby samotných autorek. (navíc nedokážu posoudit, jestli jsou zde použité japonské výrazy pro "top" a "bottom" autentické, nicméně to vysvětlování je naprosto kouzelné).

Titul mě nezaujal natolik, abych se snažil o hledání nového konce (většina z rozhodovacích míst na mně působila přílš dead-endově a nepostřehl jsem, jestli by některé z učiněných rozhodnutí mohlo protagonistu vyvést z friend zone), každopádně jsem ani ve snu netušil, jakým způsobem ve mně ta poměrně krátká herní seance následně bude rezonovat a rezonuje doteď. To se opravdu nestává často, podobně (ač zcela jiným způsobem) na mně zapůsobila třeba Cibele. I z tohoto důvodu jsem se nakonec rozhodl původní hodnocení (60%) ještě zvýšit.

Každopádně je to solidní počit a těší mě, že každý mnou dosud hraný český VN byl úplně jiný a jinak působivý (hrál jsem samozřejmě i nějaké zahraniční, i když především eroge - tak mě napadá, neměl by někdo tip na české eroge? Pro srovnání? :-P)

Ubi sunt Deidre... Oroniel... Skřítka... Yurinka...
+8