Komentáře

Pokud by jste se zeptali člověka, který má alespoň minimální zájem o vizuální novely na ty nejlepší z nich, bez nejmenších pochyb se dříve či později zmíní o G-Senjou no Maou. Vynikající a hlavně strhující příběh o geniálním zločinci, těch, kteří mu stojí v cestě a nevinných lidech do jejich sporu zatažených. Thriller plný logického myšlení, pastí a obsahující jeden z nejlepších konců, které jsem ve hrách kdy viděl.

Ale postupně. V první řadě hru táhnou jednotlivé postavy. V čele s jedním z nejlepších protagonistů žánru (podobně jako v Sharin no Kuni od stejných tvůrců) se objevují uvěřitelně napsané charaktery procházející v průběhu děje vnitřním vývojem, navíc doplněné o skvělé namluvení (konkrétně z Maoua charisma přímo tryská). Ovšem nejen hlavní, ale i vedlejší postavy dokážou nejednou vyvolat sympatie, což je u daného žánru spíše sporadicky.

Nemohu se nezmínit o jedinečném OST složeného převážně z remixů klasické hudby (např. Bach či Schubert) a nutno uznat, že se jedná o vynikající nápad. Ovšem i původní skladby dosahují vysokých kvalit, takže celek, jako takový, působí zcela kompaktně a nenuceně.

Z jednotlivých kapitol, počínaje druhou, se lze výběrem správných přesunout na vedlejší cesty, soustředící se na některou z důležitějších postav. Právě ony jsou však největším záporem hry. Oproti té primární postrádají jakékoli napětí. Nezáživnost nastupuje již krátce po jejich začátku a postupně se mění v neustávající nudu. Tvůrci je mohli klidem vypustit a radši přidat další kapitoly k hlavnímu ději.

Chcete-li si v životě vyzkoušet ,byť jen jednu jedinou, vizuální novelu, pak jednoznačně ukazuji směrem na The Devil on G-String. Především její "západnější" pojetí, napínavý příběh a skvělý OST z ní dělají jasnou volbu.