Komentáře

Od Furry Cyberfucker jsem čekal takovou klasickou lechtivou rychlovku na krátké zabavení. Ve výsledku mě ale základní herní mechanika dost překvapila. O to víc mě ale mrzí, že vzhledem ke zbytku hry působí nevyužitá.

Základní myšlenka je velmi prostá. Máte šest postav, pokud za nějakou z nich hru dohrajete, odemknete si erotickou scénu. Co mě ovšem velmi potěšilo, je fakt, že hratelnost za jednotlivé postavy je dost odlišná. Každá postava má na začátku odlišné staty a unikátní balíček karet. A díky tomu opravdu nejde (a vězte, že jsem to zkoušel) aplikovat u hraní za všechny tu stejnou taktiku. Některá postava je například ze začátku dosti slabá, má však dost velkou inteligenci a v balíčku nemálo speciálních žlutých karet, jež právě tuto vlastnost berou v potaz. Zvyšováním inteligence tak můžete vytvořit opravdu silný build. To samé by se vám však vymstilo u postavy s balíčkem, který vás očividně tak trochu navádí k vytvoření tanka. U postavy s vysokou obratností (a tím šancí na úhyb) se zase můžete místo života soustředit na poškození, a tak dále...

Zmíněné rozdíly si jdou ruku v ruce se samotnou hratelností. Každou kartu lze totiž použít dvěma způsoby. Můžete využít podpůrný efekt, který vám karta přidává, například dočasné nebo trvalé zvýšení nějaké vlastnosti, léčení, atd. Nebo můžete tu samou kartu využít na útok. Oba tyto efekty jsou většinou velmi užitečné a přemýšlet nad tím, co je v danou chvíli výhodnější, je neskutečně zábavné a často velmi obtížné. Hra vám totiž nedá nic zadarmo. Musíte vždy totiž porazit pět soupeřů. Pokud některý z nepřátel porazí vás, začínáte opět od začátku bez jakýchkoliv vylepšení, která jste si rozdělili do vlastní postavy. Odemčenou erotickou scénu můžete tak opravdu brát jako odměnu za váš výkon, nebo v podstatě za formu achievementů, protože ty klasické nefungují.

Ano, pomalu se dostáváme k negativům hry. Nefunkčnost achievementů, jejichž seznam si ale můžete zobrazit, je jedním z důvodů, proč se ke hře po odemčeni všech scén už asi nevrátíte. Není tam nic, co by vás motivovalo. Přitom jsem přesvědčen, že i samotná hratelnost by mohla být ideálem například pro multiplayer, nebo pro nějaký nekonečný survival mód, kde by šlo překonávat žebříček vlastní i vašich přátel. Chybí tu také jakýkoliv příběh, vysvětlení, proč s ostatními vlastně bojujete, origin postav, zkrátka cokoliv.

Furry Cyberfucker mě během celé své herní doby opravdu hodně bavil, je to ale dokonalý příklad nevyužitých možností. Pokud se tu najde nějaký fanoušek lechtivých furry her, mohu hru asi s klidným srdcem doporučit. Osobně ale doufám, že dvojka, až se k ní někdy dostanu, toho nabídne o něco víc.