Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PS4 95
V roce 2020 se mnoha fanouškům Final Fantasy VII po letech čekání splnil sen. Příběh Clouda, Tify a Sephirotha v moderní grafice osmé generace konzolí. Pojem remake je však velmi široký a v tomto případě se jedná spíše o soft reboot (či dokonce sequel) série silně inspirovaný průchodem první lokace v původní hře. Jedná se tak o neukončené dílo, po kterém může přijít naprosto cokoliv a nedivila bych se, kdyby se název pokračování již obešel bez slova remake, protože s dějem původní hry bude mít pramálo společného.

Celá hra je rozdělena na 18 kapitol, které poměrně věrně kopírují děj původní hry. Pouze u dvou kapitol se dá říct, že byly do hry vloženy navíc a v originálu se jejich děj neodehrál. Musím se přiznat, že hra by se mi určitě líbila více, kdyby tam tyto dvě kapitoly vůbec nebyly. Ne že by mi vadil přidaný obsah, ten je ostatně rozprostřen i do všech ostatních kapitol, ať už se jedná o minihry, nafouknuté lokace, vedlejší úkoly, dřívější představení záporáků či drobné úpravy/rozšíření příběhu a v drtivé většině případů jsou zpracovány perfektně, prostě 10/10.

Ale ty dvě fillerové kapitoly... nejvíc mi na nich vadí, že úplně bortí příběhově danou moc postav. Má důvod, proč je Cloud nadčlověk oproti svým přátelům, ale zároveň má důvod, proč zatím nemá lítat jak v Advent Children. V těchto kapitolách jsou supermani všichni a bije to do očí ve srovnání se zbytkem hry. Obávám se, že moje oblíbená scéna z původní hry, Sephiroth vs. Midgar Zolom už nebude ani zdaleka tak působivá. Jestli se v druhém díle vůbec objeví.

Jinak ale už nezbývá nic jiného než chválit. Soubojový systém překvapil, po Final Fantasy XV výrazný posun kupředu. Snad jen létající nepřátelé by měli být řešeni jinak, to byla občas velká frustrace. Po odehrání hry jsem dohrála také hard mode, který je pouze přejmenovanou new game+ a ve kterém se opravdu zapotíte. Systém materií mi přijde snad nejlepší systém rozvoje postav ze všech dílů Final Fantasy, jen obtížnost původní hry nevyžadovala využití jejich plného potenciálu (až na dva nepovinné superbossy). Zdejší hard mode vás však skutečně vyškolí a otestuje vaše schopností a znalost systému. Perfektní! V tomto se hrozně těším na pokračování, protože typů materií snad přibude a všechny kombinace tak mohou být ještě zajímavější.

V závěru musím jen upozornit, že mé procentuální hodnocení není zcela objektivní. Final Fantasy VII je nejspíš první konzolová hra, kterou jsem kdy viděla, a předstírat na pískovišti, že jsem Tifa, mi zabralo velkou část dětství. Nostalgii se tak neubráním.

Dohráno za 85 hodin.
Včetně:
EPISODE INTERmission

Pro: Příběh, hratelnost, souboje, materie, splněný sen

Proti: Létající něpřátelé, dvě fillerové kapitoly

+30
  • PS4 80
Square Enix si dal nelehký úkol. Přetvořit jednu z nejoblíbenějších her historie do moderní podoby a současně si tím nepoštvat fanoušky originálu proti sobě. Zdánlivě nemožný úděl začal nabývat pozitivnějších představ v okamžiku, kdy remake vplul do rukou původních tvůrců. Výsledkem se stala převážně dobrá hra, která tak trochu trpí tím, že je v ní jenom nějakých deset procent původního příběhu.

Začnu tím, co se jednoznačně povedlo – hudbou. Upravené skladby z celého FFVII univerza znějí přesně tak, jak by měly a nejednou dají vzpomenou na legendární scény. Stejně tak rozšíření příběhů původně epizodních postav jednoznačně potěší. Naučit se soubojový systém chvíli trvá, ale později v něm najdete hloubku. Stačí si třeba uvědomit, že vaši parťáci nemají žádnou AI a o všechno se musíte starat sami.

Rozporuplný vizuál tvoří skloubení úžasných modelů (důležitých) postav, překrásné cutscény a odporné prostředí. Minimálně teď po vydání, jakoby chyběly textury některých objektů, takže dveře, trosky či například květiny si radši ani neprohlížejte. Jedná se, v mých očích, o zásadní nedostatek rušící ponoření a můžu jen doufat, že patche dají vše dohromady. Stejně tak polovičatě působí zcela nové postavy. Dostanou svých dvacet minut slávy, přičemž kdyby je nahradil "random guy A", tak se vlastně ani nic nestane.

Zvláštní zmínku si zaslouží bossové. Každý nabízí jedinečný zážitek, každý vypadá parádně a u každého musíte přijít na nějaký trik k jeho poražení. Staří známí nepřátelé prošli zásadním faceliftem a někdy je i potkáte na nečekaných místech. Hráči nepolíbeni původní hrou mají výhodu překvapení, zatímco mi ostatní, snad vyjma samotného závěru, budeme přesně vědět vyústění všech situací. Otázkou zůstává, co je lepší. Odpověď nechám na vás.

Nebudu se pouštět do hlubších analýz. Stačí vědět, že Remake nezklame znalé ani neznalé této legendy herního odvětví. Nedokážu se ale zbavit pocitu, že se jedná pouze o prolog k něčemu mnohem většímu.
+22 +23 −1
  • PS4 80
Úvodem je asi potřeba říct, že jsem velkým fanouškem originálu a myslím si, že dnes už prakticky není možné stvořit příběhovou hru na podobné úrovni, takže jsem byl vůči remaku poměrně skeptický, ale přesto jsem hltal každou novou informaci, kterou SE vypustilo. K tomu se váže má první kritika, po dohrání hry jsem dost proklínal marketingové oddělení za spoilery, které byly v trailerech, už před rozehráním jsem měl pocit, jako bych díky trailerům viděl „fast forward“ celou hru a po dohrání se má obava potvrdila, prakticky každá scéna a postava byla v trailerech ukázána včetně finálních bossfightů. Spoustu příběhových sekvencí tak na mě při hraní už nemělo takový dopad.

Bohužel kromě příběhu a skvělého soubojového systému, hra nemá zase tolik co nabídnout, zejména co se průzkumu světa týče, hra je těžce lineární, neviditelné stěny nebo zákazy vstupu, když se byť jen trochu odchýlíte z trati byly dost rušivé, stejně tak interakce s okolím byla velice omezená na hodně jednoduché logické hádanky, některé navíc byly hloupě „vyspoilované“ v tutorialu (viz útěk z domu Aerith), takže ztratily i na momentu překvapení. Stejně tak graficky byl svět dost zklamání vedle graficky povedených modelů postav a výborných filmových sekvencí působily herní lokace a modely NPC postav jak z nějakého Unity assetu, skoro jako by hru dělaly dva zcela jiné týmy (což může být pravda, vývoj hry byl v počátku skutečně outsourcován), v přechodu prostředí do 3D jsem tak neviděl žádné velké pozitivum. Kromě toho mi také dost kazila prožitek okatá snaha dostat se do „teen“ ratingu, některé scény tak působily bez krve i proti originálu hraně a uměle. Abych ale jen nekritizoval, postavy a jejich charaktery se SE skutečně podařilo oživit, stejně tak remastrovaný soundtrack včetně nových melodií byl výtečný, byť mi trochu vadilo, že v originálu byla tak nějak každá lokace svázána s určitou ikonickou skladbou, v remaku ale skladby hrají hrozně nahodile a střídají se jedna za druhou, jako by hra nechtěla fanoušky ochudit o žádnou skladbu z originálu byť rozsahem je hra zhruba jeho desetinou. Soubojový systém doznal zásadnější změny oproti originálu, tady jsem oproti lokacím modernizaci a přechod k akčnějšímu pojetí kvitoval s povděkem, souboje jsou taktické a vizuálně povedené, také poměrně dobře vybalancované, takže jsem během hry i při plnění všech vedlejších úkolů neměl pocit, že bych přelevelil nepřátele.

Další odstavec budu věnovat tomu nejpodstatnějšímu a to je příběh. Jak jsem psal, všechny postavy působily věrně originálu, což mi trošku vadilo jen u záporáků, Shinra sebranka tam totiž byla poměrně dost karikaturována, a myslím, že by jim trochu méně zlodušského smíchu prospělo. Největším překvapením pro mě byly postavy Biggse Wedge a Jessie a jejich přidané scény mi přišly dost povedené, dokonce mi možná přirostli k srdci víc než skuteční členové party, jinak je příběh poměrně věrný originálu, nicméně přidání „příběhových duchů“ kteří chránili osud hrdinů a jsou tak jakýmsi ztělesněním FF VII puritánů v herním světě, dle mého byla velká chyba, neviděl jsem v nich žádný přínos jak pro fanoušky originálu, tak pro nové hráče. Opravdu bych byl raději, kdyby Barret skutečně zemřel, než byl zachráněn takto hloupou deus ex-machina a mám skutečně velkou obavu, že to do značné míry zničí i jednu z nejlepších mindfuck scén v herní historii.
+20 +21 −1
  • PS4 80
Moje první setkání s herním světem Final Fantasy dopadlo rozporuplně. Skvěle se to hraje a ještě líp se na to kouká a poslouchá. Soubojový systém i vylepšování postav tzv. materiemi mi po úvodním zmatku dost sedlo. Střídání postav i v průběhu jednoho souboje dodávalo hře na již tak pořádně rozjetém tempu.

Příběh mě ale ani trochu nezaujal. Částečně zřejmě proto, že jsem naskočil rovnou do sedmého dílu, ale taky proto, že on tu ani žádný pořádně není. Vzhledem k množství záporáků, které hra chrlí jednoho za druhým, by to asi ani dost dobře nešlo. Když už si parta bojovníků za záchranu planety na chvíli oddechne, topí se v nic neříkajících vizích a záblescích.

Souboje mě po celou dobu hraní bavily a přišly mi rozumně vyvážené až na Whisper Bahamut, kde v případě selhání (a že jich bylo) jsem musel opakovat všechny předešlé souboje znovu a to včetně všech filmečků, které nešlo přeskočit.

Pro: Široko daleko nejlepší animace, nezapomenutelná famózní hudba, soubojový systém

Proti: Dost častý backtracking, příšerná orientace v mapě, nevyvážení závěreční bossové

+17 +19 −2