Phoenix
Nečekal jsem RPG, čekal jsem rubačku s prvky RPG. Kdo zná alespoň trochu série Baldur's Gate Dark Alliance a Champions of Norrath nebo Fallout Brotherhood of Steel na PS2, případně The Lord of the Rings: War in the North nebo Forgotten Realms: Demon Stone, tak nemůže čekat pravověrné RPG. Daggerdale není špatné RPG (protože se o RPG nejedná), je podprůměrnou akcí.
Na počátku hry si člověk vybere jednoho ze čtyř hrdinů - člověk válečník, elf zloděj, trpaslík klerik nebo halfling mág. Že si nemůžu rozdělit body mezi klasické D&D vlastnosti bych ještě přežil, ale že si při hraní za mága musím zvolit halflinga mi přišlo opravdu dost nepochopitelné. Na hru to nicméně nemá vliv.
Hra má celkem tři kapitoly, každá z kapitol se odehrává na celé jedné středně velké mapě, na které plní hlavní hrdina různé úkoly (hlavní a pár vedlejších, hra se navíc ukládá pouze na počátku a konci úkolu). Všechny tři mapy vypadají skoro stejně (hnědé podzemní tunely). Hrdina tak neustálé probíhá již proběhnutými částmi mapy, ve kterých se pořád dokola respawnují stejní nepřátelé (nejlépe ze vzduchu těsně u vás). Za likvidaci nepřátel získává zkušenosti, po překročení určité hranice (dle tabulek D&D) další level. Na každém z deseti možných levelů (hru jsem dohrál na osmém) rozdělí body do pár schopností (za kouzelníka například vyšší úroveň Magic Missile, Fireball atd.), na každém druhém je ještě možné získat další speciální vlastnosti (zbraňové skilly, ale i jiné, v D&D se nevyskytující) a vylepšit o dva body vlastnosti základní.
V boji buď postava útočí na blízko, na dálku, případně sesílá kouzla (ta mají celkem dobře odhadnutý cooldown, takže kouzleník nefunguje jako fireballomet). Hra je očividně dělaná na gamepad, s nepřáteli se díky automatickému zaměřování bojuje trochu krkolomně a jejich inteligence je mizivá (při útoku z větší dálky nereagují, na některých místech se zastaví na myšlené čáře na zemi a dále postavu nepronásledují). Stěžejní věc, která hru pozvedává z bažiny průseru do prachu podprůměru je to, že každá další úroveň postavy je hodně znát na bojové strategii (podobně funguje také vybavení, které je možné nalézt či koupit).
Není to vyložený průšvih, ale chcete-li si zahrát něco hodně akčního dle pravidel D&D, sáhněte po Forgotten Realms: Demon Stone.
Na počátku hry si člověk vybere jednoho ze čtyř hrdinů - člověk válečník, elf zloděj, trpaslík klerik nebo halfling mág. Že si nemůžu rozdělit body mezi klasické D&D vlastnosti bych ještě přežil, ale že si při hraní za mága musím zvolit halflinga mi přišlo opravdu dost nepochopitelné. Na hru to nicméně nemá vliv.
Hra má celkem tři kapitoly, každá z kapitol se odehrává na celé jedné středně velké mapě, na které plní hlavní hrdina různé úkoly (hlavní a pár vedlejších, hra se navíc ukládá pouze na počátku a konci úkolu). Všechny tři mapy vypadají skoro stejně (hnědé podzemní tunely). Hrdina tak neustálé probíhá již proběhnutými částmi mapy, ve kterých se pořád dokola respawnují stejní nepřátelé (nejlépe ze vzduchu těsně u vás). Za likvidaci nepřátel získává zkušenosti, po překročení určité hranice (dle tabulek D&D) další level. Na každém z deseti možných levelů (hru jsem dohrál na osmém) rozdělí body do pár schopností (za kouzelníka například vyšší úroveň Magic Missile, Fireball atd.), na každém druhém je ještě možné získat další speciální vlastnosti (zbraňové skilly, ale i jiné, v D&D se nevyskytující) a vylepšit o dva body vlastnosti základní.
V boji buď postava útočí na blízko, na dálku, případně sesílá kouzla (ta mají celkem dobře odhadnutý cooldown, takže kouzleník nefunguje jako fireballomet). Hra je očividně dělaná na gamepad, s nepřáteli se díky automatickému zaměřování bojuje trochu krkolomně a jejich inteligence je mizivá (při útoku z větší dálky nereagují, na některých místech se zastaví na myšlené čáře na zemi a dále postavu nepronásledují). Stěžejní věc, která hru pozvedává z bažiny průseru do prachu podprůměru je to, že každá další úroveň postavy je hodně znát na bojové strategii (podobně funguje také vybavení, které je možné nalézt či koupit).
Není to vyložený průšvih, ale chcete-li si zahrát něco hodně akčního dle pravidel D&D, sáhněte po Forgotten Realms: Demon Stone.
hlahol
FildasCZ
Calenit
Aki
Pro: na akční hru podařený vývoj postavy
Proti: krátké, jednotvárné prostředí, neustálé probíhání proběhnutého, laciný způsob respawnu nepřátel, ukládání