IceCreamYouScream
Death Howl je pomerně netradiční deckbuilder, který mě původně zaujal svým výtvarným zpracováním. S potěšením můžu říct, že tam pro mě příjemné překvapení nekončily a vánoční svátky mi s touto hrou v ruce příjemně utekly.
Samotní autoři popisují hru jako soulslike deckbuilder. Tím mají pravděpodobně na mysli to, že se pohybujete mezi tábořišti, která vám po odpočinku oživí zabité nepřátele. Z pořažených nepřátel získáváte duše a na konci lokací vás čekají bossfighty, ale to je ze soulslike podobností asi tak vše. Někdo by mohl namítnout, že je hra "soulslike" i kvůli obtížnosti, s tím ale nesouhlasím. Ano, Death Howl je ze začátku poměrně náročná hra, ale umírat budete hlavně kvůli tomu, že hru hrajete špatně.
Tady se totiž dostáváme k záměru vývojářů, který jsem odhalil až po několika hodinách, kdy jsem narazil na difficulty spike v nové oblasti. Každá oblast má totiž svůj unikátní balíček karet, pomocí kterého vás tlačí do jiného herního stylu, než který jste si na začátku hry vybrali a začali používat. Můžete hrát i karty z jiných oblastí/balíčků, ty jsou ale znevýhodněny a tak je vždy lepší volbou pokusit se přijít na styl, jakým se vás hra snaží popostrčit. Průchod oblastní vás pak vycepuje k tomu, abyste objevili co funguje a co ne, a pak neměli problém porazit bosse, který je pro konkrétní mechaniku balíčku karet přímo navržen. Všechny bossfighty jsou tak velmi odměňujícíc, nefrustrují, působí zábavně a zbrzdí vás jen několika pokusy. V poslední oblasti, kdy už všechny taktiky a využití balíčků znáte, vás hra nechá postavit balíček z libovolných typů karet bez postihu, a tím si konečně vytvořit unikátní, rozbitý build, kterým posledního bosse doslova roznesete na kopytech. Geniální, praktické a účinné. Samotná herní náplň je pak dobrý mix mezi deckbuildingem, výběrem vhodné výbavy a šachovými tahy. Zaměstnávat budete hlavně mozek.
Dost se mi líbil příběh. Budoucí šamanka Ro se musí vyrovnat s naprosto nepředstavitelnou a zdrcujíí životní okolností: ztrátou vlastního dítěte. S podporou zbytku rodiny se tedy vydává na DMT trip do říše duchů a snaží se získat svéha syna zpět. Vyprávění je dobře dávkované a velmi atmosferické.
Nedávám 100%, protože jsem několikrát narazil na bug, kdy se combat zasekl na tahu nepřítele, a nebylo jiné možnosti, než souboj restarovat. Také je nutné si přiznat, že hra samotná je trošku grind. Abyste mohli efektivně využít balíčky karet, musíte karty nejprve vyrobit, a k tomu potřebujete tuny surovin... které prostě musíte nafarmit. Bez toho bych se klidně obešel. Poslední drobna vada na kráse byl design některých questů, kdy vám hra sebere fast travel a nutí vás chodit bezdůvodně pěšky. Opět to jen zdržuje, musíte prostě znovu vybojovat souboje, které už jste jednou absolvovali.
Pár drobností ale nemění nic na tom, že Death Howl je výborná záležitost.
Samotní autoři popisují hru jako soulslike deckbuilder. Tím mají pravděpodobně na mysli to, že se pohybujete mezi tábořišti, která vám po odpočinku oživí zabité nepřátele. Z pořažených nepřátel získáváte duše a na konci lokací vás čekají bossfighty, ale to je ze soulslike podobností asi tak vše. Někdo by mohl namítnout, že je hra "soulslike" i kvůli obtížnosti, s tím ale nesouhlasím. Ano, Death Howl je ze začátku poměrně náročná hra, ale umírat budete hlavně kvůli tomu, že hru hrajete špatně.
Tady se totiž dostáváme k záměru vývojářů, který jsem odhalil až po několika hodinách, kdy jsem narazil na difficulty spike v nové oblasti. Každá oblast má totiž svůj unikátní balíček karet, pomocí kterého vás tlačí do jiného herního stylu, než který jste si na začátku hry vybrali a začali používat. Můžete hrát i karty z jiných oblastí/balíčků, ty jsou ale znevýhodněny a tak je vždy lepší volbou pokusit se přijít na styl, jakým se vás hra snaží popostrčit. Průchod oblastní vás pak vycepuje k tomu, abyste objevili co funguje a co ne, a pak neměli problém porazit bosse, který je pro konkrétní mechaniku balíčku karet přímo navržen. Všechny bossfighty jsou tak velmi odměňujícíc, nefrustrují, působí zábavně a zbrzdí vás jen několika pokusy. V poslední oblasti, kdy už všechny taktiky a využití balíčků znáte, vás hra nechá postavit balíček z libovolných typů karet bez postihu, a tím si konečně vytvořit unikátní, rozbitý build, kterým posledního bosse doslova roznesete na kopytech. Geniální, praktické a účinné. Samotná herní náplň je pak dobrý mix mezi deckbuildingem, výběrem vhodné výbavy a šachovými tahy. Zaměstnávat budete hlavně mozek.
Dost se mi líbil příběh. Budoucí šamanka Ro se musí vyrovnat s naprosto nepředstavitelnou a zdrcujíí životní okolností: ztrátou vlastního dítěte. S podporou zbytku rodiny se tedy vydává na DMT trip do říše duchů a snaží se získat svéha syna zpět. Vyprávění je dobře dávkované a velmi atmosferické.
Nedávám 100%, protože jsem několikrát narazil na bug, kdy se combat zasekl na tahu nepřítele, a nebylo jiné možnosti, než souboj restarovat. Také je nutné si přiznat, že hra samotná je trošku grind. Abyste mohli efektivně využít balíčky karet, musíte karty nejprve vyrobit, a k tomu potřebujete tuny surovin... které prostě musíte nafarmit. Bez toho bych se klidně obešel. Poslední drobna vada na kráse byl design některých questů, kdy vám hra sebere fast travel a nutí vás chodit bezdůvodně pěšky. Opět to jen zdržuje, musíte prostě znovu vybojovat souboje, které už jste jednou absolvovali.
Pár drobností ale nemění nic na tom, že Death Howl je výborná záležitost.
Kostěj
Avathar
Daemon
Snix
BUMTARATA
Pro: Art direction, pixelart, příběh, soubojový systém, bossové
Proti: Pár bugů, crafting, některé questy