Dead Space je dalším kouskem, ke kterému jsem se dostal až po několika letech od vydání, ale v tomto případě k remaku původní hry na konzoli a musím říct, že jsem byl moc spokojený - atomsférický survival horrorek odehrávající se ve vesmíru s dobrým příběhem a feelingem zubatých Alijénů, to mám rád.
Tak jsem se společně s hlavním hrdinou Issacem Clarkem, mechanikem údržbářské lodi Kellion, doplavil k těžařské lodi USG Ishimura, která má za úkol v 26. století vytěžit z planet cenné kovy, protože na matičce Zemi nic nezbylo. Lodička se ale přestala pravidelně hlásit a při přistání vypadá, že posádka, včetně přítelkyně Issaca-Nicole, se vypařila, no postupem času začínají vylézat z ventilačních šachet, propadávat stropy nebo se líhout z válejících se těl jakýsi odporní šmejdi, už jen vzdáleně připomínající lidská stvoření, toužící ukončit Issacův život.
Takže v celkem 12-ti kapitolách putujete ztemnělými chodbami a místnostmi, nasloucháte robotickému palubnímu hlasu počítače lodi, otevíráte průchody a obnovujte přerušené vedení a do toho Vás chtějí sežvýkat ti zmutovaní šmejdi – Necromorfové – naštěstí je k dispozici rozmanitý arzenál zbraní, který lze levelovat, a munici lze “vydupat“ z torz rozstřílených potvor nebo nakupovat za kredity v obchodě na lodi – nicméně je záhodno používat munici s rozvahou a volit správně zbraně, protože ne na všechny příšery fungují stejně. Aby toho nebylo málo, místy jste nuceni vstoupit do vakua, kde je samozřejmě omezená kyslíková kapacita. U čeho jsem neskutečně klel byly epizodky, kdy jsem se navíc dostal do prostor s nulovou gravitací, ať už na lodi nebo v kosmu – při chybnému pohybu jsem se kolikrát otočil tak, že jsem nevěděl, kde je nahoře a dole a ještě po mě šel jeden z těch šmejdů - to jsem vývojáře proklínal, ale tak si představuju autentické prostředí. Další povedenou věcí bylo přitahování předmětů na dálku a zpomalení času a hlavně možnost průběžného ukládání hry na terminálech.
Za mě velká spokojenost, jak píšu výše atmosféra skvělá, prostředí vesmírné lodi a všeho kolem mi přišlo autentické a nápadité, akce tak akorát, příběh mě vtáhnul a konec rozhodně navnadil na druhý díl – 90 %
Tak jsem se společně s hlavním hrdinou Issacem Clarkem, mechanikem údržbářské lodi Kellion, doplavil k těžařské lodi USG Ishimura, která má za úkol v 26. století vytěžit z planet cenné kovy, protože na matičce Zemi nic nezbylo. Lodička se ale přestala pravidelně hlásit a při přistání vypadá, že posádka, včetně přítelkyně Issaca-Nicole, se vypařila, no postupem času začínají vylézat z ventilačních šachet, propadávat stropy nebo se líhout z válejících se těl jakýsi odporní šmejdi, už jen vzdáleně připomínající lidská stvoření, toužící ukončit Issacův život.
Takže v celkem 12-ti kapitolách putujete ztemnělými chodbami a místnostmi, nasloucháte robotickému palubnímu hlasu počítače lodi, otevíráte průchody a obnovujte přerušené vedení a do toho Vás chtějí sežvýkat ti zmutovaní šmejdi – Necromorfové – naštěstí je k dispozici rozmanitý arzenál zbraní, který lze levelovat, a munici lze “vydupat“ z torz rozstřílených potvor nebo nakupovat za kredity v obchodě na lodi – nicméně je záhodno používat munici s rozvahou a volit správně zbraně, protože ne na všechny příšery fungují stejně. Aby toho nebylo málo, místy jste nuceni vstoupit do vakua, kde je samozřejmě omezená kyslíková kapacita. U čeho jsem neskutečně klel byly epizodky, kdy jsem se navíc dostal do prostor s nulovou gravitací, ať už na lodi nebo v kosmu – při chybnému pohybu jsem se kolikrát otočil tak, že jsem nevěděl, kde je nahoře a dole a ještě po mě šel jeden z těch šmejdů - to jsem vývojáře proklínal, ale tak si představuju autentické prostředí. Další povedenou věcí bylo přitahování předmětů na dálku a zpomalení času a hlavně možnost průběžného ukládání hry na terminálech.
Za mě velká spokojenost, jak píšu výše atmosféra skvělá, prostředí vesmírné lodi a všeho kolem mi přišlo autentické a nápadité, akce tak akorát, příběh mě vtáhnul a konec rozhodně navnadil na druhý díl – 90 %