Combat Mission: Battle for Normandy

Původní série Combat Mission byla jakýmsi zlatým standardem wargamingu. Na jednu stranu pomerně komplexní mechaniky, realismus a nutnost zahodit klasický skill při hraní strategií (ne, powergamingové triky zde nefungují), na straně druhé poměrně dřevácké zpracování a zastaralá technická stránka.

To se změnilo s příchodem Battle For Normandy, která odstartovala další linii produktů této série odehrávající se během druhé světové války, ale už na novém enginu. Krom podstatně lepší grafiky je asi na první oko nejpatrnější změnou provedení, pěchoty, kde už jedna jednotka nepředstavuje abstraktně družstvo vojáků, ale hra pracuje s každým jedním vojákem, kterého můžete vidět.
Stále platí, že velíte jednotlivým družstvům nebo vozidlům a v největších bitvách se může na několikakilometrových mapách střetnout až několik praporů. V takovém případě ale může nastat i lehké trhání, ačkoli hra nemá nejlepší grafiku. Ta ale není onou překážkou, protože potřebuje spíš silný procesor. Hra totiž pořád počítá takřka každý projektil, počasí, terén a každého jednotlivého vojáčka a jeho možnosti zpozorovat nepřítele při všech faktorech a realistických možnostech toho, co vidí. A to včetně morálky, spojení s velením, zkušenosti, dění v jeho okolí a podobně.

Velkou novinkou oproti předchozí sérii je možnost hrát hru real-timově. Je možné ji kdykoli pauznout, vydat rozkazy a odpauzovat. To vám ale neumožňuje si přehrát minulý tah a tak pokud se zrovna nedíváte na vaše obrněnce postupující k vesnici zrovna když z lesíka opodál vypálí protitankové dělo, máte smůlu, nemůžete se vrátit a aspoň zkusit odhadnout, odkud přiletěla rána.
We-go systém funguje stále stejně a já osobně ho preferuji. Rozdáte tahy svým jednotkám, protivník svým a následující minutu sledujete, co jednotky dělají s tím, že už to nelze ovlivnit až do dalšího tahu. Jedná se o systém navíc realističtější, lépe při něm funguje mechanismus udržování spojení s velením a pro začátečníky se lépe učí.

A že začátečníci to nebudou mít zrovna nejlehčí. Je pro ně sice nachystán tutoriál, ve kterém se naučí základy, ale pak je to vyloženě vrhnutí do vody s tím, že zhruba víte jak plavat. Zbytek vás musí naučit vaše zkušenosti a znalosti. Pokud je máte z Call Of Duty, Battlefieldu, Company Of Heroes (ne, nevyjíždějte s Tigerem jen tak do pole, nemá prostě "hodně HPček") a dalších, budete jen srdceryvně plakat, protože tady platí věci, které by platily v reálném světě (což je nejčastější rada všech veteránů CM: "Zkus se zamyslet nad tím, jak by tenhle problém šel vyřešit v realitě"). Komunita kolem hry je ale velmi přátelská a milá a rádi nové hráče zaučí, ať už potřebují pomoci v kampaních proti počítači (kampaň Courage And Fortitude je ukázka nomen omen, opravdová zkouška krví).
Válka holt bolí a některé bitvy ani nejdou vyhrát beze ztrát (první věc, kterou je třeba se naučit), nejsou fér a nemají vyrovnané strany.

Hra se ale hráčům, kteří nechtějí být vedeni za ručičku a chtějí sami otestovat své velitelské a taktické schopnosti, odvděčí milionkrát, i přes poněkud vyšší cenu. Scénářů je mnoho a multiplayer je věcí cti, přátelského soupeření, vzájemného se učení a hlavně zábavy. Můžete si zkusit malé akce jako likvidaci děl u statku Brecourt v podání kapitána Winterse nebo velké manévry při obkličování ve Falais.