Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Code Vein


Komentáře

« Předchozí Následující »
  • PC 80
Už jsem zažil leccos, ale abych se intenzivně rozesmutnil při pohledu na dokonalé poprsí, to mám s Code Vein asi premiéru. A není to to jediné, co jsem snad prvně v životě zažil právě s touto hrou.

Na Code Vein jsem se již od prvotního oznámení instantně těšil, přičemž jsem se zároveň stranil větších detailů o tom, jak hra bude vlastně fungovat. I vybudoval jsem si mentální obrázek, dle kterého to měla být poměrně generická, ale stále zábavná a pohlcující soulslajkovina, jen v anime podobě. Anime, jehož obecně nejsem velkým fanouškem, ale coby artstylu proti němu nemám ani zbla. Nemalý byl tedy můj šok, když jsem se do hry day one pustil, a po bajvoko dvou hoďkách ňimrání se s tvorbou postavy zjistil, že tohle funguje na navýsost odlišných niterných mechanikách, než v podstatě jakékoliv jiné akční erpégéčko, soulsy nevyjímaje. Pojďme si o tom říct víc, což?

Tož v prvé řadě - zatímco u jiných podobných her by budování toho ultimátního OP buildu byla otázka blití skill bodíků do příslušných statů a obstarání toho správného vercajku, Code Vein na to jde značně složitěji (ale v konečném důsledku o to chytlavěji). Totiž, levelování statů tady neexistuje - skill bodíky si level sice zvedáte, ale samotný level univerzálně zvedá Vaše staty, zatímco o zbytek se musíte postarat jinak. A sice kombinováním těch správných kódů krve (ie. zdejší třídy) s těmi správnými závojemi krve (ie. zdejší brnění, které ovšem souběžně má vlastní sérii útoků) a těmi správnými zbraněmi a aktivními (ie. skilly) a pasivními (ie. prsteny/doplňky) dárky. A nejlepší je, že je to všechno plně dynamické, a všechno to můžete ledabyle obměňovat naprosto kdykoliv si jen zamanete, třeba i uprostřed wrestlingu s bossem. I uprostřed intenzivní bitvy je tedy naprosto prakticky možné si ze svého tanka během 5-10 vteřin, v rámci pár kliků v inventáři, udělat skleněnej kanón v podobě mrštného mága. Nebo něco jiného, nebo něco mezi, hybridních potenciálů zde existují mraky. A opravdu, až absurdně OP buildy se zde vytvořit dají, absolutně by design, ale zatímco v jiných a obdobně ražených hrách by to byla záležitost trpělivého, cíleného investování bodů do těch správných končin, v Code Vein je to v podstatě svým vlastním růbusem, kdy člověk prostě musí každý jednotlivý kousek takového případného buildu nejprve důkladně zkoumat, referovat přitom zprvu neskutečně nepřehlednou tabulku čísilkového bordelu, a pak prostě a jednoduše...experimentovat. Toliko mimo jiné i k tomu, kterak touto hrou, s naprosto čistým svědomím, plním letošní kutilskou výzvu. ;D

Další výrazné rozdílnosti jsou už globálnějšího charakteru, jako kupříkladu ta skutečnost, že oproti vrstevníkům je tato hra naprosto neomylně navržena na koop, přičemž tvůrci naštěstí mysleli i na osamocené jednotlivce, a tak kolem NPC společníků vystavěli celý příběh. Dá se to hrát i zcela sólo, ale mutuje to pak v ten dalekosáhle nejtěžší, nejlacinější soulslike ever, protože na sólo hru to prostě nadesignované není. Je ale fakt, že pokud se Vám výše popsaná hádanka povede rozlousknout a vybudujete si opravdu silnou postavičku, hra pak má i v pozdějších fázích tendenci být převážně až úsměvně snadná. Alespoň tedy do té doby, než se Vám companion rozhodne si mozkově usrat a nechá se za nepochopitelných okolností zabít, a Vy už je nestihnete oživit - z takřka pateticky lehké hry se pak v mžiku může stát nefalšovaně brutální sadomaso Shaquillovských rozměrů. Alespoň bossové si ovšem udržují slušnou úroveň výzvy vcelku konzistentně, přičemž někteří z nich dosahují takových rychlostí, že i takovej Nioh/Bloodborne v Bugatti může jen tiše závidět.

Ad. příběh - lidé jsou vymírajícím druhem, a primární fokus si tu užívají upíři vegetariáni. Ale nebojte, netřpytí, jen prostě cumlají krvavé ovoce a obstojně si s tím vystačí. Jinak anime fandy asi příběh ničím příliš nepřekvapí, nicméně já, jakožto hrubý neznalec žánru (vedle pokémonů bych anime, které jsem kdy viděl, spočítal na palcích jedné nohy), jsem byl rozhodně překvapen z míry hloubky, které zdejší storylajna dosahuje, a vcelku odrovnán z toho, jak hrozně smutné jsou osudy vesměs všech zdejších individuí. S tím prvním odstavcem jsem si nedělal prdel, nejednou jsem při hraní měl na krajíčku, přestože jsem kamerou zrovna zabíral nějakou ženštinu (a asi nemusím vysvětlovat, že skorem každá zdejší ženština vypadá jako model připravený na nějaká hentai chapadla).

Nicméně krom hloubky výstřihů se tu naprosto všechno, od hloubky mechanik až po hloubku příběhu, dostává na povrch velice unylým tempem. Natolik unylým, že takových pět prvních lokací je to, víc než cokoliv jiného, poměrně frustrující nuda. Věřím, že zdaleka největším problémem hry je a bude první dojem, který prostě není dobrej. A vzhledem k tomu, že vedle již zmíněného příběhu a hratelnosti se pak velmi výrazně zlepšuje i level design, se nějak nemůžu ubránit pocitu, že začátek hry tu někdo možná ne schválně, ale stále naprosto vědomě prostě odflákl. Společně s upřímně složitými systémy, které se člověk prostě musí naučit a osvojit si, to tvoří poměrně monumentální vstupní bariéru, přes kterou se velké procento hráčů opravdu nemusí dostat, a projednou bych jim to asi neměl ani za zlé. Tuto bariéru jsem ostatně sám pocítil, ale uklidňuju se myšlenkou, že u mě to pramenilo hlavně z těch ostře mylných očekávání, za která si de facto můžu sám.

Takže tak, Code Vein je ve finále fakt dobrej. Určitě nesedne každému - s klidným srdénkem jej nemůžu jen tak doporučit ani fandům subžánru, ani fandům anime (z vlastní zkušenosti jsem zvyklý na alespoň daleko rychlejší příběhové rozjezdy, byť je to zkušenost jen velmi omezená); nejjednodušeji bych jej asi legitimně mohl doporučit fandům rébusů - ale když už sedne, tak ať to trvá hodinku jednu nebo dvacet, je to pak víceméně tou samou drogou, jakou bývají jiné kvalitní soulslikes, tj. místo spaní chci hrát, cestou z práce myslím na hraní, cestou do práce se těším, až směna skončí, a budu tedy moct brzo zase hrát.

cca 38 hodin (z toho tak 6hod dohromady šlo do tvorby a následné průběžné vizuální úpravy postavy)
lvl 134
Obtížnost kolísavá mezi 'Very Easy' a 'Fuck you'
40-50 smrtí

Pro: Příběh; hratelnost; OST; jestli se zadaří a chytne, tak opravdu jen tak nepustí; maniakálně promakané tvořítko postavy

Proti: Úděsně pomalý rozjezd, příběhově i hratelnostně; myslím, že jasně stanovenou cílovku to snad ani nemá; UI je praktické, ale nijak mu to neubírá na ošklivosti

+21