Fingon
Byzantine: The Betrayal jsem měl v hledáčku dobrých patnáct let, už od té doby, co jsem se dozvěděl, že nějaká FMV adventura či interaktivní film se slovem Byzantine v názvu vúbec existuje.
Nativní rozehrání v rámci Windows XP nedopadlo moc dobře, hra běžela příliš rychle a s nějakými zpomalovači procesoru jsem si ještě nerozuměl. O to příjemněji překvapený jsem byl, když se hra nechala nainstalovat na Windows 10 v režimu kompatibility s Windows 95 a dokonce se i bez problému spustila. To jsem ale ještě netušil, že mě čekají problémy s chybějícími animacemi, stále častějšími pády a nakonec i neskutečně bizarní chybové hlášky, kdy mi hra po několika dnech hraní oznámila, že z důvodu nedostatku místa na disku není možné uložit pozici.
Migrovat savy nepomohlo, tak jsem titul nakonec rozehrál znovu pod virtualizovanými XP. Což bylo pro můj obstarožní notebook ideální řešení, protože následná virtualizace zpomalila hru do té míry, že (po jednom či dvou pokusech) nakonec nebyl problém ani s časově omezenými sekvencemi.
Po většinu času se hráč potlouká po Istambulu (přičemž některé z lokací nebudou veteránům Assassin's Creed: Revelations neznámé, čas od času přijde na řadu virtuální simulace některých památek a budov - palác Topkapi, cisterna, Artemidin chrám v Efesu, Hagia Sophia. Zatímco v reálných lokacích především mluvíte s lidmi, sbíráte dokumenty a předměty spíš lidem ukazujete, než aby se ve větší míře kombinovaly, k jejich kombinování a k řešení puzzlů se hráč dostane především v těch simulacích. Zvláště vypečené je sestavování starořímského zvedáku, jehož součástky musíte nejprve najít v bludišti sloupoví a pak je sestavit dohromady.
Co se hereckých výkonů týče, většina postav jsou Turci a každá z nich více či méně zápasí s angličtinou, což se ale dá nejen očekávat, ale vlastně i odpustit. Nebo se můžete zaposlouchat do úryvků z popisů bitev, dopisů a jiných textů.
Nativní rozehrání v rámci Windows XP nedopadlo moc dobře, hra běžela příliš rychle a s nějakými zpomalovači procesoru jsem si ještě nerozuměl. O to příjemněji překvapený jsem byl, když se hra nechala nainstalovat na Windows 10 v režimu kompatibility s Windows 95 a dokonce se i bez problému spustila. To jsem ale ještě netušil, že mě čekají problémy s chybějícími animacemi, stále častějšími pády a nakonec i neskutečně bizarní chybové hlášky, kdy mi hra po několika dnech hraní oznámila, že z důvodu nedostatku místa na disku není možné uložit pozici.
Migrovat savy nepomohlo, tak jsem titul nakonec rozehrál znovu pod virtualizovanými XP. Což bylo pro můj obstarožní notebook ideální řešení, protože následná virtualizace zpomalila hru do té míry, že (po jednom či dvou pokusech) nakonec nebyl problém ani s časově omezenými sekvencemi.
Po většinu času se hráč potlouká po Istambulu (přičemž některé z lokací nebudou veteránům Assassin's Creed: Revelations neznámé, čas od času přijde na řadu virtuální simulace některých památek a budov - palác Topkapi, cisterna, Artemidin chrám v Efesu, Hagia Sophia. Zatímco v reálných lokacích především mluvíte s lidmi, sbíráte dokumenty a předměty spíš lidem ukazujete, než aby se ve větší míře kombinovaly, k jejich kombinování a k řešení puzzlů se hráč dostane především v těch simulacích. Zvláště vypečené je sestavování starořímského zvedáku, jehož součástky musíte nejprve najít v bludišti sloupoví a pak je sestavit dohromady.
Co se hereckých výkonů týče, většina postav jsou Turci a každá z nich více či méně zápasí s angličtinou, což se ale dá nejen očekávat, ale vlastně i odpustit. Nebo se můžete zaposlouchat do úryvků z popisů bitev, dopisů a jiných textů.
