Komentáře

Jeden z malých sourozenců slavných velkých her. I když jsem tento titul podceňoval, ukázal se povedeným. Přesto musím upozornit, že kdo čeká vysekávačku, jakou je většina velkých bratrů, tak bude zklamaný. Možná proto dostává hra tak špatné kritiky. Člověk musí nejprve pochopit, že v Chronicles nejsou Ezio, ani Altair, ale řadoví asasíni a vzpomeňte, jak ti se chovali v takovém Assassin's Creed Brotherhood. Nikdy jste nemohli na ty nejtěžší mise poslat jednoho, spíše tak tři, abyste měli jistotu, že se zadaří. No a právě takové asasíny můžete hledat v Chronicles. Tedy v China jednu mladou ženu, která se snaží zachránit Čínu před Mongoly a hlavně bratrstvo před templáři.

Příběh je poměrně jednoduchý a plný především pomsty. Vyprávění skrze stylizované komiksové obrázky je zvládnuté na výbornou, nic bych tomu nevytkl i dabing se povedl. V tomhle směru jsem nemohl říct ani to slavné Ň. Vlastně celková malovaná stylizace hry je působivá.

2,5D prostředí mohlo být ale odvedeno lépe. V začátcích mi splývání jednotlivých stupňů (toho, co je blíž a co dále) nevadilo, ale postupem hrou se úrovně více vrství a ani kamera, která někdy neumožňuje vidět na ten správný roh, mi neulehčila orientaci, což třeba v závěrečné kapitole zapříčinilo opakování několika pasáží. Ale to u téhle hry nejspíš patří k obtížnosti. Čímž to neomlouvám, určitě to šlo řešit lépe. Jinak úroveň poskládat, například ji více narovnat do 2D prostoru.

Hra hned na začátku ukáže, jakým stylem se má hrát, čehož jsem se držel, co to šlo. Tedy hrát roli tichošlápka, za což vás hra i odměňuje. Nicméně pak přišla poslední úroveň a místo, které bez povšimnutí dvou strážných a vyvolání poplachu projít nejde. Tady jsem si řekl, že změním taktiku a dohraji to jako killer mister. To skutečně jde, zabíjet z temných koutů, skokem z pod stropu, z poza okna. Nicméně za to není odměna. Pořád ale zůstává faktem, že jakmile je vyvolán poplach, tak zvláště v pozdějších fázích hry, nastává neřešitelný problém. Co si budeme povídat, Ezio by tou hrou prošel jak nůž máslem, a i když mister Auditore Šao Jun cvičil, zdaleka se mu nevyrovná.

Uznávám, že stealth plošinovka může být nuda. Proti té se hra snaží bojovat dvěma věcmi. Poměrně krátkou herní dobou, a několika pasážemi kde unikáte, co to jde před jistou smrtí upálením, což je v poslední části hry už trošičku otravné, ale já ze hry cítil, že se blíží závěr a tak jsem hořkost nakonec polkl a užil si to. Až na poslední kapitolu, kde jsem začal cítit opakování se toho, co tu už bylo a nepřítomnost nových prvků, je hra zábavná.

Šao Jun jsem ovládal pomocí gamepadu a myslím, že hrát tuhle hru na klávesnici se ani nehodí. Na gamepadu se ovládá dobře (Alespoň na Xboxovém) a kdo by říkal opak, je lhář. Technicky je hra odvedena velmi dobře, až na jednu drobnou chybku k závěru, kdy se postava zastavila a já musel pustit všechna tlačítka pohybu a opět je zmáčknout, aby se pohyb obnovil. Nebyla to žádná náhoda, protože zrovna tuhle sekvenci jsem musel opakovat třikrát a postava se zastavila vždy na stejném místě.

Zbývá otázka, jestli a komu bych hru doporučil. Jestliže máte rádi stealth a assasínskou tématiku a ani po všech těch velkých titulech vás boj mezi dvěma dávnými frakcemi neomrzel a hledáte plošinovku, tady nešlápnete vedle. Tahle hra má sice pár slabších míst, ale je tak hezky stylizovaná, že se neokouká, nemá místa, která by vás mohla vysloveně naštvat a i když jsem na konci necítil happy end, přesto jsem se cítil spokojený. Jen si myslím, že za víc jak 4 Eura tahle hra nestojí. To ale nemusí být při všech těch dnešních bundles problém.

Docela se i těším, až se dostanu k Indii. Stylizace Prince of Persia může tomuhle titulu sedět.