Komentáře

Předem bych chtěl varovat všechny, kteří si můj komentář přečtou, že je to spíše nostalgická vzpomínka na určitou etapu mého života než nějaké obsáhlejší shrnutí kvality, i když i o to se pokusím. Avšak mé hodnocení hry je neaktuální, protože když jsem jí hrál naposledy, psal se právě rok 2008/09.

Vzpomínám si na to období, kdy jsem se rozešel se slečnou a byl jsem nucen si hledat nové bydlo. Zabydlel jsem se v "útulné" garsoniéře a každý večer jsem před jejími osamělými zdmi prchal do pradávné Hyborie v těle Cimmerského barbara s obouručním mečem a věrným ořem. Hrával jsem ještě se dvěma kamarády a jakmile každý jeden z nás pohodily mrzké monterky do kouta, otevřel láhev červeného vína a nasadil sluchátka, vrhli jsme se společně do tajů a krás virtuálního útočiště. V tom tkvělo jedno z velkých kouzel (jak už to obecně u MMORPG bývá) celé hry, proháněli jsme se na koních, útočili jsme ze zálohy na obrovité Vaniry v zasněžené krajině, prolézali společně zatuchlé kobky a utíkali v panice před kostlivými čaroději, vyráželi jsme do boje proti ostatním hráčům v PVP minihrách a do mikrofonu jsme za monitorem chrlili neuvěřitelnou plejádu nadávek a přídavných jmen a nebo jsme společně pomáhali ostatním hráčům, jenž se potýkali stejně jako nedávno my s nějakým těžkým úkolem. Když spolubojovníci nemohli, hrával jsem dlouho do noci sám a užíval si pro změnu krásný hudební doprovod a v myšlenkách jsem plul v oné čarovné říši se svým hrdinou.

Tenkrát to byla skvělá záležitost, když jste měli guildu, pravidelně se chodilo na lov hlavních démonů, spravedlivě se rozdělovala kořist a ve chvílích nouze vždy někdo podal pomocnou ruku, mechanismy celé hry na mě působili neuvěřitelně vyladěně, soubojový systém řešený mačkáním směrových kláves ve správném pořadí byl bezvadný a nový, úkoly byli svěží a neopakující se a grafika byla ( a jistě ještě pořád je ) překrásná. Vždy budu vzpomínat na tenhle kousek v dobrém a i když mi sežral většinu volného času, určitě mi svým způsobem pomohl překonat, sice krátké, ale nelehké období života.

Nikdy jsem nevlastnil datadisk a nevím jak to v Hyborii vypadá dnes, ale možná že se tam jednou vrátím, popravdě už to mám delší dobu v plánu :-) Ale tentokrát ne abych uprchl před realitou...ale abych zase mohl zamávat mečem nad hlavou a vyřknout modlitbu Crommovi. Kdybych neměl ve zvyku u Age of Conan vždy pít jako duha, hodnocení by šlo ještě výš :-)