Komentáře

Koncept smrti je ve hrách většinou jednoduchý - "zabij, abys mohl pokračovat." či "Nenech se zabít, abys mohl pokračovat.". A Mortician´s Tale je však jednou z těch dobrých výjimek, kde se na smrt pohlíží z trochu jiného hlediska - realisticky a prakticky.

V podstatě zde děláte jen tři věci - připravujete tělo buď ke kremaci či inhumaci, následně se účastníte pohřbu, kde může mít kratičké interakce s pozůstalými, a přijímáte emaily od svých nadřízených a kámošů, kteří se vám vypisují o svých osobních zážitcích a problémech. Zní to jako nuda? Zní. No jen to přiznejte. Ovšem samotný gameplay vás do tohoto koloběhu vtáhne stejně jako Vetřelec do větrací šachty. Zatímco v jiných hrách může být smrt na každém kroku, nevnímáme ji tak reálně a téměř osobně, jako právě zde. Ať už je to způsob, s jakým vás hra naviguje při důkladné “úpravě“ těl, nebo i to, jak vás nutí truchlit nad někým, s nímž jste nikdy nemluvili. Do toho všeho hraje klidná, líbivá, ale i přesto melancholická hudba, která hodně posiluje atmosféru. Během hraní jsem byl jako hypnotizovaný. Hra vás taktéž seznamuje s tím, jak to vlastně chodí ve funebráckém businessu, to především přes emaily, které vám nejdříve přeposílá vaše extrémně milá a vlídná šéfová, jenž vede malý pohřební ústav, ve kterém pracujete, ale následně se změní v emaily od nového šéfa mnohem větší společnosti, který ze smrti dělá co největší business. Ta hra má duši. Navzdory své triviálnosti a krátkosti. A to se jen tak nevidí. Navíc jsem se, já neznalec, díky této hře třeba dozvěděl, že kremační pec vyloženě nespálí na uhel úplně celé tělo, posléze je třeba ještě rozemlít zbytky kostí, které se po následné úpravě přidají do vázy nebožtíka. Whoa...