Pro přístup k pokročilým funkcím se musíte přihlásit / zaregistrovat

JohnCZ JohnCZ

Matěj / 18 let / Student / Haratice (ČR - kraj Liberecký) / uživatel / 2356 bodů

Komentáře

« Novější Starší »

Sinking Island

Dohráno70

Benoît Sokal je v oblasti adventur velmi známé jméno a ač jsem od něj jeho nejznámější sérii - Syberia – ještě nehrál, jeho věhlas byl příslibem kvalitní hry. A Sinking Island v mnoha ohledech kvalitní je, ale zároveň v několika věcech dost skřípe.

Začněme tedy příběhem. Právě ten mě na Sinking Island lákal ze všeho nejvíce a ve finále nezklamal. Trochu mě překvapilo, že se jedná o čistou detektivku bez prvků nadpřirozena. Rozhodně hra na to na první pohled nevypadá. Art deco styl prostředí ve mně silně evokoval Posla smrti. A o to víc mě potěšilo logické rozřešení. Bohužel tak story trpí jedním neduhem a to nulovou gradací. Přesto je však až neskutečně chytlavá. Postavy jsou napsány výborně, někdy jsem měl ale pocit, že se vyjadřují až moc spisovně a chladně. Chtělo by to více emocí!

Adventurní část mě zklamala asi ze všeho nejvíce. Aktivních míst je minimum a ještě jsou často tak špatně viditelná, že není problém je přehlédnout. Díky tomu jsem až nepříjemně často nakukoval do návodu. S počtem předmětů se tvůrci rovněž moc nepřetrhli a hádanky tam radši nedali vůbec. Za to tam frkli hromadu lokací, které pro potřeby hry nejsou vůbec potřeba a akorát zbytečně zdržují. Naštěstí postupem hry obrazovek ubývá…

Po grafické stránce je Sinking Island průměr. Není na pohled nijak zvlášť hezký, ale zároveň ho nemohu nazvat odpudivým. Prostředí je navrženo a vyrenderováno moc hezky, avšak 3D objekty a zejména postavy vypadají dost bídně.

Verdikt: Sinking Island je hra trpící mnoha drobnými nedostatky a je jen na vás, zda vám budou vadit či ne. Chvíli mi trvalo do hry proniknout a přiznám se, že jsem ze začátku se hraním málem seknul. Ještě, že jsem tak neudělal, protože SI je vlastně dost dobrá adventure. Jen ji musíte dát šanci.

Pro: zajímavá detektivka, originální prostřední, výborně napsané postavy, logika

Proti: hromada drobných nedostatků


Celkové hodnocení komentáře: +3 (+3/0)

Metro 2033

Dohráno90

Již delší dobu se mi nestalo, že by mě nějaká hra chytla natolik, že bych měl chuť v ní pokračovat dál i po jejím dohrání. Metro 2033 to dokázalo! Metro ukazuje, že originalita ještě nevymřela a to i v tak herně provařeném tématu, jako je postapokalyptická budoucnost.

Hlavním tahounem této neotřelé akce je velmi hutná atmosféra. S hlavním hrdinou Arťomem se dá velmi rychle sžít, ačkoli moc hovorný (resp. vůbec) během svého putování není. Prostředí moskevského metra je vymodelováno na výbornou a při své cestě stísněnými tunely jsem se neustále těšil na to, co bude následovat. Trochu mě mrzela malá porce strachu, ale to vyvážily skvělé rozhovory s parťáky a takřka bezchybné skripty. Stanice překypovaly životem a bylo zajímavé sledovat život zdejších obyvatel. Škoda, že takových silnějších momentů nebylo ve hře více – zejména projetí napříč na pohled nádhernou stanicí Polis bez zastávky mi přišlo jako velká křivda.

Jedním z největších záporů hry je právě samotná akce. Ta je taková nemastná neslaná, což bývá pro hry z východu tak typické. Klasické přestřelky s mutanty jsou moc hektické a hratelnostně ne moc dotažené. Teď si ale asi říkáte, že je to podstatná chyba. Není! A proč? Protože hra staví na průzkumu, atmosféře a pomalém postupu. Samotných přestřelek ve hře zas tolik není, a když už jsou, tak fungují jako takové zpestření. Je tu i několik stealth pasáží, které umí být díky absenci rychlého uložení dokonce i těžké. Bravo, v době primitivních mainstreamových stříleček hrajících na efekt jednoznačně palec nahoru.

Grafika patří mezi to nejlepší, co jsem měl tu čest zhlédnout. Počínaje velmi detailními texturami, konče výbornými světelnými efekty a hrou stínů. To si vybírá svou daň na HW požadavcích. Pro plynule hraní v plném rozlišení na maximální detaily je potřeba opravdu výkonný herní stroj. Moje letitá sestava měla co dělat a kompromisy v grafickém nastavení byly nutností. Přesto i tak hra vypadala krásně.

Verdikt: Metro 2033 je špičková atmosférická akce, kterou by byl hřích minout. Obsahuje mnoho zajímavých nápadů a stejně tak několik drobných nedostatků. Ale jako celek funguje na výbornou a tak ji mohu s klidným srdcem doporučit.

Pro: ATMOSFÉRA, design prostředí, hratelnost, stealth pasáže, výborné dialogy, živé stanice, zvuky, krásná grafika, finále

Proti: vysoké HW nároky, nedotažená akční stránka, hlavní postava trpí syndromem Gordona Freemana


Celkové hodnocení komentáře: +23 (+23/0)

9th Company: Roots of Terror

Dohráno60

9. rota je výborný ruský velkofilm pojednávající o válce v Afganistánu z pohledu sovětských vojsk. Film mě velice mile překvapil, a když na Score DVD vyšla strategie s anglickým názvem 9th Company na motivy tohoto válečného snímku, dlouho jsem neváhal a do hry se pustil. Nebudu chodit kolem horké kaše: hra mě mile překvapila, protože se nejedná o narychlo splácanou slátaninu. Nicméně trpí typickými neduhy budgetových her z „východu“.

Po prvním spuštění mě překvapily filmečky promítající se u každého loadingu. Ty jsou vystříhány z filmu a ke každé významnější dějové pasáži je přidělena jedna mise, byť pro účely hry notně upravená a natažená. Celkem tedy hra obsahuje pouhých 10 misí (+ jednu skrytou), ale nenechte se zmást. Herní doba je velmi slušná, protože každá mise zabere leckdy i více jak hodinu.

Prvně musím pochválit designéry jednotlivých map! Je docela umění vykouzlit tak rozmanité mise v tak sterilním prostředí, jako je pustý Afganistán. Jednou čistíte kopec, potom zase bráníte vesnici nebo chráníte konvoj. O zábavu je postaráno, byť obtížnost je hned zpočátku hodně tuhá. Dokonce bych řekl, že první tři mise patří mezi to nejtěžší z celé kampaně. Je to hlavně díky hodně krkolomnému ovládání, kterému je třeba přivyknout. Umělá inteligence vlastních jednotek a jejich pofidérní pathfinding tomu taky moc nepřidá. 9th Company je holt hra pro hodně trpělivé hráče, kterým se, pokud do ní proniknou, bohatě odmění výbornými taktickými možnostmi a napětím.

Grafika hry je spíše standartní, nicméně mě potěšila propracovaná fyzika. Třeba takové tankové bitvy uprostřed afgánských vesnic jsou hodně efektní, protože vše lze kompletně rozstřílet napadrť. HW nároky jsou i přesto vcelku střídmé, což je pro mnohé nezanedbatelné plus. Naopak velkým negativem jsou otravné bugy ve skriptech, které čas od času zamezí v postupu dále. Jednou jsem dokonce musel použít cheat, jinak bych musel dělat celou misi odznova.

Verdikt: 9th Company je zábavná hardcore strategie pro fandy žánru. Obtížnost je i na nejnižší stupeň dost vysoká a každá smrt se tvrdě trestá. Naštěstí ve hře fungují klasické sejvy, což postup značně ulehčuje. Nebýt tolika nedodělků, šel bych s hodnocením i výš, protože jsem se při hraní výborně bavil (pokud jsem zrovna nemlátil vzteky do klávesnice). 60%

Pro: atraktivní místo zasazení, taktické možnosti, v rámci možností rozmanité mapy, filmečky a hudba, vysoká obtížnost, výborná fyzika, funkční sejvy

Proti: zákeřné bugy, AI si často dělá co chce a nereaguje na přímé rozkazy, krkolomné ovládání a jistá nepřehlednost bojiště, někdy až moc pomalé tempo


Celkové hodnocení komentáře: +11 (+11/0)

15 Days

Dohráno40

15 Days mě zaujal už svým námětem. Prožít příběh party zlodějíčků mě velmi lákal a ve výsledku ani tolik nezklamal. Samotná hra je na tom už ale hůře.

První chvilky jsou příjemně, avšak záhy je poznat strašná osekanost herních prvků. 15 Days se snaží být za každou cenu filmová hra, ale k tomu ji chybí několik zásadních věcí. Prvně bych zmínil engine, na němž hra běží. 15 Days se totiž hraje jako obyčejná adventura s neduhama s tím spojenýma: primitivní animace, dlouhé pauzy mezi dialogy a hlavně strašně vypadající mimika postav a jejich pohyby. A to je základním kamenem úrazu. Už jen proto to nemůže fungovat tak, jak by tvůrci chtěli. Příběh je přitom docela zajímavý, i když je plný logických děr. Postavy jsou velice slušně napsány a dokázal jsem se s nimi sžít.

Jak už jsem říkal: ve snaze zachovat filmovost a dynamiku hry je adventurní část osekána na naprosté minimum. Aktivních předmětů je žalostně málo, s jejich kombinací se dokonce skoro nesetkáte. Má to jednu velikou výhodu a to velice nízkou obtížnost. Hru jsem profrčel prakticky bez jakéhokoli zákysu. Proto bych ji mohl doporučit naprostým začátečníkům v tomto žánru. Na druhou stranu vyvstává otázka, zda by je 15 Days spíše neodradil.

Grafika hry je spíš podprůměrná a měl jsem hlavně pocit, že to tvůrci dost odflákli. Jednak se dá narazit na pár docela ošklivých bugů a jednak to na velkém monitoru prostě nevypadá moc hezky. Dnešní technologie jsou úplně někde jinde. Pochválit naopak musím kvalitní dabing a dobré zvuky.

Verdikt: 15 Days je spíše podprůměrná adventure, já se u ní místy dost dobře bavil a proto bych ji mohl i doporučit. Ale popravdě: na trhu se dají nalézt i mnohem lepší tituly. 40%

Pro: atraktivní námět, dobře napsané dialogy a postavy, rychle to odsejpá

Proti: osekanost, technicky nezvládnuté, pár bugů; stupidní puzzly, které jsem vůbec nepobral (ještě, že šly přeskočit)


Celkové hodnocení komentáře: +5 (+5/0)

Mass Effect 3

Dohráno85

Třídílná vesmírná sága je u konce a moje dojmy jsou značně rozporuplné. Každému, kdo ME3 dohrál, je nejspíš jasné proč: konec. O něm ale až později.

Teď hlavně, co se mi na hře líbilo a že toho bylo požehnaně. Za prvé mistrovská provázanost sejvů. Mnoho detailů, ať už větších či menších, se odvíjí od hráčových předchozích činů a ač přímý dopad na hlavní dějovou linku to má minimální, působí to ve všech ohledech věrohodně a komplexně. Zejména, co se chování postav vůči Shepardovi týče.

Trailery slibovaly epickou jízdou a díky tomu jsem ze hry trošku zklamaný. Přestřelky jsou spíše komorního rázu, v BioWare se stále pořádně nenaučili designovat prostředí určené pro akci. U jiné hry by to byl závažný nedostatek, ale díky mnoha jiným silným stránkám ME to lze přehlédnout. Hlavním tahounem jsou, jak už je u série Mass Effect zvykem, postavy, výborné dialogy a maximální možná filmovost. To je v třetím dílem dotaženo k takřka dokonalosti a nebojím se přiznat, že jsem každou scénu hltal s nadšením a bavil se více, než u jakéhokoli střílení.

Hra opět obsahuje velmi rozsáhlý kodex, jehož největší vadou je, že se v mnohém opakuje. Jinak je ale velice přehledně zpracovaný. Zbraní je o trochu více, než ve dvojce. Ty se dají navíc upgradovat, takže tu jistá variabilita je.

Prostředí je vyvedeno na jedničku a nebýt rozporuplného designu některých lokací, dalo by se považovat za naprostou špičku. Engine hry je sice sám o sobě sice lehce zastaralý, ale to vůbec nebrání tomu, aby z něho tvůrci vytáhli naprosté maximum. Hrozně pěkně se na to dívá a ještě lépe se to hýbe. Dokonce ještě lépe než předchozí dva díly, což mě, jakožto majitele ne zrovna nejmodernějšího herního stroje, nesmírně potěšilo, protože jsem si mohl tento nevšední zážitek užít na úplné maximum se stabilními 50 fps.

A co teda ten mnohými kritizovaný závěr? Jak se to vezme. Minimálně byl hodně emotivní a rozhodně na mě silně zapůsobil. Nevím ale, jak ho zhodnotit. Líbil se mi, ale zároveň nelíbil. Dle mého názoru se ale k blockbusteru jako je ME takovýhle rádoby intelektuální až biblický konec nehodí. Mnohem více by mně uspokojil klasický happy end s rozsáhlým epilogem, co se osudů postav týče (emotivní to klidně mohlo být stejně a možná ještě mnohem více). Mám pocit, jakoby všechno moje snažení, všechno, co jsem jakožto Shepard zažil, přišlo vniveč. Jako kdyby to ten závěr celé zabil. Jo a hlavně to vůbec nedává smysl. Bohužel.

Soundtrack sice nádhernou hudbu prvního dílu nepřekonal, ale zároveň mi přišel o kus osobitější, než u dílu druhého. I když samostatně se moc poslouchat nedá.

Verdikt: Ve výsledku se z Mass Effect 3 stalo lehké zklamání. Je to sice po všech směrech špičková hra, ale tak nějak jsem čekal ještě o kus více. Proto „jen“ 85%.

Pro: velice propracované postavy, dialogy, filmová kamera, zábavné střílení, atmosférická hudba, velké množství detailů obohacujících hraní, bravůrní optimalizace, moc pěkná grafika, Citadela

Proti: slabší leveldesign v místech, kde se má střílet; konec, který mi k celkovému vyznění hry prostě nesedí


Celkové hodnocení komentáře: +13 (+13/0)

Shellshock: Nam '67

Dohráno80

Her s tématikou války ve Vietnamu moc není, a když už jsou, tak jsou to většinou céčkové záležitosti. Mezi výjimky se řadí úžasný Vietcong a téměř neznámá taktická akce ze série Conflict s podtitulem Vietnam. O Shellshocku jsem slyšel, ale díky nechvalné proslulé dvojce jsem ho opomíjel. Byla to jednoznačně škoda. Ač to tak nevypadá, Shellshock je v pravdě dost dobrá střílečka a pro fandy této tématiky ji mohu jednoznačně doporučit.

Prvně by se slušelo říci, že je to konzolový port a to ne zrovna dvakrát doladěný. Ovládání je jasně optimalizováno na gamepad, který se mi paradoxně nepodařilo zprovoznit. Myš nepříjemně laguje a není žádná sranda zpočátku vůbec něco trefit. Ale jak je zvykem, časem se to dá naučit a ke konci hry už vám to ani nepřijde. Technicky je hra velice stabilní, grafika ucházející, ale nikterak detailní. Textury jsou i na svou dobu v dosti nízkém rozlišení.

Design map je striktně lineární a jen málokdy má hráč možnost volby cesty (všehovšudy asi dvakrát). Mise jsou vesměs krátké a střílení je dosti arkádové. Je to trochu škoda, dokázal bych si představit klidně i misi dlouhou několik desítek minut – jako to bylo u Conflict Vietnam. Atmosféru rozlehlé džungle to trochu kazí.

Samotné střílení se mi ale líbilo nesmírně. Mám pocit, že hra běží na stejném, či nějak upraveném enginu ze série Conflict. Střílení je hodně podobné, chování nepřátel při zásahu taktéž. Po celou dobu hraní jsem měl opravdu pocit, že střílím do živého. Nepřátelé padají za pomocí výborné fyziky na zem. Zbraně zase pořádně kopou a díky topornému míření jsem měl pocit jejich těžkosti. Že by se za záporu vlastně stával klad? No… jak kdy.

Příběh ve hře prakticky není, i když mě docela pobavil jeden menší zvrat a následná mise v poslední třetině hry. Ke konci jsem však měl pocit, že hře trochu docházel dech. Design přestával bych zajímavý, tak jako na začátku, a poslední mise moc uspokojujícím zakončením nebyla.

Ale i přes několik nedostatků se jedná o důstojného zástupce žánru. Pro fandy Vietcongu to je povinnost. 79%

Herní doba dle sejvu: 3h 38min

Pro: prostředí, pocit ze střelby, velké množství zbraní, hudba a dabing

Proti: slabší grafika, nedokonalé zvukové přechody, občas ovládání; jednoduché, lineární a krátké


Celkové hodnocení komentáře: +8 (+8/0)

No One Lives Forever 2: A Spy in H.A.R.M.'s Way

Dohráno80

První díl mě velmi mile překvapil, protože byl stylový, celkem i vtipný a hlavně velice chytlavý. Proto jsem neváhal a ponořil se i do dvojky, která mě sice lehce zklamala a v určitých věcech strašně vytáčela, ale ve výsledku jsem se většinou příjemně bavil.

Oproti jedničce tu máme mnohem slabší příběh, ale lokace jsou opět hodně pestré. Avšak není jich tolik a tak je dvojka mnohem kratší, než její předchůdce. K atmosféře nemám výtek, je trochu jiná než u jedničky, ale přesto velice povedená. Hra je doslova prošpikována výbornými hláškami a komickými situacemi. Díky vylepšeným animacím je NOLF 2 mnohem věrohodnější. Je docela zajímavé sledovat, jak rapidně se změnila grafická stránka za pouhé dva roky. Animace jsou opravdu na jiném stupni. Hudba byla už výborná u jedničky, ale teprve dvojka ji dle mého názoru dotahuje k dokonalosti. Soundtrack je velice vynalézavý a tak trochu šílený – tu poblázněné mlácení do piána, tu zase hraní na pilu v tracku ne nepodobnému úvodní znělce z X-Files.

Co mi vadilo? Respawn! Ten je sice přítomen pouze v několika málo oblastech, ale dokázal mě v jednu chvíli vytočit tak, že jsem se hrou málem seknul. Nakonec jsem se sklopenýma ušima snížil obtížnost (na střední) a místo nemožného stealthu se misí prostřílel. Je to škoda, nemám tušení, co tvůrce k tomuto činu vedlo. Tyto mise by bez respawnu jinak byly velice zábavné – stealth mám rád a v NOLF2 je jeho základ dost povedený. Občas se tu objeví i adventurní chvilky a tyto pasáže považuju za vrchol hry. Měly šťávu, atmosféru a dokonce i logiku.

Verdikt: NOLF 2 je dost dobrá hra, o tom není pochyb. Už dlouho se mi nestalo, aby mi jedna jediná věc tak zkazila herní prožitek (naposled respawn u Far Cry 2). Pokud ale tento neduh přehlédnete, není už pak pomalu co vytýkat. 80%

Pro: humor a hlášky, grafika, animace, hezčí Cate, hudba, RPG prvky

Proti: respawn!, občasné bloudění


Celkové hodnocení komentáře: +16 (+16/0)

The Operative: No One Lives Forever

Dohráno85

S postaršími 3D hrami to mám těžké. Já je totiž moc nedokážu zhodnotit, protože mě už tolik neberou, jako některé novější kousky. Vadí mi na nich často jistá technická zastaralost a vlastně i zastaralost herních mechanismů. Pokud tak nemá hlavní slovo nostalgie, nedokážu si je většinou ani moc užít. Avšak je tu hrstka 3D her, které jsem v minulosti nikdy nehrál a které ani po těch letech zas až tak moc nestárnou. Jednou z nich je No One Lives Forever…

Problém zpočátku byl hlavně hru pořádně rozchodit, protože si pochopitelně nerozumí s širokoúhlými monitory. Do rozlišení 1920x1080 se mi hru sice povedlo přes config přepnout, ale vynutit widescreen se mi nepodařilo. Graficky to sice žádné terno není, ale rozhodně neurazí. Hra neustále střídá lokace, takže se hráč nezačne ani na chvíli nudit. Osobně jsem se vždycky strašně moc těšil, kam mě hra pošle tentokrát. Moderní akce by se v tomhle ohledu mohly hodně učit.

Zpočátku mi dost vadila až moc vševědoucí AI. Mrzela mě například nemožnost se potichu připlížit za nepřítele, který mě slyšel jak při pomalé chůzi, tak při skrčení. Fungují tu malilinko jiné mechanismy než u moderních her (kde je AI často slepá a hluchá) a jakmile na ně přijdete, nebude problém. NOLF vás určitě nevede všude za ručičku, ale bloudit nebudete. Vlastně mě i docela překvapila hodně nízká obtížnost a to i přes to, že jsem hrál na střední. V roce 2000 rozhodně byla laťka trochu někde jinde. Já osobně to beru jako klad, protože NOLF se hraje velice pohodově, plynule a tedy nefrustuje.

Příběh hry je takovou parodií na špionážní filmy. Zpočátku mi vadily až moc karikaturní postavy a přehnaná snaha o vtipnost. Postupem času se to uklidnilo (nebo jsem si zvykl) a začal jsem si tuhle nevšední story užívat.

Pokud bych měl opravdu něco vytknout, tak vozidla. Jejich ovládání je nepříjemné, ale vzhledem k tomu, že se s nimi setkáte jen v několika málo scénách hry, nejedná se o nějaký veliký nedostatek.

Verdikt: NOLF je kvalitní akční hra, která je i přes své stáří hodně zábavná a určitě má co nabídnout i hráčům zhýčkaným moderními technologiemi. 85%

Pro: rozmanité lokace, zbrojní arzenál, výborná hratelnost, stealth pasáže, AI se sebou nenechá zametat, příjemný balanc obtížnosti, hudba, grafika neurazí ani dnes

Proti: pár technických bugů, špatná fyzika vozidel


Celkové hodnocení komentáře: +12 (+12/0)

Alarm für Cobra 11: Highway Nights

Dohráno60

Jako malej jsem Semira s Andrem/Tomem/Janem/… strašně žral. Dnes již tomuto seriálu moc neholduji, ale přesto občas na nějakej díl mrknu a jelikož jsem se k placce s touto hrou dostal spíše náhodou, neodolal jsem, a Highway Nights nainstaloval.

Zpočátku jsem byl nadšenej, přede mnou se otevřelo vcelku velké město. Potěšil mě český dabing původních herců a snahu tvůrců do hry nacpat nějaký ten příběh. Zklamání se dostavilo, protože se od minula téměř nic nezměnilo. Krom rapidního vylepšení grafiky je i tato Kobra pouhá závodní hra. Docela mi chyběly staré dobré velké bouračky či epické honičky ze seriálu. Ne, vše je veskrze hodně jednoduché, cutscény jsou pouze jakoby záběry na auto a odrecitovaný text. Nic víc, je to holt budget a Kobry 11 se krom názvu, vozidel a postav dotýká jen tak jakoby mimochodem. Je to škoda, protože tento mnohými odsuzovaný německý seriál by byl dle mého názoru hodně zajímavou volbou pro akční hru.

Pokud teda přistoupím na to, že jde o závodní hru, je to ve výsledku docela příjemné poježděníčko v hodně fešném prostředí. Vozidel je slušné množství, ale nejvíce času stejně strávíte v Semirově BMW. Docela mi vadilo velké množství klasických závodů, které do tématiky hry moc neseděly a ani mě moc nebavily, protože tvůrci recyklovali 3-4 trati stále dokola. Naopak honičky, sledovačky a přestřelky byly skvělé, ale v celé hře jich bylo až moc málo.

Prostředí města je moc pěkné, neobvyklé a mě jakožto čechovi hodně blízké, protože přeci jen německo není od nás zas daleko.

Zmiňovaný český dabing je vesměs slušný, ale trochu mě rušila zvláštní výslovnost Semirova jména (v seriálu je to „simír“ a ne „semir“). Je to zvláštní, protože by tohle měl snad už Bohdan Tůma (dabér) vědět. O debilitě fórků raději pomlčím, protože vlastně skvěle vystihují ty seriálové. Avšak narážka na Semirovy parťáky v závěru hry mě dostala :)

Verdikt: Velice slušná závodní závodní hra. Značku Kobry 11 to využívá spíše k prodejnosti, protože nebýt těch několika společných prvků, nemusela by se tato hra vůbec k tomuto stejnojmennému seriálu vázat.

Pro: zábavné honičky, prostředí a grafika, modely vozidel; houkačky, blinkry a další serepetičky; zábavný český dabing

Proti: v pozdější fázi stereotypní, není to ani moc Kobra 11, okružní závody jsou nuda, mnohá zjednodušení co se animací týče


Celkové hodnocení komentáře: +7 (+7/0)

The Elder Scrolls IV: Oblivion - Shivering Isles

Dohráno75

Shivering Isles mě velice mile překvapil. S klidným srdcem totiž můžu říci, že je mnohem lepší jak původní Oblivion. Nová lokace je menší, plnější a hlavně neskutečně krásná. Samotné questy jsou již na standartní úrovni, ale i zde byly některé fakticky humorné jednohubky. Díky místu zasazení si totiž tvůrci mohli dovolit jakoukoli magořinu a klidně by mohli zajít i dál. Vadilo mi opět opakující se procházení dungeonů, které jsou však naštěstí tentokrát mnohem zajímavější a variabilnější. Nevyváženost hry jsem radši ignoroval a nechal se unášen neobvyklým příběhem, který chytne a lehce začne nudit až v samotném závěru, který mi přišel, podobně jako u Oblivionu, dosti nepovedený. Pokud bych to shrnul: pro fandy Oblivionu povinnost a pro ostatní zajímavá zkušenost, kterou se vyplatí zkusit i přesto, že se vám původní hra zas tolik nelíbila…

Pro: šílené prostředí, šílený příběh, opět moc pěkně lokace, některé zajímavé questy a tentokrát i hlavní linie

Proti: to, co bylo špatné na původním Oblivionu


Celkové hodnocení komentáře: +6 (+6/0)

The Elder Scrolls IV: Oblivion - Knights of The Nine

Dohráno40

Balík vesměs nezajímavých pluginů, který ospravedlňuje povedené dobrodružství Knights of the Nine. Tento quest patří mezi ty nejlepší, co může Oblivion nabídnout. Bohužel je to trochu málo a konec, ač docela pěkný, nastane velice brzo. Tady vyvstává otázka, zda se koupě vyplatí či ne...

Pro: samotný Knights of the Nine

Proti: to, co bylo špatné na původní hře; krátké, cena/herní doba


Celkové hodnocení komentáře: +4 (+5/-1)

The Elder Scrolls IV: Oblivion

Dohráno50

Jakožto veliký milovník série Gothic jsem se do Oblivionu vrhl s velikým nadšením. Mám rád rozlehlé světy a Oblivion se rozhodně řadí mezi ně...

Jakmile jsem se rozkoukal, opravdu jsem nadšený byl, ale postupem času hra sklouzla do jakéhosi stereotypu. Je tam hromada věcí, které bych udělal jinak, je tam hromada nedoladěností, je to prázdný, je to často až nepříjemně generický a je to na RPG poměry až nechutně lineární. Přesto jsem u hry vydržel. Proč? Protože se mi strašně líbil herní svět. Po hratelnostní stránce byl sice nehorázně roztahaný, ale na oko krásný, atmosférický a rozlehlý. Občas jsem až zapomínal dýchat. Oblivion disponuje opravdu krásnou grafikou, která se nemá za co stydět ani dnes.

Celý svět je hodně promyšlený, má kompletní mytologii, hromadu knih k přečtení, desítky questů a stovky dungeonů. Hra na hráče hned ze začátku vychrlí hromadu možností, což je sice plus, ale pak už nemá co nového nabídnout - kromě více či méně zábavných questů. A ty jsou důvodem, proč jsem u Oblivionu vydržel až do konce. Ačkoli nejsou po herní stránce nijak inovativní, díky různým okolnostem a chytlavým rozhovorům s NPC jsou zábavné.

Po herním světě se nachází stovky dungeonů. Nedoporučuju se jimi zabývat, protože jsou generické a odměny za prozkoumání prachbídné. Díky totální nevyváženosti itemů není potřeba tam vůbec lézt. Já osobně získal jeden z nejlepších mečů po několika hodinách hraní a jedno brnění mi vydrželo skoro celou hru. Hlavní příběhová linie je průměrná, více jsem si užíval questy vedlejší – zejména ty pro Temné Bratrstvo a zlodějskou quildu.

O Oblivionu by se dalo ještě říci mnohé, ale většina věcí už byla vyřčena v komentářích ostatních a to i mnohem lépe. Já jen snad dodám, že Oblivion není žádnou devadesátkovou hrou a zařadil bych ji mezi neprávem nejvyhypovanější hry vůbec. Je sice z jistého směru promakaný, je krásný na pohled, místy i dost zábavný, ale hratelnostně není vůbec doladěný. Tvůrci si dle mého ukousli moc velké sousto, než dokázali zpracovat.

Věřím, že mnohé věci dokáží opravit modifikace, ale já hrál úplně bez nich. U Morrowindu jsem s nimi pohořel a tentokrát jsem se jim teda radši vyhnul.

Pro: krásný a rozlehlý Cyrodiil, hodně zábavných questů, rozmanitá NPC, hodně itemů, neomezený pohyb

Proti: slabá story, až moc roztahané, totální nevyváženost všeho, level scaling monster, po čase strašně nudné dungeony, stereotypní a velmi četné souboje, uzavírání bran Oblivionu (wtf? to byl generický výsměch)


Celkové hodnocení komentáře: +6 (+10/-4)

Blood Stone 007

Dohráno75

Na Blood Stone jsem se fakt těšil. Postarší díl s Brosnanem s názvem Nightfire, který fungoval hlavně jako stealth akce, jsem miloval, a proto jsem opravdu doufal, že Blood Stone bude aspoň z části podobný. Není. Sice se hra dá z určité části procházet stealth způsobem, ale chybí veškeré ty serepetičky, které Bonda dělaly Bondem. I když, co by se taky dalo od zpracování s Craigem v hlavní roli čekat jiného, že?

Hratelnostně je to celkem obyčejná střílečka z třetí osoby s krycím systémem ala Gears of War. Problém trochu je, že hra v tomto ohledu neobsahuje nic navíc a přitom se toho dalo hrozně moc vymyslet. Jediné, co trochu obzvláštňuje přestřelky jsou primitivní hopsací pasáže a jednoduché, avšak velmi efektní, automobilové honičky. Design levelů nebyl sice špatný, ale chybělo mi tam často něco, z čeho bych se posadil na zadek. Obří akvárium bylo supr, střechy Bangkoku taky působily pěkně, jízda na vznášedle byla efektní, ale to je tak vlastně všechno. Design není nijak zvlášť výrazný. Grafika sama o sobě vypadá moc hezky a celé se to i pěkně plynule hýbe. IW4 engine má dobrou optimalizaci, což hře svědčí.

Hudba do hry skvěle padla, za dabing se tvůrci rovněž nemusí stydět.

Dál už není nijak zvlášť moc co říkat. Rozhodně se jedná o nadprůměrný a zábavný titul, z kterého by však šlo vytáhnout podstatně víc! Jen by to chtělo trochu více snahy... 75%

Pro: chytlavé přestřelky, stealth a pacifikace nepřátel zblízka, pěkná grafika, animace mezi misemi, automobilové honičky

Proti: slabší leveldesign, ke konci už stereotypní náplň, strašný koridor


Celkové hodnocení komentáře: +8 (+8/0)

007: Quantum of Solace

Dohráno75

Po zhlédnutí nového Bonda s Craigem v hlavní roli jsem dostal náramnou chuť okusit videoherní pokračování Bloodstone. Zároveň jsem zjistil, že existuje i předchůdce a to Quantum of Solace, což je jakýsi doplněk k filmům, takže jsem se pustil nejdříve do něj.

Hra mě příjemně překvapila, protože jsem čekal klasickou patlaninu k filmu. Nakonec jsem sice tak trochu patlaninu dostal, ale dosti zábavnou. Příběhově to je strašnej myšmaš, kterej na sebe pořádně ani nenavazuje a ten, kdo neviděl film, se v tom jednoduše orientovat nebude. Story teda nejlépe moc neřešit.

Qantum of Solace je hra akční a to v hodně arkádovém stylu ala Call of Duty. S Bondem to moc společného nemá. Hru měl na starosti Treyarch, takže je jasné, že jinak to dopadnout ani nemohlo. Na hře je vidět, že byla dělána narychlo. Jednak je strašně kraťoučká a jednak je technicky značně kolísavá. Zatímco některé lokace vypadají krásně, některé zase přinejmenším průměrně. Ani ty animace nejsou žádný zázrak. Modely objektů jsou naproti tomu vcelku ostré a zejména postavy překvapily. Craig vypadá jako Craig a i ve hře z něj srší charisma na sto honů. To podporuje povedený dabing herců společně s „tudu-tudů“ hudbou.

Hra se hraje z první osoby, avšak, podobně jako v BiA Hell’s Higway se hrdina může připlácnout za překážku, čímž se kamera přesune za jeho záda. Tenhle herní styl mám rád a do konce jsem si ho vychutnával. Má to ale jednu nevýhodu, z první osoby jste strašně snadný cíl, kdežto v krytu prakticky nesmrtelný. Tyto rozdíly nejvíce vyniknou na nejvyšší obtížnost, kterou jsem pro jednou neohroženě zvolil. Na konec to ani tak těžké nebylo, ale některé pasáže jsem opakoval vícekrát. Zejména ke konci hry počty protivníku rostou až ke směšné hranici a hra začíná být docela náročná. Rovněž mi vadily hojné počty výbušnin, které až moc zjednodušovaly hru. Kolikrát jsem pomalu víc střílel do barelů, než do nepřátel. Na druhou stranu byla pak hra jeden velkej krvavej ohňostroj, což lahodilo mému oku.

Verdikt: Chytlavá, leč velice krátká střílečka. Jakožto doplněk k filmu to můžu jednoznačně doporučit, avšak samostatně to v konkurenci asi moc neobstojí, hlavně díky tomu „příběhu“. 75%

Pro: chytlavá akce, místy pěkná grafika, charismatický Craig, dabing a hudba, mise na vlaku (sázka na jistotu :) a jiné památné momenty, achievementy

Proti: příběh, kraťoučké, s Bondem to moc společného nemá - moc akční, některé animace, absence titulků


Celkové hodnocení komentáře: +10 (+10/0)

Assassin's Creed: Revelations

Dohráno90

O kus slabší jak původní Assassin’s Creed 2 (95%), ale naopak lepší než Brotherhood (85%) - toť mé dojmy. Přeci jen mě však Revelations lehce zklamal a to po stránce příběhu. Čekal jsem PODSTATNĚ víc odhalení, než celá hra nakonec nabídla.

Vše ostatní si drží svůj standart. Hratelnostně je to na chlup stejné, jako předchozí díly. Hra před hráče postaví nové a velmi krásné město – Konstantinopol. Tato lehká změna prostředí hře jednodznačně prospěla. Design celé lokace je opravdu špičkový a i tentokrát jsem nenarazil ani na jedno odfláknuté místo. Město je až neuvěřitelně živé a pořádně atmosférické. Poprvé v sérii se tu pravidelně střídá denní doba a noc je v Konstantinopoli přímo magická. Grafika sama o sobě je sice trošinečku postarší, ale hra dokáže vykouzlit naprosto perfektní scenérie se stovkami osob a ke všemu se i skvěle hýbe i na postarších sestavách. Skvělou práci odvedli tvůrci na zvucích, které utváří celkovou atmosféru. Často se mění: tu slyšíte za noční procházky hádku dvou obyvatel vycházející z jednoho domů, tu slyšíte arabáky pokřikovat na kolemjdoucí či na sebe navzájem, potom zase na hřbitově vidíte dva objímající se lidi u jednoho z hrobů atp. Jako celek to působí neskutečně realisticky a hráč se s chutí ponoří do víru renesančního velkoměsta. Troufám si říci, že nikde jinde jsem takovéhle živoucí město neviděl a často mi z celé té krásy padala huba. O ACR můžu s klidným srdcem říct, že se jedná o jednu z nejlépe vypadajících her současnosti (pokud se vyloženě nedíváte na jednotlivé textury).

Příběh hry je chytlavý, ale opět ne z počátku moc výrazný a pořádně se rozjede až od půlky hry. Za relativně nízký počet vedlejších misí jsem rád a je vidět, že se tvůrci (oproti Brotherhoodu) primárně zaměřili na mise hlavní, které jsou rozmanité a hlavně dlouho vydrží. Animace je perfektní – obzvlášť mimika obličejů, dabing je jako vždy velice povedený a hudba dvojky Jesper Kyd/Lorne Balfe je též krásná, byť ne už tolik výrazná jako v minulých dílech. Nejvíce mi chyběl geniální track „Ezio’s family“.

Od začátku jsem se těšil na Altaïra, kterého jsem si užil méně, než bych chtěl. Avšak každá vzpomínka s ním opravdu stála za to! Spolu s atmosférickou Desmondovou cestou patří Altaïrovy sekvence za to to nejlepší ze hry.

Pokud bych měl něco vytknout, tak nechutně zdlouhavý konzolový interface. Otvírání mapy bylo vždy docela porodem, protože přepínací animace jsou sice hezké, ale po čase strašně zdlouhavé. Rovněž bych uvítal více novinek. Háková čepel byla supr, padák jsem jednou za čas taky využil, ale výbušniny jsem použil pouze čtyřikrát a z toho dvakrát, protože jsem musel. Tento prvek doplácí zejména na těžkopádné menu a mě ta zdlouhavá výroba moc nebavila. Posílání assassinů na mise do Evropy mě přišlo zbytečné už v Brotherhoodu a stejně je to i tady. Pokud by se mi za to neodemykaly další subquesty, úplně bych se na to vybodnul. Minihra ve stylu tower defense byla zajímavá, ale na klávesnici ne moc příjemně ovladatelná. Každopádně zabavila a rozhodně ji počítám jako zajímavé zpestření oproti ostatním zmiňovaným doplňkům. Naopak mi chyběla Pravda, řešení hádanek mě vždy bavilo a v ACR sbíráte pouze nějaké fragmenty Animu. Jednak to moc logicky nezapadá a jednak to není až tolik originální, i když jsem je s radostí posbíral všechny.

Verdikt: Špičková hra a krásné rozloučení s Altaïrem a Eziem. Pro fandy historie, zajímavých postav a silných příběhů jednoznačně doporučuju. Je to skvělé pokračování s trochu uspěchaným, ale za to hodně silným závěrem. Jen škoda, že to nakonec opět skončilo cliffhangerem. Jediné, co mi zbývá, je těšit se na další díl. 90%

Splněno:
- všechny hlavní a všechny (pokud jsem nějakou nepřehlédl) vedlejší mise
- posbírány všechny zbraně, zbroje a vybavení (krom několika drahých knih)
- vykoupeny všechny obchody a cca polovina pamětihodností
- posbírány všechny fragmenty Animu

Pro: vtahující příběh a 100% atmosféra, animace, zasazení do překrásné Konstantinopole, nádherná hudba, grafika, závěr

Proti: čekal jsem více těch odhalení; něco přebývá, něco naopak chybí; absence hádanek, nechutně konzolový interface


Celkové hodnocení komentáře: +17 (+17/0)

Ninja Blade

Dohráno85

Znáte to. Dostanete se ke hře, na kterou byste se v životě nepodívali (natož ji koupili) a ona vás překvapí. Tak nějak mě překvapil Ninja Blade, od něhož jsem absolutně nic nečekal. Válel se mi na poličce jako příloha k jednomu časáku, tak jsem si řekl proč ne a nainstaloval jej. Takovou pecku jsem fakt nečekal. Asijskou kulturu všeobecně nijak moc nemusím, ale už pecky jako Resident Evil 5 či Lost Planet od CAPCOMu mě velmi mile překvapily. Ninja Blade se rozhodně zařadí mezi ně.

Ve své podstatě to je obyčejná (hodně) koridorová rubačka, která však sází na hodně filmové pojetí. Je plná cutscén hráčem ovládaných pomocí nenáviděných quick-time eventů, které mi protentokrát vůbec nevadily a naopak, byl jsem z nich nadšený. Tvůrci skvěle srovnali jejich obtížnost tak, aby hráč nebyl rušen od překrásných sekvencí, ale na druhou stranu neměl pocit, že kouká na film zadarmo. Vždy je určitou akci dostatek času a cca od půlky hry jsem to nezvládl spíše výjimečně a převážně mojí vinou, protože jsem zrovna nedával pozor. Jakmile určitou pasáž nedáte, není žádný game over, nýbrž se hra vrátí k poslednímu checkpointu (jenž je vzdálen vždy jen o pár sekund zpátky). Je to opravdu velice příjemné, ale v pravdě i potřebné, jelikož jednotlivé mise (celkem 9) musíte dát na jeden zátah. Hra má sice checkpointy, ale ty se po ukončení mažou. Někomu, kdo nemá čas u PC sedět delší dobu v kuse, to však může vadit. Já jsem pouze rád, že hra je absolutně stabilní a ani jednou mi nespadla. Jen nedoporučuju ji shazovat na lištu, pak se začnou doje*ávat textury, což může vést k neblahému konci.

Jak už jsem říkal, hra se tváří hodně filmově a jednotlivé mise jsou pojaty hodně akčně a nenechají hráče ani na chvíli vydechnout. Troufal bych Ninja Blade dokonce rovnat s Call of Duty, ač je jasné, že herní principy jsou krapet jiné. Běhání a skákání je rovněž nosným prvkem provedeným na jedničku. Celé mi to docela připomínalo konzolové Devil May Cry (ale zase nečekejte vyloženě AAA titul), které jsem sice nehrál, ale z videí představu mám. Tento žánr je na PC hodně opomíjený a já osobně se s ním setkávám tak nějak vlastně poprvé. A možná i proto na mě Ninja Blade udělal takový dojem. Bylo to tak trochu něco nového a neokoukaného.

Souboje s bossy patří k tomu nejlepšímu, co může hra nabídnout. Jsou komplexní, jsou dlouhé a mnohé potěší, že nejsou zas tak moc těžké, ale ani je rozhodně nedáte s prstem v nose. Jednoduše, jejich obtížnost je skvěle vybalancovaná a hráč nemá pocit, že bossák je cheaterská sviňa. Pro jistotu jsem hrál na nejlehčí, protože u podobných her občas trpím a myslím, že jsem mohl jít i o stupeň výše.

Kamenem úrazu může být ovládání, které je na klávesnici hodně krkolomné. Já osobně po pár minutách zapojil gamepad a do hry hodil „Xbox Controller“ emulátor (kdyby měl někdo zájem, tak pošta) a bylo vystaráno. Do konce hry jsem na problém nenarazil.

Graficky to rovněž vypadá moc pěkně, zejména Tokio z výšky vypadá božsky. Občas se však najdou rozmazané textury, hlavně u bossů zblízka to není moc pěkný. Ale nebudu hnidopich. Jako celek to vypadá skvěle, je to výborně ozvučené a i ta hudba, ač po čase trošinku repetivní, se příjemně poslouchá.

Závěr hry mi přišel až moc šílený, ale užíval jsem si ho. Asiati jsou holt blázni.

Verdikt: Ninja Blade mě neskutečně překvapil. Je to strhující a zábavná hra. A dokonce vcelku povedený konzolový port. 85%

Herní doba dle sejvu: 7h 46m 03s

Pro: nabušené animace, hratelnost, výborní bossové, na gamepadu pohodové ovládání, pěkná grafika, stabilita

Proti: krkolomné ovládání na klávesnici, systém ukládání, občasné poklesy FPS při velkém množství kouře


Celkové hodnocení komentáře: +7 (+7/0)

Call of Duty: Modern Warfare 3

Dohráno85

HODNOCENÍ SINGLEPLAYERU:

Třetímu pokračování Modern Warfare jsem moc nevěřil. Jelikož mě dvojka už moc nepřekvapovala a přišla až moc standartní (když nepočítám perfektní kooperační mise), třetí díl zase ukázal, kdo je na poli válečných "no brain" akcí králem. Alespoň z pohledu singlu to tak je.

První, co praští do očí, je starý engine. Jistá technologická zastaralost tu sice vidět je, ale o to více překvapí, co tvůrci s tolik let starou technologií dokážou. Tentokrát mi huba padala hlavně z parádních světelných efektů. Proto občas zamrzí nějaká ta mizerná textura, zejména některé plochy v pozadí (jako např. hory) jsou v hodně nízké kvalitě (což je u CoD už pár let standartem). Naštěstí jich není zas tolik a mnozí si toho třeba ani nevšimnou. MW3 hlavně boduje v poměru grafika/výkon, což je pro mnohé stěžejním prvkem pro multiplayer a v tomto směru je MW3 v souboji s třetím Battlefieldem jasný vítěz. Samotný mulťák se s Battlefieldem porovnávat nedá. BF mi svou rozlehlostí vždy seděl více a proto se mu v MW3 nehodlám věnovat.

Bitvy jsou opět hodně epické, často jsem jen nevěřícně koukal na obrazovku, což mě někdy stálo i život. Skripty jsou povedené a až na jeden pád hry, kdy jsem běžel špatným směrem, jsem problém neměl. Trochu mě vadilo, že je hra až moc hrrr hrrr a nenechá mě na chvilku zastavit, natož taktizovat. Je to vidět i u spolubojovníků. Chovají se značně netakticky a hrnou se kupředu jak parta nesmrtelných terminátorů, aniž by se jakkoli kryli.

Zvuky jsou skvěle a na plné kule je to pořádnej rachot. Obzvláště povedený, i když tentokrát bez Zimmera, mi přišel hudební doprovod, který tentokrát boj doprovázel častěji, než kdy dříve. Jak je vidno, prvky realističnosti jdou mimo úplně. Hra opravdu spíše vypadá jak béčkový akčňák s áčkovými efekty.

Mimochodem, pád Eiffelovky byl boží. Dokonale mě při něm mrazilo v zádech.

85%

Herní doba kampaně: 6h 46min (nechápu, kdo to mohl dojet za 4 hodiny)

HODNOCENÍ KOOPERATIVNÍHO SPECIAL OPS:

Samotné coop mise mě celkem zklamaly. Mnohem lepší byly ty v Modern Warfare 2. Tady jsou až moc arkádové a málokdy se tam dostanete do opravdového boje. Většinou jde o takové malé přestřelky. Naopak survival mód je pořádná zábava kde se vyřádí opravdu každý! Coop 70% a Survival 90%.

Pro: neutuchající řežba, dabing a zvuky, HW nenáročnost a přesto pěkná grafika, oddychová hratelnost, příběh má spád, návštěva Prahy a dalších významných měst Evropy

Proti: některé nehezké textury, hra mě hnala kupředu až moc rychle


Celkové hodnocení komentáře: +15 (+15/0)

Tom Clancy's Ghost Recon: Advanced Warfighter 2

Dohráno80

První Advanced Warfighter byl pro mě naprostým, ale naprostým překvapením. Na dvojku jsem se fakt těšil. A jak to tak bývá, moje nároky byly přehnané a hra mě lehce zklamala. Po všech směrech je o kus horší než první díl. Povězme si proč.

Opět jsme se s Jackem vrhli na kampaň v kooperaci. Po spuštění mě nemile překvapily změny v systému coop hry. Hraní je o dost jednodušší. Pokud vás nepřítel zabije, po chvíli se respawnete opodál. Má to ale dvě pravidla – po parťákovi nesmí nikdo střílet a parťák do té doby nesmí zhebnout, jinak je konec hry. Upřímně, naštvalo mě to. Počáteční mise jsou totiž až dementsky jednoduché - kde prakticky není jak chcípnout. Naštěstí se to po čase změní. Závěrečné 4 mise jsou naopak tuhé tak, že jsem byl za respawnování rád, protože jsme chcípali furt. A taky měly tyto mise konečně kouzlo jedničky, které zbytek hry tolik postrádal. Poslední misi jsme překvapivě dali na první pokus, ale můžu říct, že nic těžšího jsem za poslední dobu nehrál.

Jednička byla skvělá v tom, že design všech map byl hodně nelineární. Dvojka je více skriptovaná a mnohem více koridorová, což omezuje hráčovy snahy o taktizování. Dále mi citelně chyběly zdlouhavé přelety nad městem před začátkem a po skončení mise. Hře to dávalo reálný nádech a to ve dvojce prostě chybí.

Naopak potěšila hromada nových zbraní a dalšího vybavení. Grafika doznala pouze několika kosmetických změn, ale vypadá pořád skvěle a krásně se i hýbe. Zvuky a pocit ze střelby je jeden z nejlepších, co jsem doposavad zažil. Máte opravdu pocit že střílíte do živého. Jedna-dvě rány a nepřítel se kácí k zemi. Animace zásahu jsou vymakané a každej paňáca chcípne jinak. Jednoduše slast.

Trochu mě mrzí ta hromada bugů. Nevím jak u singlu, ale u mulťáku hodně haprují skripty (např. vrtulník odletí z bojiště pryč, aniž bychom do něj nasedli atp). Docela časté padání hry taky nepotěší. A umělá inteligence? Blbá, kluci nějak zapomínají střílet.

Verdikt: Horší než jednička, ale stále hodně zábavná akce. Nebýt bugů, šel bych o kousek vejš. 80%

Pro: výborný pocit ze střílení, audiovizuální zpracování, poslední čtyři mise

Proti: bugy, oproti jedničce menší a více koridorové mise, mnohá zjednodušení, výkyvy v obtížnosti


Celkové hodnocení komentáře: +5 (+5/0)

Codename: Panzers - Phase One

Dohráno70

Po delší době jsem se konečně dokopal dohrát tuhle mnohými hodně oblíbenou strategii. V době vydání byla považovaná za špičku mezi RTS. Já ale nemůžu souhlasit. Není to sice vůbec špatná hra, ale obsahuje pár otravných nedostatků.

Codename Panzers se skládá ze tří kampaní – Němci (12 misí), Rusové (8 misí) a Američané (9 misí). Každá mise trvá cca hodinu, takže hra vydrží fakt dlouho. Jednotlivé mapky jsou docela rozmanité, zpočátku mě fakt bavily, postupem času začali tvůrci mezi tyto napínáky cpát tzv. čistící mise, které mě nebavily. Přišlo mi otravné po veliké mapě zahalené v temnotě hledal zbytky zakempených vojsk. Kolikrát to misi natáhalo na dvojnásobek, což mě akorát rozzuřilo.

Je pravda, že jsem moc RTS tohoto typu nenahrál, ale nemůžu CP nesrovnávat třeba s takovým Joint Task Force. Oproti JTF je totiž CP vyloženě arkáda. Jednotky vydrží strašně moc a hráč nemá tolik možností, jak nepřítele překvapit. Většinou tak závisí na velikosti armády a ne na momentu překvapení. Na tento herní systém jsem si musel zvykat a až do konce hry mi ne úplně sedl. V prvních dvou kampaních jsou mise vcelku lehké, ale některé mapy za Spojence byly přehnaně těžké. Zejména tedy obranné mise navrhoval nějakej magor, protože nepřítel byl proti mně v ohromné přesile. Jednou jsem byl dokonce nucen použit cheat. Naštěstí ke konci kampaně šla obtížnost o kus dolů.

Chválím atmosféru bitev. Ta je skvělá, mnohokrát jsem si vzpomněl na staré dobré Call of Duty. Moc se mi líbilo dobývání Reichstagu a nebo bitva na pláži v Normandii (něco jako Omaha). Rovněž úplně závěrečná mise byla hodně zábavná.

Ovládání je pohodlné. AI vlastních jednotek úplně blbá není, ale má tendenci se zasekávat prakticky o všechno, což kolikrát chudáka vojáka stojí život. Umělá inteligence nepřítele je tak nějak klasická, umí se bránit, umí útočit, ale nějaké extra psí kusy nečekejte.

Ke grafice nemám výhrad. Animace mezi misemi jsou na velmi dobré úrovni, stejně tak nadabování. Hudba je spíše taková méně výrazná, ale aspoň neotravuje.

Verdikt: Příjemná strategie s několika chybami a vcelku dlouhou hrací dobou. K vyššímu hodnocení mi tam ale přeci jen něco chybělo. 70%

Pro: atmosféra bitev, grafika, rozmanité mise, dlouhá hrací doba

Proti: AI se ráda zasekává, občas haprují skripty, na mě až moc arkádové, někdy přestřelená obtížnost


Celkové hodnocení komentáře: +8 (+8/0)

Undercover: Operation Wintersun

Dohráno40

Undercover jsem získal (za pár kaček) díky herní edici z časopisu ABC a nesmírně mě zaujal dobou, kde se odehrává. Sice je druhá světová ve hrách hodně provařené téma, adventur tolik z tohoto období tolik není. Proto jsem se pustil do hry opravdu s chutí a byl jsem poměrně zklamán.

Takhle nechytlavou adventuru jsem dlouho nezažil. Prvních pár minut hry to vypadá dobře, ale jakmile se děj přesune do Něměcka, překvapí hodně mizerný start. Příběh hry zní zajímavě, ale už tady začíná vyvěrat na povrch nehorázná nelogičnost děje. Navíc se v této adventuře objevují mnohé další neoblíbené prvky, jako například pixelhunting a nečekané kombinace předmětů, na které bych bez návodu nepřišel. Lokace nejsou úplně špatné, ale jsou si celkem dost podobné. Nejvíce mě překvapila malá vesnička v Rakousku, která se tvůrcům fakt povedla a to hlavně díky tomu, že je tu taky nějaká ta pořádná interakce s postavami. V dalších lokacích je rozhovorů jako šafránu a to je dle mého kamenem úrazu. Předmětů moc není, ale na obrazovce jde často kliknout na hromadu aktivních míst, které jsou prakticky naprosto k ničemu a kolikrát jsem nevěděl, co mám vlastně dělat a jak se hnout dál. Dobrým pomocníkem se tak stal návod, který jsem byl bohužel nucen používat až příliš často. A konec? Strašný, urychlený a bez gradace.

I po technické stránce to je spíše slabota. Lokace byly na mém 22‘ LCD dosti rozmazané (max. rozlišení 1280x1024, lze v configu upravit), navíc hra nepodporuje widescreen, což ale zase není tolik vidět. Nicméně často se objevovaly chyby v grafice spojené s rapidním snižováním FPS bez pádného důvodu. Například jednou jsem se ocitl před jakousi budovou na níž byly pohybující se vlajky. Na první pohled bylo vidět, že je to jakoby video (nebo možná gif?) vložené do hry, protože byly vidět bílé okraje. Díky tomu se navíc strašně zpomalil kurzor myši a hra se pěkně sekala. Tohle se stalo nejednou a je to projevem jistého amatérismu tvůrců. Možná by to nižší rozlišení zakrylo, ale spíše pochybuju. Technická je to tedy mizérie.

Potěšil mě dabing, leč i ten má jednu zásadní vadu – hlavního hrdinu. Ten je nadabován jakýmsi Britem s nehorázně směšným přízvukem a stále stejným tónem hlasu bez náznaku emocí. Jednoduše jsem měl pocit, že poslouchám nějakou starou kazetu s lekcemi angličtiny. Dialogy jsou ale jinak na slušné úrovni. Český překlad ve formě titulku se rovněž povedl.

Verdikt: Undercover není úplně špatná hra, jinak bych ji nedohrál. Docela mě bavila a jsem i rád, že byla spíš kratší a tak jsem se nestihl vyloženě nudit. Na trhu jsou ale rozhodně lepší a delší kousky a proto spíš doporučuju kouknout se jinam. Podprůměrných 40%.

Pro: zasazení děje, kvalitní dialogy, klasické adventurní postupy, český překlad, lokace v rakouské vesničce

Proti: technická stránka hry, často nezajímavé lokace, hodně skřípající logika, mizerný konec


Celkové hodnocení komentáře: +5 (+5/0)

Dead Island

Dohráno80

Zpočátku jsem měl z Dead Island velice rozporuplné pocity.

Prvně mě zklamal příběh, který je prostě takový nemastný neslaný. Strašně jsem se těšil na ten prvek survival a na to, jak budu bojovat o holý život a budu se o sebe bát. No, hra jde na to trochu jinak. Za prvé je obtížnost velmi jednoduchá. Hráč rube zombíky jak na běžícím pásu a pokud zhebne, tak se po chvilce respawne a může směle rubat zombíky dál. Tenhle prvek mi zpočátku strašně vadil, ale postupem času jsem za něj byl rád, protože tak nehrozila frustrace, která by jistojistě brzy dorazila, bo chcípat budete opravdu často.

Samotné porcování nemrtvých je sranda, ale musím přiznat, že pokud bych hrál sám, brzy bych se asi trochu nudil, protože herní náplň se po celou hru nemění. Prokecnete pár lidí, dostanete několik questů, cestou k cíli vymlátíte desítky uslintaných nemrtvých, vyčistíte danou oblast/seberete questový předmět a jedete zpátky úkol odevzdat. Občas se sice najdou nějaké ty questy originální, ale moc jich není. Pokud hrajete kooperativně s kámošema, hned je to větší sranda. Já hrál (jako obvykle) s Jackem a rozhodně jsme se nenudili, ba jsme se skvěle bavili.

Úvodní lokace je hodně zajímavá a designově bohatá, ale popravdě mě spolu se závěrečnou bavila asi nejméně. Možná proto, že jsem si zpočátku na styl hry musel zvykat. Naopak rozhodně nejvíce jsem si užil džungli, která skrývala i jeden milý easter egg. Doporučuju prozkoumat každý kout mapy, někdy se to vyplatí.

Grafiku mě dokázala jak okouzlit, tak i pořádně vytočit. Najednu stranu se mi moc líbil systém poškození lidských těl, takže pocit ze sekání hlav, rukou či nohou je opravdu šmakózní. To umocňuje krásně udělaná krev, která se zachycuje na povrchu textur a různě teče a klikatí se. Ač to může znít trochu zvrhle, vypadá to úžasně. Prostředí je rovněž perfektní, některé výhledy byly fakt krásné. Pak mě ale zarazilo tragické dokreslování textur v dáli, které v prvních dvou lokacích není tak viditelné, ale v rozlehlé džungli to působí často vyloženě hnusně. Jako příklad uvedu lokaci, kdy se dívám ze skály dolu na travnatou prázdnou plošinu. Pokud ale slezu po schodech o pár metrů níže, načte se celá vesnice. V kontextu jinak povedené grafické stránky je to prostě strašná škoda. Dále tu jsou kolize textur a různé díry, jakmile hráč vleze tam, kam nemá. Měl jsem z toho pocit, že by hra potřebovala ještě trochu péče, protože vylezla na svět moc brzy. Naštěstí jsem ale nenarazil na bugy, které by nějak bránily v postupu hrou. Problémy tedy vidím pouze v technické stránce.

Mile mě překvapily drobné RPG prvky, expení postavy je zajímavé oživení. Zbraní je fakt hodně, ale mrzela mě jejich veliká generovanost a malé množství opravdu speciálních kousků. V bednách tedy moc specialitek nečekejte. Dále mě mrzel level scaling zombíků. Vznikala tak absence těžších a jednodušších lokací. Všude byly souboje s nimi na chlup stejné.

Verdikt: Nakonec, jakmile jsem přistoupil na pravidla hry, jsem se skvěle bavil a do tohoto postapo světa jsem se hodně zažral. Jackovi i mě bylo velice líto, že je už konec. Dead Island určitě není dokonalý. Je vidět, že si tvůrci vzali moc velké sousto a hra působí v mnoha ohledech nedoladěně. A proč jsem jí dal tak velké hodnocení? Protože je zábavná! 80%

Statistiky:

Postava: Purna (ta negřice se specializací na střelné zbraně)
Herní doba: 32h 02m
Celkový počet zabitých nemrtvých: 1694 (ale řekl bych, že celkově tak x2, protože jsme byli ve hře dva)
Uběhnutá vzdálenost: 156,69 (ale netuším zda mil či km, hra to nikde neuvádí)
Splněno úkolů: 131
Výzvy: 32%
Úspěchy: 56%

Pro: porcování nemrtvých je bžunda, povedené RPG prvky, pěkná grafika a prostředí, pěkný svět, hromada questů, na dnešní dobu velice solidní délka, nižší HW nároky

Proti: bez atmosféry a strachu o vlastní život, jednoduché, množství technických nedodělků a bugů, nevygradovaný závěr, level scaling


Celkové hodnocení komentáře: +14 (+14/0)

NecroVisioN

Dohráno70

Už delší dobu jsem nehrál tak poctivou oldschool FPSku, jako je právě NecroVisioN. Na první pohled moc nezaujme. Prostředí je takové věčně šedivé a na první pohled nevýrazné. Hlavní postava se zasekává naprosto o všechno (vždy, když jsem zahlédl schody, oči se mi protočily v sloup), ale pokud tyto neduhy překousnete, dostanete perfektní doomovku ve slušné grafice a hromadami zbraní. Ovšem chápu, že tahle hra mnoha hráčům nesedne.

Příběh se zpočátku jevil zajímavě, ale postupem času jsem ho přestal vnímat. Byla ta taková trošičku patlanina naprosto všeho, nicméně zasazená to docela atraktivního prostředí 1. světové války.

Prostředí se velmi často mění a tak jednou bojujete v zákopech, po druhé třeba zase v podzemním městě jakýchsi upírů a nakonec se dostanete i do samotného pekla. Lokace jsou na dnešní poměry opravdu velice dlouhé. Daň za to jsou hodně dlouhé loadingy, které si naštěstí můžete zkrátit čtením dopisů, jenž se mezitím objevují na obrazovce. Ona ta hra má celkově hodně nepovedenou optimalizaci. Na mé sestavě jsem zpomalování registroval opravdu velmi často, jednou mi dokonce hra klesla až k nějakým 10 FPS. Není ale problém narazit na oblasti, kde framerate vyleze i nad 60. Rozhodně tedy doporučuju alespoň takovou sestavu, jako mám já.

Ke konci hry mě velmi mile překvapila pasáž s drakem, která příjemně okořenila, v té době již trošičku stereotypní, hratelnost. Souboje s bossy, ač mám někdy proti nim vyloženě averzi, byly perfektní a závěr jsem si fakt užil.

A hudební doprovod? Rozporuplný. Zpočátku mně ta rytmická hudba vadila, protože se strašně opakovala. Ke konci ale hudba trochu změnila styl a dodávala hře ponurou atmosféru a píseň Orchard of Mines u závěrečných titulků byla super.

Verdikt: Příjemná oddychová střílečka ze staré školy, u které je záhodno moc nepřemýšlet. Nic víc, nic míň. 70%

Pro: oddychová hratelnost ze staré školy, různordé prostředí a design, nepřátelé i zbraně, ke hry konci pěkná hudba, bossové, slušná herní doba, dabing

Proti: mizerná optimalizace, hlavní hrdina se zasekává úplně o všechno, ke konci až moc velké hordy nepřátel


Celkové hodnocení komentáře: +9 (+9/0)

Driver: San Francisco

Dohráno80

Na nového Drivera jsem se docela těšil, ale absolutně jsem nevěřil tomu oslavnému teleportování – resp. shiftování. Zpočátku mi opravdu vadilo. Měl jsem neustále pocit, jako bych cheatoval. Naštěstí se za cca v půlce hry obtížnost srovnala a shiftování začalo být i docela nutností. Skutečnou výzvou pro mě hra byla až v samotném závěru a bylo mi strašně líto, že v tom nejlepším nastal konec. Málokdy se mi totiž stane, že mě hra baví čím dál tím víc a víc. Většinou to bývá spíše naopak.

Prolog pěkně navnadil a pln očekávání jsem se vrhl do zajímavě načrtnutého příběhu. Ten mě ve výsledku trošičku zklamal, protože jsem čekal docela dost. Holt Driver není GTA, ale závodní hra a tak story hraje druhé, ale přesto zajímavé vcelku zajímavé, housle. Samotná kampaň je ale hodně krátká, naštěstí to hodně natahují vedlejší a opravdu kvalitní mise. Dohrál jsem je komplet všechny a skvěle jsem se bavil. Vybodl jsem se akorát na kaskadérské minihry, které mě nebavily, a motivaci z výdělku jsem u nich taky moc neměl.

Cutscény jsou jedním slovem skvělé. Moc se mi líbilo, jak hra plynule přecházela mezi videi a záběry v herním enginu. Videa jsou výborně naanimovaná. Dabing postav je též velmi dobrý, zejména Tanner hláškuje o sto šest. Driver se totiž nebere vůbec vážně a je to znát. Hráč má pocit, jako by hrál klasický béčkový akčňák z 80. let.

Jednotlivé mise jsou velmi rozmanité – jednou v roli strážců zákona honíte nezbedné závodníky, jednou zase vezete zraněného pacienta, jenž byl napaden jedovatým pavoukem, do nemocnice a poté zase například pomáháte dvou bratřím vyhrát ilegální závody. Mise se neustále mění a proto, alespoň u mě, nenastane pocit repetivnosti.

Hodně jsem se bál, jak dopadne fyzika aut. Bál jsem se zbytečně, jelikož ovládání mi naprosto sedlo. Driver není úplnou arkádu, kde akorát držíte plyn, a vše vám prochází. Ne! Zpočátku jsem se i párkrát vysekal, než jsem přišel, jak vlastně mám jezdit. Avšak ovládání mi po chvíli přešlo do krve a já si uvědomil, že mám co dočinění se skvělým mixem simulátoru a arkádové hry, kde přeci jen ale převažuje ta arkáda.

Graficky to vypadá slušně, byť jistá mírná zastaralost je znát. Mě to ale sedlo hlavně díky jedné věci - grafika hry je krásně čistá. Žádné bloomy, blury, a já nevím co ještě, tu jednoduše nenajdete. Já si nemůžu pomoct, ale vypadá to tak mnoho lépe. Nehledě na to, že se rapidně snižují hardwarové nároky. Až na drobné škubání či zpomalení hry v některých vypjatějších momentech, to běželo velmi pěkně i na mé, dnes již krapet zastaralé, mašině.

Modely aut musel dělat profík, o tom žádná. Samotné San Francisco je úžasné. Já, jakožto veliký fanda tohoto místa, jsem chrochtal blahem. Největším herním zážitkem byla jednoznačně první projížďka po proslulém Golden Gate Bridge. Ve výsledku mě ale mrzelo, že nemůžu z auta vystoupit a podívat se i za hranice silnice. Všude jsou totiž neviditelné bariéry. Na jednu stranu škoda, na druhou ale jsem rád, protože to zamezuje frustrujícím zásekům vozidla mezi objekty.

Vadilo mi vůbec něco? Ano, vadilo. Hudba. Nevýrazná, některé songy mi byly až otravné a občas jsem to nevydržel a zapl si vlastní tématickou hudbu. Nicméně se i pár památných písniček najde.

Verdikt: Jedno z překvapení roku. Nový Driver je skvěle hratelná závodní hra, ač na to zpočátku úplně nevypadá. 80%

Pro: prostředí San Francisca, hratelnost, čistá grafika bez filtrů, hromady licencovaných vozů, filmové (resp. seriálové) pojetí, originální nápad shiftování

Proti: zpočátku moc lehké, slabší soundtrack, krátká příběhová kampaň


Celkové hodnocení komentáře: +12 (+12/0)

Freedom Fighters

Dohráno95

Freedom Fighters je moje srdcovka. Je to jedna z mála her, které můžu hrát stále dokola a pokaždé se skvěle bavím. Proč?

Začněme příběhem. Ten je jednoduše skvělý. Scénář je jednoduchý, do Států vtrhlo SSSR a vaším úkolem je spolu s ostatními bojovníky za svobodu Rusy ze země vytlačit. Prostředí New Yorku je precizní a jednotlivé lokace jsou výborně designérsky navržené. Hudba Jespera Kyda hře padne jak ulitá a atmosféra ze hry sála každým coulem. Animace mezi misemi si pokaždé opravdu užívám, zejména geniální zprávy se soudružkou Tatianou Kempinskou.

Ač se jedná o vesměs lineární střílečku, na mapách jsou rozesety hromady vedlejších cest, které často velice ulehčí práci. Proč se hrnout proti kulometu, který znamená jistou smrt? Vždyť stačí vylézt po trubkách na střechu budovy a pokropit stanoviště nepřítele hezky seshora. Takovýchto vychytávek tu je mnoho a hratelnost to strašně táhne nahoru. Velice mě překvapilo, jak je AI vlastně skvělá. Sice nedokáže nějaké překvapivé obchvaty, ale co se týče bojiště, poradí si se vším. Vyleze po trubkách, přeskočí díru, do které by mohla spadnout a hlavně KRYJE SE! Platí to jak u spolubojovníků, tak u nepřátel. A díky tomu jsem si, jinde mnohdy otravné zachraňování a ochraňovaní NPC, opravdu užíval. Chlápci opravdu šli za mnou bez toho aby něco obcházeli, zasekli se anebo se nechali zabít. Tleskám! Tohle neumí mnohdy ani dnešní hry.

Freedom Fighters není vůbec obyčejná střílečka. Bez taktiky dlouho nepřežijete, zejména na nejvyšší obtížnost je nutno hrát velice obezřetně. Spolupráce s týmem je opravdu klíčová. Zatímco zezačátku jste spíše vlk samotář, ke konci s sebou táhnete celou armádu bojovníků. Rozkazy se udílí jednoduše, byť bych uvítal trošku rozsáhlejší možnosti taktizování. Ale budiž, fungovalo to i tak výborně.

Freedom Fighters jsou rovněž zajímaví tím, jak ve hře plyne čas. Vůbec jsem neměl pocit, jako u mnoha jiných stříleček, že hra skáče v prostředí, jak se jí zachce. Vše se pomalu vyvíjí. Třeba základna. Nejdřív slouží jako schovka pro tři osamělé bojovníky, o pár misí později je plná zbraní, výzdoby a stanů v okolí, kde postávají další „freedom fighters“ připravení do boje. Taktéž je to s prostředím, kde se válčí. Děj hry začíná na podzim a ten se v průběhu hry plynule přehoupne v zimu (zimní NY velmi připomíná Max Payna). Změny jsou pozorovatelné i na vzhledu hlavního hrdiny. Jsou to prkotiny, ale dělají na celkovém dojmu opravdu hodně.

A grafika? Ta je i dnes velmi slušná, překvapila mě na svou dobu velice vyspělá fyzika. Ovládání je naprosto bezproblémové a svého hrdinu máte vždy pevně v rukou.

Na závěr bych měl říci také nějaká ta negativa. Neřeknu, protože mě žádná nenapadají. Snad jen, že je FF hra strašně krátká a uvítal bych rozhodně nášup. Co třeba v podobě dvojky?

Pro: atmosféra, návyková hratelnost, výborný leveldesign, fešná grafika, na svou dobu výborná fyzika, zábavné taktizování a přestřelky, cutscény, zajímavý systém ukládání, mrazivá hudba Jespera Kyda dodávající hře pořádnou atmosféru

Proti: velmi krátké


Celkové hodnocení komentáře: +12 (+12/0)

Tom Clancy's Ghost Recon: Advanced Warfighter

Dohráno90

Jedním slovem úžasné! Ghost Recon Advanced Warfighter je neprávem přehlížená hra a po dohrání musím říct, že je to jedna z nejlepších válečných akcí, co jsem kdy měl možnost pokořit. Hra působí neuvěřitelně autentickým dojmem, ale jde na to úplně jinak než takové Call of Duty. Předem se omlouvám za tentokrát trochu delší komentář, protože těch dojmů je jednoduše hrozně moc.

AW je simulátor. Simulátor vojáka, který se dostane do války. Nejedná se o žádnou arkádovou střílečku s autohealem a tunami lékárniček. Na začátku mise dostanete 4 vojáky, přičemž 3-4 kulky znamenají jistou smrt. Po celou misi není možnost se vyléčit a tak stačí chvilka nepozornosti a… bum. Singleplayerová kampaň oplývá checkpointy a tak přesně nevím, jak jde oproti kooperaci jiná nebo lehčí. Každopádně kooperační mise se hrají absolutně bez ukládání. Každá mise trvá od 35 minut do 90 minut. Zpočátku jsme měli při hraní neskutečné problémy a hra na nás působila jako velice hardcore záležitost. Já s tím málem seknul, ale Jack mě u hraní udržel a jsem rád, že se tak stalo. Po zdolání první, velmi ostré mise, jsme se do hry zažrali úplně nehorázně. Na první pohled se může zdát, že 11 misí není moc. Opak je pravdou, protože díky velmi vysoké obtížnosti jsme (až na jednu) nedali na jeden pokus. Některé mise jsme hráli až 6x-7x, než se nám je podařilo zdolat (takže jsme jednu misi kolikrát hráli i týden). Taktika tkvěla v zapamatování si pozic nepřátel, zejména smrtících kulometů či minometů. Pozice vojáku se vždy lehce mění a žádná mise není stejná. Naštěstí nepřátelská AI není nijak výrazně inteligentní a tak není problém nepřítele sejmout. Stejně ale dokáže překvapit a přepadnout ve chvíli, kdy to nejméně čekáte. Možná to z popisu zní jako opruz, ale opak je pravdou. Není nic úžasnějšího a sebeuspokojivějšího, než za svistu kulek po hodině a půl hraní úspěšně doběhnout k evakuačnímu vrtulníku.

AI spolubojovníku je naprosto pitomá. Střílet jakože dovede, pokud se dostane pod palbu, tak se rovněž nenechá lehce zabít. Ale ty kluky asi nikdo neučil chodit, protože se velmi často zaseknou o trosky, což někdy představuje problém. Zejména když jsem chlapy zapomněl někde vzadu, jeden z nich se zasekl a já neměl možnost se vrátit a „vystrkat“ ho pryč, protože na mě hra řvala s hláškou „Opouštíte oblast mise“. Tím se mise stala nedohratelnou a věřte mi, pořádně to nasere.

Jednotlivé mise jsou úžasné. Mapy jsou velmi detailní a dostatečně rozlehlé. K cíli většinou vede více cest a hra nikterak neomezuje. Někdy je to i trochu na škodu, protože nepřítel je schopen obejít čtvrť a napadnout hráče zezadu. Ale tohle je holt VÁLKA! Naštěstí AI většinou tak chytrá není.

Zbraní je docela dost, s Jackem jsme ale používali povětšinou jen jednu. Byla to velmi přesná puška SCAR s digitálním mířidlem. Občas jsme to řízli sniperkou, která je sice užitečná, ale je do ní málo munice.

Obtížnost je, jak už jsem říkal, hodně tuhá. Ke konci mi hra přišla o trošku lehčí. Nevím ale, jestli to nebylo jen tím, že jsme se zdokonalili.

Po audiovizuální stránce není absolutně co vytknout. Hra vypadá skvěle, na mé sestavě šlape při 60 fps naprosto všude a vždy. Výbuchy jsou vyloženě nádherné. Škoda jen, že jich moc není. Zvuky jsou též výborné. Vytkl bych ale jeden bug spojený s vypadáváním textur, který mě potrápil u jedné mapy. Nepříjemné bylo, že jsem se do oné oblasti vrátil i v poslední misi a tak závěrečná čistka byla pěkně o hubu. Nepřišel jsem ale, co to způsobovalo.

Verdikt: Špičková válečná taktická akce. Až na pár nepříjemných technických bugů není co vytknout. 92%

Pro: výborná válečná atmosféra, hratelnost, vysoká obtížnost, taktické manévry, audiovizální stránka, zbraně a přestřelky s nimi, skvělý kooperativní režim

Proti: technické bugy, zasekávání spolubojovníků o bordel na bojišti, slabý český dabing (překlad je v pohodě), někomu může vadit absence sejvů v coop režimu


Celkové hodnocení komentáře: +4 (+4/0)

Jade Empire Special Edition

Dohráno80

RPGčka od BioWare beru všema deseti. Jade Empire mě nikdy moc nelákal, protože asijskou kulturu nemusím a tak jsem se do něj pustil až mnohem později. Jedna se o skvělou hru, ale na KotOR nebo Mass Effect nemá.

Na poměry BioWare je příběh slabší. Děj se první polovinu hry docela táhne, ale prostředí jsou krásná a atypická, takže jsem se vůbec nenudil. Bohužel hra trpí syndromem portu z konzolí, takže má zvláštní ovládání a je strašně, ale strašně omezená. A to je hlavní výtka. Oproti jiným BioWare hrám ji hráč proběhne za pár hodin. Questů moc není a lokace jsou docela malé. Prostředí, i když je grafika již trochu zastaralá, nevypadá vůbec špatně. Trochu mě vadila, podobně jako u KotORu, omezenost kamery a tak jsem se nemohl pořádně rozhlédnout.

Druhá polovina, tedy poslední 3 kapitoly jsou skvělé. Hra je sice ještě lineárnější, ale je emotivnější a děj se najednou rozjede a letí ohromnou rychlostí až do výborného finále. Vytkl bych akorát ne moc hezké animace a velmi jednoduché skripty, což u BioWare her taky není moc zvykem.

Rozhovory jsou na standartní úrovni, trošku mi chyběl humor a výraznější postavy. Zase ale nejde o výtku jako celkově, ale o to, že tyto věci zvládají ostatní BW hry mnohem lépe.

Hratelnost je na vysoké úrovni, souboje jsou velmi zábavné.Bavilo mě přepínat různé styly a expit postavu svého Zuřivého Johna. Zajímavé byly i jednoduché střílecí minihry s létajícím strojem připomínající postarší hru Raptor: Call of the Shadows.

Verdikt: Jade Empire rozhodně není nejlepší BioWare hra, ale stále jde o chytlavé RPG. Někomu může vadit prostředí asijské kultury. Já si musel chvíli zvykat, ale ve výsledku jsem se výborně bavil. 80%

Pro: grafika, dialogy, souboje, hudba, prostředí, nízké HW požadavky

Proti: dosti omezené, omezené animace a skripty, není to tak skvěle jako jiné BioWare tituly, jsou z toho cítit konzole


Celkové hodnocení komentáře: +6 (+6/0)

Battlefield: Bad Company 2 - Vietnam

Dohráno95

Tři kila za DLC mi přišlo trošku hodně, ale jakmile jsem hru poprvé spustil, byl jsem nadšený. Jakožto veliký fanda původního Bad Company 2 si právě užívám nových map, kterých sice není moc, ale jsou opravdu propracované.

Mapky jsou opravdu krásné a to nejen graficky. Velmi mile mě potěšilo, že se Vietnam hýbe o dost lépe než původní hra. Zatímco BC2 se mi místy drobně škube, zejména při pořádné bitevní vřavě, Vietnam naopak běží krásné plynule a to mi příjde, že je na mapě objektů o trochu více - zejména stromů. Je to možná tím, že mapy jsou zaměřené spíše na kontaktní boje, ale zároveň nespadají do hektické akce po vzoru CoD, což je dle mého názoru ideální.

Nové zbraně jsou vesměs vyvážené, ale dosti mě mrzelo, že si je nemůžu odemykat postupně jako u původní hry. Nové dopravní prostředky jsou rovněž výborné, zejména vrtulník Huey je dokonalou smrtící zbraní. Bohužel mi ale příjde, že je to nástroj až moc mocný a velmi těžko jde sundat z oblohy, protože létá neskutečně rychle a s lehkostí, narozdíl od těch těžkopádných plechových krabic z Bad Company 2.

Jako třešnička na už tak delikátním dortu slouží pečlivě vybraná dobová hudba hrající v dopravních prostředcích, která mě, jakožto fandu tohoto období, neskutečně potěšila. Prozatím jsem velmi nadšený. Hodnoceno jako DLC, ne jako plnohodnotná hra. 95%

Pro: hromada novinek - mapy, zbraně, vozidla; dobový soundtrack

Proti: vyšší cena (alespoň v českých obchodech)


Celkové hodnocení komentáře: +8 (+8/0)

Need for Speed: Hot Pursuit

Dohráno65

Málokdy se stane, že dohraju závodní hru až do konce. Většinou mě přestane v půlce bavit a s hraním seknu, ale nové NFS mě i přes hromadu svých chyb udrželo až do samotného závěru.

V novém Hot Pursuit, je možné hrát za dvě strany – za závodníky a za poldy. Ve výsledku je ale jedno za koho hrajete, protože druhy závodu jsou si naprosto podobné u obou stran.

Jednak jsou tu klasické závody, které trpí ale docela podstatnou vadou – AI. Ta je naprogramovaná tak nechutně, až mě to místy neskutečně vytáčelo. Cheatuje, podvádí, vyjebává s hráčem tak, až to není hezký. Pokud jsem rozbil auto, o zatáčku dál už na mě parchanti spoluzávodníci čekali, ale jakmile jsem je dohnal, začali najednou jet rychleji než já. AI řídí hodně bezchybně a s koncem hry se to stupňuje. Při takové jízdě po dálnici je to místy až nehratelné, protože se oponenti prostě nedají dohnat i když jedu maximální možnou rychlostí. Naštěstí takových závodů není mnoho.

Druhým typem závodu je klasická časovka, která mě zpočátku rovněž strašně pila krev, naštěstí jsem se postupem času naučil ovládat auto tak, že to pro mě nepředstavovalo problém a tak se pro mě tyto tratě stály pouhou oddychovkou.
Posledním typem závodu jsou souboje s policisty (nebo naopak), které mě bavily z celé hry asi nejvíc a právě díky nim jsem vydržel až do konce. Díky čtveřici různých zbraní, jsou tyto pasáže výbornou zábavou. Bohužel poslední pětka závodů byla vyloženě frustrující, protože AI na hráče absolutně nebrala ohled a snažila se ho za každou cenu zlikvidovat. A právě těchto pár závodu jsem jako jediných nedokončil na Zlatou medaili, protože jsem na to neměl nervy.

Grafiku rozhodně řadím mezi klady hry, protože je to jedna z věcí, která mě u hry udržela. Prostředí jsou opravdu krásná a nejedenkrát jsem se kvůli čučení na všechny strany pořádně rozsekal.

A co bych ještě vytkl? Naprosto idiotské animace při destrukci, které sice vypadají úžasně, ale často při závodě docela zavaří. Mnohokrát se mi stalo, že jsem kousek před cílem sejmul útočící auto, díky tomu se spustila destrukční animace a mě mezitím stačili předjet ostatní závodníci. V tu chvíli jsem vždycky měl chuť prohodit gamepad oknem.

A ještě nějaké ty klady? Výborný soundtrack, složený převážně z DnB skladeb, který k tempu hry vyloženě pasuje a výběr z obrovského vozového parku.

Nové Hot Pursuit nejsou špatnou závodní hrou, ale na poměry NFS jsou docela slabé. Hra obsahuje mnoho chyb, které při hraní opravdu vadí, ale já zatnul zuby, vydržel až do konce a slušně se bavil. 65%

Pro: krásná grafika, hodně aut, výborný soundtrack, promakané tratě

Proti: je to až moc na efekt, nevyladěné herní mechanismy a hlavně cheatující umělá inteligence, které při hraní frustrují, místy přepálená obtížnost


Celkové hodnocení komentáře: +11 (+11/0)