Indika je bezesporu podivná hra, což je až s podivem vzhledem k tomu, jak se vlastně drží zpátky. Mohlo by toho být řečeno mnohem více – svět působí velmi zajímavě, nachází se v něm obrovské budovy se zvláštní architekturou, v okolí patrně probíhá jakýsi konflikt, a všechno je velmi depresivní. Vysvětleno není nic. Ale dobrá, to je záměr, který dodává prostředí příjemnou tajemnost. Navíc to může reprezentovat, že sama Indika byla zavřená v klášteře, a vnější svět jí připadá obrovský a nepochopitelný. Kdo ví? Každopádně atmosféra pseudoruského venkova se střídá s industriálními pasážemi, a obojí působí svým vlastním stísněným dojmem.

Nejvíce jsem si sliboval od kritiky náboženství – zvlášť když Indice sedí na rameni (skutečně?) sám ďábel. Ale ve výsledku se vlastně objevuje pouze několik málo myšlenek ohledně víry, duše a svobodné vůle; myšlenek zajímavých, byť z hlediska teologie vcelku základních. Doufal jsem, že hra půjde víc do hloubky i do šíře, a že momentů, kdy se protagonistka zastaví a začne filozofovat, bude mnohem více.

Místo toho se vlastně na hru, která by se asi dala zařadit mezi simulátory chození, překvapivě hodně hraje. Kromě chození se skáče, šplhá a manipuluje s předměty, aby se někde otevřela cesta. Puzzle jsou to vcelku příjemné, řešení není triviální ani příliš těžké, a záseky nehrozí. Děj v přítomnosti je prokládán Indičinou minulostí ztvárněnou v podobě 2D pixelových skákaček; ty, stejně jako sbírání bodů a nesmyslné levelování, lze nejspíš pokládat za hře vlastní bizarní humor a zároveň metakomentář, snad ohledně víry, snad ohledně her nebo života obecně.

Příběh sám o sobě je vlastně velmi prostý s očekávatelným vývojem, ostatně v takto krátké hře nelze očekávat zázraky, a přesto Indika svým duchem připomene ruské klasiky, ať už jde o film Stalker nebo třeba Dostojevského. Konec asi nenadchne hráče, kteří mají rádi jasné odpovědi. Mně osobně se líbilo, jak se Indika bavila s ďáblem ve chvíli, kdy... se dostávala z vězení. Pakliže je ďábel jen část její psychiky, kterou bere za hříšnou, a která se ozývá tím více, čím více ji odmítá přijmout, tak kdy jindy si to s ním konečně vyříkat, než při aktu fyzického hřešení? 

PS: Scéna s týpkem, který vyleze jeptišce z pusy, zatímco začne hrát ujetá moderní hudba, je naprosto geniální, a je velká škoda, že podobných opravdu velkých bizárů není ve hře o moc více.