Na začátku jsem si říkal, že na hru budu přísný. Že to nebude další stovkový Silent Hill. Na hře by se dalo najít spoustu maličkostí, kvůli kterým bych to mohl udělat. Děsivý hororový teror mi to ale nedovolil. Silent Hill má takovou atmosféru, že mi to prostě nedovolil. Žeru tenhle abstraktní svět. Tohle znázornění psychického pekla. I tentokrát je prostředí těsně spjato s hlavní postavou. Kdybyste byli na místě Heather, ukáže vám vaše největší noční můry. A to pěkně naživo.
Silent Hill 3 je přímé pokračování prvního dílu. A to tak, že pokud jste nehráli první díl, tak se o hodně připravíte. Příběh perfektně navazuje. Dává smysl. Je to přesně to, co jsem chtěl a ani trochu neklesají jeho kvality. Je to tak dobře poskládané, že kdyby někdy vyšel nějaký remaster, mohli by být tyhle 2 hry klidně spojené. Ještě k tomu to není žádný čajíček. Čím dále postupujete, tím víc víte, že vás nečeká nic moc dobrého. A to k tomu hlavní hrdinka přišla jako slepá k houslím.
Třetí Silent Hill totiž zavedl revoluční myšlenku. Už nemusíte chodit do města. Město přijde za vámi. Prostě se jednou probudíte do noční můry. Která je ještě nebezpečnější než kdy dřív. Už na obtížnost normal budete počítat každý náboj. A to doslova. Nebo můžete klidně jít na bosse z železnou trubkou. Jako, že je s ní hlavní hrdinka dost pomalá, slabá a nemotorná. Nepřátel je hodně. Nábojů a lékáren minimum. Už se nestane, jako na konci druhého dílu, že budete mít 50 lékáren a 200 nábojů. Na menším prostoru se dá nepřátelům hůř vyhýbat. Obtížnost narostla.
Nově grafika umí zobrazit postupně měnící se prostředí. Ale ne tak snadno a rychle jako ve filmu. Tady je to víc postupné, víc nervy drásající, víc abstraktní, víc děsivé. Jako byste jste se pomalu dostávali do pekla, ze kterého není návratu. Přesně to podtrhuje například scéna v nemocnici. Ovládání prošlo vylepšením. Pořád je tady dost debilní kamera (nebo atmosferická, když nic nevidíte?). Poprvé ale můžete hru ovládat myší. A musím říct, že jí to hraní dost prospělo.
Je to krátké. Ještě kratší, než docela krátká jednička. Je to ale nadupané až po okraj. Jediné, co mi trochu kazilo zážitek s hraní, byl quicksave. Hru to zjednodušuje a zbavuje to pocitu strachu. Pokud ale máte pevné nervy a vůli, můžete se na quicksave vykašlat. Já to nedokázal a ze strachu ukládal. Všechno samozřejmě podkresluje perfektní ozvučení a opět super soundtrack. Jo, jo, ozvučení opět nemá chybu.
Herní výzva: "Krize identity" (hardcore)
Silent Hill 3 je přímé pokračování prvního dílu. A to tak, že pokud jste nehráli první díl, tak se o hodně připravíte. Příběh perfektně navazuje. Dává smysl. Je to přesně to, co jsem chtěl a ani trochu neklesají jeho kvality. Je to tak dobře poskládané, že kdyby někdy vyšel nějaký remaster, mohli by být tyhle 2 hry klidně spojené. Ještě k tomu to není žádný čajíček. Čím dále postupujete, tím víc víte, že vás nečeká nic moc dobrého. A to k tomu hlavní hrdinka přišla jako slepá k houslím.
Třetí Silent Hill totiž zavedl revoluční myšlenku. Už nemusíte chodit do města. Město přijde za vámi. Prostě se jednou probudíte do noční můry. Která je ještě nebezpečnější než kdy dřív. Už na obtížnost normal budete počítat každý náboj. A to doslova. Nebo můžete klidně jít na bosse z železnou trubkou. Jako, že je s ní hlavní hrdinka dost pomalá, slabá a nemotorná. Nepřátel je hodně. Nábojů a lékáren minimum. Už se nestane, jako na konci druhého dílu, že budete mít 50 lékáren a 200 nábojů. Na menším prostoru se dá nepřátelům hůř vyhýbat. Obtížnost narostla.
Nově grafika umí zobrazit postupně měnící se prostředí. Ale ne tak snadno a rychle jako ve filmu. Tady je to víc postupné, víc nervy drásající, víc abstraktní, víc děsivé. Jako byste jste se pomalu dostávali do pekla, ze kterého není návratu. Přesně to podtrhuje například scéna v nemocnici. Ovládání prošlo vylepšením. Pořád je tady dost debilní kamera (nebo atmosferická, když nic nevidíte?). Poprvé ale můžete hru ovládat myší. A musím říct, že jí to hraní dost prospělo.
Je to krátké. Ještě kratší, než docela krátká jednička. Je to ale nadupané až po okraj. Jediné, co mi trochu kazilo zážitek s hraní, byl quicksave. Hru to zjednodušuje a zbavuje to pocitu strachu. Pokud ale máte pevné nervy a vůli, můžete se na quicksave vykašlat. Já to nedokázal a ze strachu ukládal. Všechno samozřejmě podkresluje perfektní ozvučení a opět super soundtrack. Jo, jo, ozvučení opět nemá chybu.
Herní výzva: "Krize identity" (hardcore)
Pro: super příběh, pekelná atmosféra, strach, děsivé ozvučení, soundtrack, větší obtížnost, Silent Hill
Proti: možnost quicksavu