Překvapivě se The Reckoning vůbec neliší od původní hry. Na začátku po vás sice hned zaútočí nový nepřátelé, ale ti vypadají spíš směšně než nebezpečně. Design úrovní zůstal nezměněný. Často se vracíte docela slušnou dálku zpět, aby jste mohli použít klíč k dalším dveřím nebo projít vypnutým silovým polem. Zábavnost je trochu jak na houpačce. Ale platí, že nuda je spíš ze začátku a ke konci přijdou ty zábavnější souboje.

Obyčejní pěšáci jsou ke konci hry nebezpečnější než velké tanky. Jejich červený paprsek mě kolikrát dost pocuchal, než jsem je stačil lokalizovat. Design je hodně poschoďový. Vejdete do místnosti a v tu ránu vám někdo pálí do zad z patra. Prostředí se opět nevyhnulo velké fádnosti. Pár smutných barev vás opět provádí celou hrou. Ta je naštěstí vyplněná standardně slušnou akcí. Přesné ovládání a rychlý pohyb. Základní poznávací znak Quaka.

Dvojitý raketomet je slušná zbraň využíval jsem ho hodně. Druhá zbraň co střílí laserové disky má bohužel stejnou munici jako laserový samopal. Jak už tu někdo psal. Zbraní je zbytečně moc. Půlku z nich jsem ani nevyužíval. Samotnou kapitolou je BFG, které seberete až na konci (zdaleka jsem nenašel všechny secrety, kdyby tam náhodou byla) a já jí zapomněl použít i na hlavního bosse. No jo, našetřil jsem si na něj maxisíly a maxirychlosti střelby. S tím jsem ho railgunem vyrubal za pár chvil. Měl pěkný design, ale byl pomalý a byl tam široký sloup.

Je to překvapivě dlouhý datadisk, který má ale pár nudnějších míst. Beden je tam fakt moc. Proč mě to nutilo na všechny skákat a sbírat každé jednotlivé štítky?

Sledovat animace smrti nepřátel je zábavnější, než je rozstřelit na maso. I jejich poslední výstřel jsem kvůli tomu riskoval.