Já to dohrál, dohrál! Ještě teď jsem celý rozklepaný. Rozklepaný z toho, aby mě těsně před koncem poslední mise zase nezastřelili. Je to adrenalin jako hrom. Před normálním člověkem, co hry nehraje, bych vypadal asi jako blázen. Nevím, čím to je, ale trochu je mi smutno. S chutí bych se pustil do dalších misí.
Je to zvláštní, protože mě Project I.G.I. v některých částech strašně štval a frustroval. Někdy jsem byl vztekem bez sebe, ale zároveň mi to nedalo, a vždycky jsem se odhodlal k dalšímu postupu, protože, je to hra excelentní. Liboval jsem si v průstřelnosti dřevěných překážek, ze zvuků zbraní (hlavně AK 47 nemá chybu), z tichého a opatrného postupu. Nutnost postup předem naplánovat v kombinaci s absolutní volností. Misi můžete vždy dokončit několika postupy.
Project I.G.I. obsahuje skvělou a ostrou grafiku. Posouvání beden a nějaké větší interakce s prostředím se tu sice nedočkáme, ale co byste chtěly od takhle staré hry. Zvuky jsou naprosto skvělé a hudbu jsem hned vypnul, protože mě rušila. Nechtěl jsem si připadat jako ve filmu. Mise jsou naprosto skvěle promyšlené. Bohužel jich ale není moc.
Kdyby byla ve hře možnost quick savu, byl by Project I.G.I. hodně krátký a jednoduchý. Přeci jenom po nějakém dvacátém proběhnutím jednotlivé mise zjistíte, že vlastně není tak dlouhá. Autoři se v tomhle směru vyhnuli kritice, ale zase dostali vynadáno od nerváků. Trochu mi vadila odstřelovačka. Nevěřím tomu, že když zaměříte vojáka přes celou mapu, tak po stisknutí spouště je kulka okamžitě tam. Co nějaká dráha letu, nebo rozklepaná muška?
Hru také trochu zjednodušuje rozporuplná inteligence nepřátel. Nepřátelé sice střílejí skrz bedny, kde vás vycítí, volají si posily, nebo hází granáty. Zároveň jsou schopný vedle sebe nechat padnout kamaráda po zásahu tichou zbraní, a ničeho si nevšimnout. Nebo se stačí prostě jenom schovat za zeď a počkat, až vám přiběhnou pod hlaveň. Na druhou stranu, stačí pár jejich ran a je konec.
Je to zvláštní, protože mě Project I.G.I. v některých částech strašně štval a frustroval. Někdy jsem byl vztekem bez sebe, ale zároveň mi to nedalo, a vždycky jsem se odhodlal k dalšímu postupu, protože, je to hra excelentní. Liboval jsem si v průstřelnosti dřevěných překážek, ze zvuků zbraní (hlavně AK 47 nemá chybu), z tichého a opatrného postupu. Nutnost postup předem naplánovat v kombinaci s absolutní volností. Misi můžete vždy dokončit několika postupy.
Project I.G.I. obsahuje skvělou a ostrou grafiku. Posouvání beden a nějaké větší interakce s prostředím se tu sice nedočkáme, ale co byste chtěly od takhle staré hry. Zvuky jsou naprosto skvělé a hudbu jsem hned vypnul, protože mě rušila. Nechtěl jsem si připadat jako ve filmu. Mise jsou naprosto skvěle promyšlené. Bohužel jich ale není moc.
Kdyby byla ve hře možnost quick savu, byl by Project I.G.I. hodně krátký a jednoduchý. Přeci jenom po nějakém dvacátém proběhnutím jednotlivé mise zjistíte, že vlastně není tak dlouhá. Autoři se v tomhle směru vyhnuli kritice, ale zase dostali vynadáno od nerváků. Trochu mi vadila odstřelovačka. Nevěřím tomu, že když zaměříte vojáka přes celou mapu, tak po stisknutí spouště je kulka okamžitě tam. Co nějaká dráha letu, nebo rozklepaná muška?
Hru také trochu zjednodušuje rozporuplná inteligence nepřátel. Nepřátelé sice střílejí skrz bedny, kde vás vycítí, volají si posily, nebo hází granáty. Zároveň jsou schopný vedle sebe nechat padnout kamaráda po zásahu tichou zbraní, a ničeho si nevšimnout. Nebo se stačí prostě jenom schovat za zeď a počkat, až vám přiběhnou pod hlaveň. Na druhou stranu, stačí pár jejich ran a je konec.
Pro: volnost, nutnost plánování, obtížnost, grafika, zvuky zbraní, průstřelné zdi, pocit z dobře odvedené práce
Proti: občas frustrace z nemožnosti uložit pozice, odstřelovačka, krátké, AI protivníků