Je tomu pěkná řádka let co jsem viděl někoho hrát WR2 a již v té době se mi hra na pohled hodně zamlouvala - polo arkádová simulace automobilových závodů s velkým počtem těch, které je možné přímo osedlat. Hru jsem si proto pořídil a rozehrál do stádia, do kterého stačil můj řidičský skill (tedy ne do konečných levelů) a na dlouhou dobu ji pak odložil k ledu. Zocelen kvantem herních hodin jsem se ke hře nedávno vrátil. Protože mé uložené pozice pozřel zub času, bylo nutné započít s novým profilem úplně od píky. Mělo to i jistou výhodu (osahání si toho, co jsem dávno zapomněl), i když co si budeme mi pařani povídat, jisté závodní situace, okruhy i závodní automobily zůstaly zakořeněny hluboko v kebuli.
Náplní mého volného času se tak po několik večerů stalo závodění v nejrůznějších disciplínách jako je okruhový závod, závod start-cíl, časovka nebo závod slalomového typu (s brankami). V těchto závodech bylo čas od času (pro zdárné zdolání) nutné splnit jisté podmínky (od umístění se na první místě až po dosáhnutí určitého bodového ohodnocení v driftu nebo udržení průměrné rychlosti v celém závodě a nepřekročení určité hranice poškození svého závoďáku).
Automobilů je ve hře opravdu velké množství (nechybí i ty běžné jako Fabia, Golf, Alfa Romeo nebo Mercedes, lákají ale spíše speciály a studie typu Zonda, Cobra nebo Noble M12 GTO-3R). Vehikly, zde se vyskytující, jsou rozdílné jak projevem motoru tak i ovládáním a destrukčním modelem. Jedny jsou nedotáčivé, jiné přetáčivé a další drží až běda a drifty se s nimi dělají opravdu špatně - je nutné těchto nedostatků či předností plně využívat. Využívat je také nutné znalosti tratí, jež jsou ve hře zastoupeny ve velkém počtu (ovál v Německu, úzké silničky v Itálii, dlouhé a široké táhnoucí se silnice Havaje nebo písčité tratě v Egyptě). Občas k vítězství může dopomoci hustá doprava či (sice nečisté, ale účinné) vytlačení oponenta z dráhy. Pokud se nedaří, je nutný restart závodu, což častokrát vede ke zcela jinému chování protivníků a jinému rozložení dopravní situace.
V tuto chvíli se WR2 jeví jako dokonalá a zábavná hra, bohužel po nějaké době začne docházet k repetitivnosti, hráč se naučí tratě a využívá zkratek. Začne si všímat nedostatků soupeřů (třeba kde vždy začínají přibrzďovat) a vítězství jsou potom jen rutinou. Jedinou výzvu pak obstarávají časové závody, kdy je nutné vždy dokončit na první místě, získat důležité procento v postupu, jinak není možné odemknout další kola. Tedy až na jediný závod, kdy díky nějakému zvrácenému smyslu pro humor vývojářů, bylo nutné prohrát, čehož jsem se dopátral až po pečlivé "google" analýze. Do té doby jsem závod odkroužil asi dvacetkrát a s každým dalším vyhraným závod se samozřejmě přičítalo i zlověstné procento, tudíž z 63% postupu se rázem stalo 95% a odemknutí téměř všech závodů. Pak již nebyl problém odjet těch zbývajících pět závodů a mít hotovo... Což svým způsobem považuji za plus a možné urychlení k ukončení uvadající zábavnosti.
Náplní mého volného času se tak po několik večerů stalo závodění v nejrůznějších disciplínách jako je okruhový závod, závod start-cíl, časovka nebo závod slalomového typu (s brankami). V těchto závodech bylo čas od času (pro zdárné zdolání) nutné splnit jisté podmínky (od umístění se na první místě až po dosáhnutí určitého bodového ohodnocení v driftu nebo udržení průměrné rychlosti v celém závodě a nepřekročení určité hranice poškození svého závoďáku).
Automobilů je ve hře opravdu velké množství (nechybí i ty běžné jako Fabia, Golf, Alfa Romeo nebo Mercedes, lákají ale spíše speciály a studie typu Zonda, Cobra nebo Noble M12 GTO-3R). Vehikly, zde se vyskytující, jsou rozdílné jak projevem motoru tak i ovládáním a destrukčním modelem. Jedny jsou nedotáčivé, jiné přetáčivé a další drží až běda a drifty se s nimi dělají opravdu špatně - je nutné těchto nedostatků či předností plně využívat. Využívat je také nutné znalosti tratí, jež jsou ve hře zastoupeny ve velkém počtu (ovál v Německu, úzké silničky v Itálii, dlouhé a široké táhnoucí se silnice Havaje nebo písčité tratě v Egyptě). Občas k vítězství může dopomoci hustá doprava či (sice nečisté, ale účinné) vytlačení oponenta z dráhy. Pokud se nedaří, je nutný restart závodu, což častokrát vede ke zcela jinému chování protivníků a jinému rozložení dopravní situace.
V tuto chvíli se WR2 jeví jako dokonalá a zábavná hra, bohužel po nějaké době začne docházet k repetitivnosti, hráč se naučí tratě a využívá zkratek. Začne si všímat nedostatků soupeřů (třeba kde vždy začínají přibrzďovat) a vítězství jsou potom jen rutinou. Jedinou výzvu pak obstarávají časové závody, kdy je nutné vždy dokončit na první místě, získat důležité procento v postupu, jinak není možné odemknout další kola. Tedy až na jediný závod, kdy díky nějakému zvrácenému smyslu pro humor vývojářů, bylo nutné prohrát, čehož jsem se dopátral až po pečlivé "google" analýze. Do té doby jsem závod odkroužil asi dvacetkrát a s každým dalším vyhraným závod se samozřejmě přičítalo i zlověstné procento, tudíž z 63% postupu se rázem stalo 95% a odemknutí téměř všech závodů. Pak již nebyl problém odjet těch zbývajících pět závodů a mít hotovo... Což svým způsobem považuji za plus a možné urychlení k ukončení uvadající zábavnosti.
