Jedna z her mých dětských let, kterou jsem nikdy nedohrála. Jako malá jsem byla ráda, že jsem se vůbec dostala přes první mise, protože obtížnost prudce roste a ke konci už je to opravdu výzva i pro dospělého, zkušeného hráče.

Ale v jádru prakticky děláte pořád to samé: vhodně rozestavíte místnosti, najmete personál, přihodíte lavičky, automaty a topení a pak už jen čekáte až splníte požadované podmínky mise. Do toho vám přibývají další nemoci a způsoby jejich léčení, přilétají helikoptéry s naléhavými pacienty, chodí neustálé stížnosti, že je v budově buď moc horko nebo moc zima, zazobaní pantátové hodnotí vaši nemocnici, odoláváte zemětřesení a epidemiím, vybuchují přístroje, honíte doktory, kteří jen tak pobíhají po chodbách sem a tam, střílíte myši, občas se vám někdo zblázní nebo všichni pacienti najednou začnou hromadně zvracet. A nebo se to všechno stane najednou.