Tak tohle je moje snad nejsrdcovější srdcovka z dětství! Hrál jsem jí někdy od 2002, nejdříve s nejlepším kamarádem v internet kavárně. Nějaké multiplayerovky a LAN utkání jsme zažili. Jednou dokonce přišel jakýsi klouček, o něco starší než my, byl prý profi hráčem Counter strike (bylo vůbec něco takového tehdy možné? Nevím, prý hrával někde v Německu, ale možná jen myslel, že prostě chodí na velké ofiko zápasy), ale ten nám moc nejel, tak si s náma dával Quake 3 Arenu. S jakoukoliv zbraní jsme byli mrtví v okamžiku, aniž bychom ho vůbec spatřili. Tak si na nás vzal jen tu pilu a i s tou nás stejně kosil.. No staré dobré časy!

Nejvíc mě ale paradoxně vždycky bavil Single. Normální řežba. Zopáknul jsem si to teď po strašně moc letech, i když určitě to nebude víc jak deset, musel jsem si to sem tam zapnout a zastřílet si.. Každopádně paráda. V práci totálně ideální. Zabíječ stresu! Prostě sednete a kydlíte. Hra je svižná, hratelnost návyková! Lore světa je takový hezky.. až komiksový, má to švih. Vše funguje krásně i dnes! Zároveň hraju Planescape Torment ze stejného roku a rozdíl v enginu a grafice je neskutečný. Jistě, to je jako srovnávat jabka s hruškami, ale zkrátka design Kvejka nezestárnul a zraje jako víno.

Super je tedy to, že jde celou kampaň odehrát vcelku rychle, záleží na obtížnosti. Skirmish je taky fajnový, můžete si navolit nepřátelé, jejich počet a do kolika fragů chcete hrát a jen vypnout mozek.. Takže spokojenost, užil jsem si!

Jediné, co bych vytknul, ale to je čistě moje osobní věc. Úplně mi vypadlo kolik je v té hře pentagramů! Jako fakan jsem ani nevěděl asi co to je a bylo mi to jedno a vím, že to k celé sérii i studiu patří, ovšem já jsem absolvoval nějakou spirituální cestu a těmhle symbolům se snažím vyhejbat jako čert.. no však víte.. Ale nepovedlo se, Quake je tak návykový, že jsem to překous, ale zpětně mi fakt trochu vadí, jak moc je to prošpikovaný touhle tématikou a nevím, co si o tvůrcích myslet úplně. No radši se asi úplně vyhnu Doomovi, lol :-))