Jaké by to bylo, kdyby všechny národy světa ztratili schopnost mezi sebou komunikovat? Snažili by se znovu porozumět svým sousedům? Zanevřeli by na sebe,? Chovali se vůči sobě nepřátelsky, nadřazeně, lhostejně nebo by se před vnějším světem úplně uzavřeli? Podobnými myšlenkami se zabývá i Chants of Sennar, logická adventura od studia Rundisc, silně inspirovaná mýtem o Babylonské věži.

Hra vás zavede do tajemné věže a vy coby tajemný poutník postupujete od jejích spodních pater, až na vrchol. Cestou zjistíte, že věž je rozdělena na pět částí a každou část obývá jiný národ. Každý národ samozřejmě mluví svým vlastním jazykem a v průběhu času zapomněl jazyk těch ostatních. No a vy pochopíte, že váš úkol je jasný, dešifrovat neznámé jazyky a naučit spolu národy opět mluvit. Neboť bez vzájemné komunikace a porozumění, věž chřadne a je předurčena k zániku.

Právě dešifrování jazyků je hlavním tahákem celé hry a staví vás do role lingvistického archeologa, který se snaží za pomoci vodítek a vlastní dedukce poskládat ztracené jazyky jednotlivých národů. Hra staví na základech klasických point and click adventur a vy tak "oťukáváte" staré fresky na stěnách, nápisy na cedulích a domech, promlouváte s obyvateli věže a posbírané poznatky si ukládáte do dešifrovacího zápisníku. Fígl je v tom, že všechny rozhovory s obyvateli věže se vám zobrazují pomocí symbolů a každý symbol představuje jedno slovo. Pokaždé když narazíte na nový symbol, ať už při rozhovoru nebo někde nakreslený třeba na stěně, zaznamená se vám do deníku a vy si k němu můžete ručně dopisovat poznámky, jaký by mohl mít asi význam. Takže když najdete u prodejního stánku ceduli s obrázkem jablka a nad ním neznámí symbol zapíšete si do poznámek, že by daný symbol mohl znamenat jablko. Pro každý národ existuje takových symbolů zhruba kolem 30-40 .
V průběhu hry budou nastávat situace kdy budete ověřovat správnost vašich domněnek a zjišťovat skutečné významy symbolů. To dopomáhá k tomu aby jste se ve hře úplně neztratily. A že to budete potřebovat, neboť s dalšími patry věže a novými národy přichází nová pravidla hry. Zatímco spodní obyvatelé věže, používají vcelku primitivní způsobem vyjadřování, každý další národ už je o trochu složitější. Začne se měnit slovosled vět, jiný způsob pro vyjádření množného čísla atd. Na první pohled se může zdát, že by se mohlo jednat o nudnou hru na úrovni hodiny českého jazyka na základní škole. Opak je ale pravdou, dešifrování jazyků, hledání souvislostí mezi jednotlivými jazyky, chytré hádanky a zajímavý příběh linoucí se mezi jednotlivými patry věže je vskutku zábavný a neokoukaný.

Další silnou stránky hry je její grafické a hudební zpracování. Jednoduchá kreslená stylizace, založená jen na odstínech pár vybraných barev a klidný hudební podkres skvěle doplňují tajemnou a trochu pochmurnou náladu panující ve věži. Navíc každý národ má svůj specifický architektonický styl a použitou paletu barev, která odráží vlastnosti a způsob žití daného národa. Co musím pochválit je i to, že díky jednoduché stylizaci se nestává, že se ve hře ztratíte nebo přehlédnete něco důležité. Naopak všechno podstatné z obrazovky krásně vystupuje a vy tak nemusíte hodinu bloumat jen proto, že jste si nevšimli špičky potřebného předmětu trčícího z hromady odpadků.

Chants of sennaar má svou strukturou blízko ke hrám, jako je například detektivní Return of the Obra Dinn a doporučil bych ji všem, kteří mají rádi žánr logických her a rádi potrápí své mozkové závity. Nejednou se mi stalo, že jsem si musel dělat ještě poznámky do notesu vedle počítače. Na druhou stranu se mi ani nestalo, že bych se za zhruba 10 hodin co jsem ve hře strávil vyloženě zakysnul a musel hledat pomoc ne internetu.

Závěrem: Chants of sennaar dělá svému žánru čest, přináší do něj svěží vítr a nápady, a nese sebou hezké poselství. Nutno podotknou že hra slaví úspěch i ve světě a stala se například vítězem nejlepší nezávislé hry na New York Game Awards 2024 a je držitelem několika dalších nominací včetně The Game Awards a BAFTA