Z 1156 německých ponorek bylo za druhé světové války potopeno neuvěřitelných 756. Ze 40 000 mužů jich zemřelo skoro 30 000.
Hra, která zanechala v srdci strašlivou ránu, protože od svého vydání se v podstatě neobjevilo nic, co by se jí mohlo v žánru rovnat.
Všechny herní mechaniky jsou velmi propracované a fungují. Silent Hunter jim ale nasazuje korunu dokonale přístupným a intuitivním ovládáním. Je lehké se ho naučit hrát, ovládnout ho je ale podstatně větší challenge. Nebo tehdy aspoň byla.
V případě kariérního módu je vyloženě krásné pozorovat první úspěchy a užívat si pocit lovce, který díky ve své době fantastické technologii ponorek představuje děsivou hrozbu pro cokoli plující na hladině.
Jak ale válka pokračuje, začínají logicky Spojenci dotahovat a čím dál častěji se z lovce stává potenciální kořist.
Lehké RPG prvky v levelování posádky a modernizace výbavy mají na hru docela dost dopad a jen motivují k dalšímu a dalšímu potápění lodí.
Atmosféra je dechberoucí a nepamatuju si hru, ve které bych zažil tak nervydrásající momenty, jako když po úspěšném potopení dvou velkých nákladních lodí jsem byl nemilosrdně naháněn rozzuřeným torpédoborcem a podmořskými náložemi. Přesně jako v Das Boot.
Nelze se hnout a udělat hluk, jinak je konec. Nelze zůstat na místě, jinak je konec. A tak je čas na zvažování rizik.
Odpalování torpéd, jedna z logicky nejdůležitějších částí hry, je hra ve hře. Ano, můžete sice vypočtením palebné dráhy pověřit svého podřízeného, ale taky si můžete s pravítkem, mapou, úhloměrem a kružítkem hrát sami. A ten pocit, kdy se to naučíte a kdy uspějete, ten snad v jiné hře není.
Největší zápor hry je, že nemá důstojného nástupce. Možná je to ale dobře, protože by nejspíš došlo ke zjednodušení už tak velmi přístupných mechanik. Zas by bylo ale super mít vlčí smečky, dynamické rádio, nálady posádky a další a další věci. Hodně věcí ale řeší pro SH módy, především TGW, který by si zasloužil vlastní komentář.
A pak samozřejmě chybí chlastačky v La Rochelle!
https://youtu.be/ocdWiTUltEM
Hra, která zanechala v srdci strašlivou ránu, protože od svého vydání se v podstatě neobjevilo nic, co by se jí mohlo v žánru rovnat.
Všechny herní mechaniky jsou velmi propracované a fungují. Silent Hunter jim ale nasazuje korunu dokonale přístupným a intuitivním ovládáním. Je lehké se ho naučit hrát, ovládnout ho je ale podstatně větší challenge. Nebo tehdy aspoň byla.
V případě kariérního módu je vyloženě krásné pozorovat první úspěchy a užívat si pocit lovce, který díky ve své době fantastické technologii ponorek představuje děsivou hrozbu pro cokoli plující na hladině.
Jak ale válka pokračuje, začínají logicky Spojenci dotahovat a čím dál častěji se z lovce stává potenciální kořist.
Lehké RPG prvky v levelování posádky a modernizace výbavy mají na hru docela dost dopad a jen motivují k dalšímu a dalšímu potápění lodí.
Atmosféra je dechberoucí a nepamatuju si hru, ve které bych zažil tak nervydrásající momenty, jako když po úspěšném potopení dvou velkých nákladních lodí jsem byl nemilosrdně naháněn rozzuřeným torpédoborcem a podmořskými náložemi. Přesně jako v Das Boot.
Nelze se hnout a udělat hluk, jinak je konec. Nelze zůstat na místě, jinak je konec. A tak je čas na zvažování rizik.
Odpalování torpéd, jedna z logicky nejdůležitějších částí hry, je hra ve hře. Ano, můžete sice vypočtením palebné dráhy pověřit svého podřízeného, ale taky si můžete s pravítkem, mapou, úhloměrem a kružítkem hrát sami. A ten pocit, kdy se to naučíte a kdy uspějete, ten snad v jiné hře není.
Největší zápor hry je, že nemá důstojného nástupce. Možná je to ale dobře, protože by nejspíš došlo ke zjednodušení už tak velmi přístupných mechanik. Zas by bylo ale super mít vlčí smečky, dynamické rádio, nálady posádky a další a další věci. Hodně věcí ale řeší pro SH módy, především TGW, který by si zasloužil vlastní komentář.
A pak samozřejmě chybí chlastačky v La Rochelle!
https://youtu.be/ocdWiTUltEM
Pro: Bezkonkurenční ponorkový simulátor, velká přístupnost, komplexních mechaniky skryté pod intuitivním gameplayem
Proti: lehce zestárlo