Možná se budu opakovat, možná už k této hře není co říct. Vzhledem k tomu ale jaká RPG dnes vychází, je potřeba si ukázat. Ano, je třeba si i po 16-ti letech ukázat, jak se to dělat má.
Je třeba všem vmést do ksichtu, že i přes obstarožní grafiku tu je stále neporažený šampión. Ten, který i po bezmála 16-ti letech kouká na konkurenci spatra a naprosto právem. Konkurence prchá do krytů a třetí bastard v této sérii bledne hrůzou a hanbou při pohledu na svého staršího brášku.
Proč?
První věcí je atmosféra. Post-apokalyptický svět říznutý děsivou dystopií, kde se "zlatý" předválečný svět zasekl stylizačně v 50. letech a v bahnech amerického kryptofašismu a kde je znatelný silný kontrast mezi boomem životní úrovně 50. let a protikomunistické hysterie spojené s nikdy nekončící studenou válkou...
To není svět ve kterém hrajete. Vy se procházíte jeho troskami, kde podzemní bunkry, sálové počítače, zříceniny měst a zaprášené americké reálie tvoří prostředí, na které se nezapomíná. A kterému se to věří.
Nemalou zásluhu na tom má hudba, která vyvolá úzkost a beznaděj i v tom největším rekovi pustiny. Ať už je to hudba doplňující se s foukáním pouštního větru nebo pípání přístrojů v bunkru Bratrstva oceli, leze mráz po zádech. Už hudba vám dá najevo, že v pustině vás nic hezkého nečeká a to je dobře.
Hra skoro nemá slabé místo, děj odsýpá a i když nehází na hráče přehnané romance, těžce stereotypní charaktery a neobsahuje dnes už nutný patos, pohltí daleko více než cokoli jiného. Lokace i vztah mezi frakcemi mají svou logiku, vše je tak má být a netrhá oči ani nedělá kudrlinky na rozumu. Aspoň ne na první pohled.
Takové věci jako systém vývoje postavy nebo soubojový systém nemá cenu snad ani komentovat. Obstály zkoušku časem a i když si hru zahrajete dnes, nebudou vám házet klacky pod nohy nebo. hru příliš zjednodušovat. Powergameři a ti co hru tisíckrát dohráli mohou namítat co chtějí, ale k ničemu to není. Hrát je zážitek na první i desáté dohrání. A i potom.
Už to možná potom není totiž o objevování, překvapeních a náročných soubojích. Ale o kochání se tím, jak je ta hra dobře udělaná a jak krásně se hraje. A o tom to je.
Je třeba všem vmést do ksichtu, že i přes obstarožní grafiku tu je stále neporažený šampión. Ten, který i po bezmála 16-ti letech kouká na konkurenci spatra a naprosto právem. Konkurence prchá do krytů a třetí bastard v této sérii bledne hrůzou a hanbou při pohledu na svého staršího brášku.
Proč?
První věcí je atmosféra. Post-apokalyptický svět říznutý děsivou dystopií, kde se "zlatý" předválečný svět zasekl stylizačně v 50. letech a v bahnech amerického kryptofašismu a kde je znatelný silný kontrast mezi boomem životní úrovně 50. let a protikomunistické hysterie spojené s nikdy nekončící studenou válkou...
To není svět ve kterém hrajete. Vy se procházíte jeho troskami, kde podzemní bunkry, sálové počítače, zříceniny měst a zaprášené americké reálie tvoří prostředí, na které se nezapomíná. A kterému se to věří.
Nemalou zásluhu na tom má hudba, která vyvolá úzkost a beznaděj i v tom největším rekovi pustiny. Ať už je to hudba doplňující se s foukáním pouštního větru nebo pípání přístrojů v bunkru Bratrstva oceli, leze mráz po zádech. Už hudba vám dá najevo, že v pustině vás nic hezkého nečeká a to je dobře.
Hra skoro nemá slabé místo, děj odsýpá a i když nehází na hráče přehnané romance, těžce stereotypní charaktery a neobsahuje dnes už nutný patos, pohltí daleko více než cokoli jiného. Lokace i vztah mezi frakcemi mají svou logiku, vše je tak má být a netrhá oči ani nedělá kudrlinky na rozumu. Aspoň ne na první pohled.
Takové věci jako systém vývoje postavy nebo soubojový systém nemá cenu snad ani komentovat. Obstály zkoušku časem a i když si hru zahrajete dnes, nebudou vám házet klacky pod nohy nebo. hru příliš zjednodušovat. Powergameři a ti co hru tisíckrát dohráli mohou namítat co chtějí, ale k ničemu to není. Hrát je zážitek na první i desáté dohrání. A i potom.
Už to možná potom není totiž o objevování, překvapeních a náročných soubojích. Ale o kochání se tím, jak je ta hra dobře udělaná a jak krásně se hraje. A o tom to je.
Pro: atmosféra, logika frakcí a lokací, vývoj postavy, zbraně, postavy, setting, hudba, vše
Proti: nic