Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentář

Přejít na komentáře

Tom Clancy's Splinter Cell: Chaos Theory

  • PC 90
Poznáte, když je hra dělaná s láskou k řemeslu. Ty detaily, kterých si nemusíte ani všimnout, jsou na každým kroku. Když pominu reklamu na Airwaves skoro v každý cutscéně (což je fakt vtipný), tak především rozhovory s nepřáteli. Jakmile je chytíte pod krkem a začnete páčit nějaký informace k misi, tak se často vynoří Samův sarkasmus a suchý smysl pro humor. Díky tomu můžete nejen s hlavním hrdinou vytvořit jistý sympatie, ale dokonce se i občas zasmějete (a to se mi moc u her nestává).
Přístup k vyprávění příběhu se změnil jen zlehka. Jednotlivý custcény jsou doplněny o větší porci přímý konverzace postav z Third Echelon, takže jen nesledujete nudný zpravodajský vysílání. I tak je příběh pořád prasklej párek. Pokud máte rádi špionážní reálnou tématiku, tak asi dobrý. Řekněme, že pokud vás neoslovil příběh v prvním dílu, tak ani tady. Stejný styl. Což není vysloveně špatně. Pořád se totiž jedná o Clancyovku v pravým slova smyslu. Jen mi osobně podobná tématika moc nesedí. Nedokážu si představit, jak bych se u čtení Clancyovky nudil...

Soundtrack je dokonce obohacen o zajímavý flák, kde čirou náhodou pochází kapela z Francie. Jednotlivý ambientní zvuky dotváří celkovou atmosféru, která je...no...špionážní. V tomhle případě nebudete zklamání.

A teď bych rád přešel k tomu, co dělá Chaos Theory tak jedinečnej opus magnum, jak všichni říkají.
Na to je docela prostá odpověď. Ve stealthu je to i po tolika letech pořád špičkou žánru. Jen se zamyslete, jaká je to lichotka. Skutečně může konkurovat moderním stealth hrám a stále má Chaos Theory co nabídnout. Právě proto by jste měli dát hře šanci. Po počátečních peripetiích s rozchozením na moderních strojích (především na widescreen monitorech dokonce zjistíte, že pořád nevypadá vzhledově tak špatně. Může to ale být i tím, že většinu hry tradičně sledujete z pohledu nočního vidění a tak nemáte moc šanci sledovat detaily prostředí.
Co mi přišlo po stránce mechanik zajímavý, tak reakce nepřátel vůči vašim akcím. Už to není jen to, že zaslechnou zvuk a klasicky "hmmm, I must misheard something" přejdou situaci. Ve většině případech (zdůrazňuji...ve většině) vás totiž začnou nepřátele hledat. A ačkoliv jejich kroky vedou do temných zakoutích, tak neopomenou vytáhnout baterku. Autoři zašli ještě dál. Nepřátelé totiž pomalu nakračují a mají dokonce strach z toho, co na ně vybafne. Není to skvělý na hru z 2005? Jasně, není to žádnej hukot. Nepřátelé vás totiž nenajdou (pokud nejste guma) a ve výsledku je stejně budete v následujících vteřinách držet pod krkem, ale ten smysl pro detail a snahu o vytvoření průkopnický stealthovky je jasně patrný.
Mírně podivný je ale výraz nepřátel, když je máte v "objetí". Je to takový "nemáme na to technologii, ale hej...dělejme, že jsou posraní, jo?" . Tehdy opět hukot. Dnes už to s úsměvem jen lehce oceníte.

Co tím chci říct? Že Chaos Theory se proslavilo právě díky tehdejšímu smyslu pro detail, jak to jen jde. Gameplay je zábavný a design úrovní přímo fantastický (banka mi přijde jako jedna z nejlepších úrovní). K tomu si přidejte humor (páčidla jsou jen pro geek herní postavy), narážející na popkulturu a o zábavu máte vystaráno.

A právě proto by jste si měli Chaos Theory zahrát klidně i v dnešní době. Pokud máte rádi stealthovky a nevadí vám trošku výlet do historii, tak nemáte šanci šlápnout vedle...samozřejmě potichu.

Pro: stealth gameplay vybroušený do dokonalosti, soundtrack, jednotlivé detaily, design úrovní, humor, svoboda průchodu

Proti: z počátku technické problémy, k uzoufání nudná story

+16