Jako skalní fanoušek tvorby od Rusty Lake a zároveň už dlouholetý odmítač čehokoliv, co není singleplayer (když pominu Fall Guys), jsem pár let zpátky musela zkousnout, že se v rámci Rusty Lake univerza vynořilo The Past Within. Dlouho to byl kousek, který jsem si neměla s kým zahrát. No a konečně na to přišel čas (a zcela náhodou se to sešlo i s úkolem z herní výzvy 2026).
Na začátku uvítá stejná strašidelná atmosféra jako vždycky a se spoluhráčem si rozdělíte, kdo bude hrát za přítomnost a kdo za minulost. Velký plus za mě je, že ke hře není třeba se připojit online (průběh hry si vlastně odstartujete na raz, dva, tři přes voicechat). Pak už se odkrývá propojení mezi časovými rovinami a trochu příběhu o Vanderboomových. Hrála jsem za minulost a uvítal mě klasický 2D pohled, dopis a zamčená krabička. Naopak kamarádka pracovala v 3D prostředí s mechanickou kostkou plnou čudlíků a jiných udělátek. Když se naše pozice v druhé kapitole hry prohodily, tak mě právě tenhle pohled ve hře překvapil, protože do téhle chvíle Rusty Lake na 3D pohled nesáhlo.
V rámci toho, že se hra soustředila na neustálou spolupráci mezi oběma hráči, tak hlavní náplní bylo především zadávání kódů a šifer, klikání sekvencí obrázků apod. Řekla bych, že je to určitě jednodušší hra, nikde jsme se vyloženě nezasekly vyjma jednoho momentu, kdy byl problém spíš načasování než nepochopení.
The Past Within jak je zvykem u jiných her ze série strašilo, znechucovalo a bavilo. Samozřejmě jsme se bavily s kamarádkou i navzájem svými úleky na "tím hnusákem" a hláškami typu "klepe se mi kladivo". Hru jsme prosvištěly za necelé dvě hodinky, s tím, že se k ní určitě někdy vrátíme abychom si prohodily role. Za mě tedy láska k Rusty Lake přetrvává a budu je stále chválit kudy chodím.
Na začátku uvítá stejná strašidelná atmosféra jako vždycky a se spoluhráčem si rozdělíte, kdo bude hrát za přítomnost a kdo za minulost. Velký plus za mě je, že ke hře není třeba se připojit online (průběh hry si vlastně odstartujete na raz, dva, tři přes voicechat). Pak už se odkrývá propojení mezi časovými rovinami a trochu příběhu o Vanderboomových. Hrála jsem za minulost a uvítal mě klasický 2D pohled, dopis a zamčená krabička. Naopak kamarádka pracovala v 3D prostředí s mechanickou kostkou plnou čudlíků a jiných udělátek. Když se naše pozice v druhé kapitole hry prohodily, tak mě právě tenhle pohled ve hře překvapil, protože do téhle chvíle Rusty Lake na 3D pohled nesáhlo.
V rámci toho, že se hra soustředila na neustálou spolupráci mezi oběma hráči, tak hlavní náplní bylo především zadávání kódů a šifer, klikání sekvencí obrázků apod. Řekla bych, že je to určitě jednodušší hra, nikde jsme se vyloženě nezasekly vyjma jednoho momentu, kdy byl problém spíš načasování než nepochopení.
The Past Within jak je zvykem u jiných her ze série strašilo, znechucovalo a bavilo. Samozřejmě jsme se bavily s kamarádkou i navzájem svými úleky na "tím hnusákem" a hláškami typu "klepe se mi kladivo". Hru jsme prosvištěly za necelé dvě hodinky, s tím, že se k ní určitě někdy vrátíme abychom si prohodily role. Za mě tedy láska k Rusty Lake přetrvává a budu je stále chválit kudy chodím.
