Karetní hra Kaboom Monsters mě zlákala pěknými obrázky bojovníků. Vybrala jsem si klan Yabbů a pustila se do boje. Naštěstí pravidla nebyla nijak složitá. Měla jsem k dispozici několik čtyřhranných karet a na každé hraně bylo číslo. Uprostřed karty byl buď válečník nebo nějaké monstrum. Soupeř měl karty podobné a šlo o to ho vždy přebít. Tedy stačilo ho přebít vícekrát, než přebil on mě. Aby to nebylo tak jednoduché, tak většina karet s většími čísly nevydržela na hrací ploše dlouho, za chvíli bouchla a soupeř měl pak šanci přebít mi nějakou nižší kartu na svojí.
Bavilo mě, že jsem mohla karty vylepšovat. Buď jsem jim u kováře dávala nové vlastnosti, nebo jsem kouzlem spojila tři stejné karty a vyrobila úplně novou s vyššími hodnotami. Docela mě rozesmála karta slepice, která měla z každé strany jen jeden bod. Ze začátku mi přišla zábavná, ale když jsem v těžších kolech měla v rukávu tři slepice a pár dalších karet už mě to spíš frustrovalo. V některých sekcích hry jsem totiž nemohla používat svoje nejlepší válečníky. Válčila jsem mezi klany po sto kol a došla až k vítězství.
Bavilo mě, že jsem mohla karty vylepšovat. Buď jsem jim u kováře dávala nové vlastnosti, nebo jsem kouzlem spojila tři stejné karty a vyrobila úplně novou s vyššími hodnotami. Docela mě rozesmála karta slepice, která měla z každé strany jen jeden bod. Ze začátku mi přišla zábavná, ale když jsem v těžších kolech měla v rukávu tři slepice a pár dalších karet už mě to spíš frustrovalo. V některých sekcích hry jsem totiž nemohla používat svoje nejlepší válečníky. Válčila jsem mezi klany po sto kol a došla až k vítězství.
Pro: hezké malůvky, bavilo mě to
Proti: nefungovala aréna