Indie hry mají většinou obrovskou výhodu v nízkém očekávání, které byste se divily, jak může pomoci výslednému dojmu (stejně jako může vysoké očekávání zničit i povedený zážitek) a nízkém rozpočtu. Druhé zmíněné se může zdát jako hloupost a svým způsobem je. Kdo by nechtěl mít na svou hru více financí, aby jí dal náležitou péči? Pokud má ale lidská mysl nedostatek zdrojů neboli omezené možnosti, začne být neuvěřitelně kreativní v tom, jak dosáhnout svých cílů. A proto vzniká taková řada skvělých indie her, které sice pokulhávají v produkčních hodnotách, ale dělají tak hrozně dobře jiné aspekty her. A že jsem na řadu klenotů, patřících o mých top herních zážitků, již narazil.

Toren mezi ně bohužel nepatří. I když pominu veškeré problémy s ovládáním, kamerou, výkonem či délkou hry, největším zklamáním jsou pro mě právě aspekty, kde jiné indie hry tak vynikají. Příběh, charakter, svět. Toren se skrývá a utápí v přehnaných metaforách a náznacích do té míry, že polovina věcí může znamenat cokoliv (tudíž nemá nijak reálný dopad na vnímání hráče) a druhá je žalostně nudná nebo nezajímavě podaná.

Tam, kde vás jiné tituly ponoří do svého tajemného světa a svezou vás na cestě plné fantaskních představ, co symbolika a mytologie ve světě znamená, tam vás Toren nechává bez zájmu.
Tam, kde vás charaktery a příběh jiných her dokáží mnohdy doslova rozbrečet, Toren trapně přešlapuje na místě.

Cením si odvahy brazilského studia Swordtales, ale Toren buď opravdu není dobrá hra nebo se dost minula mému gustu, které je v drtivé většině velice otevřené hrám, které sází více na jiné aspekty, než samotnou hratelnost.