Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

Dark Souls

  • PC 100
Všichni jsou mrtví, Dave. A co Todhunter? Všichni jsou mrtví, Dave. Peterson ale ne, že jo? Gordon, Bennett, ano i Chen, všichni. Všichni jsou mrtví, Dave!

Inu i tak by se ve zkratce dala popsat tato legendární hra. Samozřejmě s tou smrtí to není až tak jednoduché . Probouzíte se tedy jako nemrtvý v podivném vězení, kde jsou všichni ostatní také nemrtvý a navíc šílení, prázdní, s jediným účelem a to vás zabít. A po několika smrtích a poražení prvního bosse se vydáte do dalšího divného místa, vše je tu takové polorozpadlé, opuštěné, ale zároveň klidné a tiché, s takovým melancholickým nádechem. I slunce sotva prosvitne skrze mraky. I přes to, že hra vyšla již v roce 2011 a i v době svého vydání to nebyl žádný graficky výstavní kousek, tak i nyní má co nabídnout. Je to hlavně atmosféra, to jak je ten svět vystavěn. Jak se na něj a jeho jednotlivé části pojí krypticky vyprávěný příběh. I teď dokážou některé výhledy vyrazit dech, za všechny například Anor Londo. Ostatně je úžasné sledovat, jak autoři dokázali propojit jednotlivé lokace. V podstatě z vaší základny Firelink shrine se dostanete do všech důležitých částí, bez toho, aniž byste museli používat teleport apod. Tohle se povedlo nejlíp ze všech Fromsoft her a myslím si, že nejlíp ze všech her vůbec. Hratelnost i v roce 2024 je stéle ta stejná zábava jako dřív a dokáže vás to neskutečně vtáhnou a ponořit se do ní. V Demon's souls položily základy a v Dark souls 1 je upevnily a definovaly samotný žánr souls-like her. Oproti jiným hrám se tady s vámi moc nemažou, po krátkém intru, kde nastíní pozadí světa, ve kterém se pohybujete a vytvoření postavy vlastně hned hrajete, žádné sáhodlouhé vysvětlování toho co máte dělat, kam máte jít. Jen asi 5 vzkazů napsaných typicky ohnivým písmem na podlaze pro základní pokyny na ovládání vaší postavy a to je vše. Instatně hrajete a tak to je kromě kratičkých scén, kdy vám jen detailně ukáží bosse, až do závěrečných titulků. Hratelnost je zkrátka pro soul-like hry všechno a všechno je tomu uzpůsobeno, včetně objevování cest, zkratek, zabíjení nepřátel a učení se, jak je zabít, jak zabít bossy, jaký mají moveset. Pořád se učíte a posouváte nejen sklill vaší postavy jak v klasickém RPG, ale i váš samotný sklill a i když zemřete a několikrát zemřete, vždycky vás to o malý kousek posune. Ať už se zlepšíte vy, nebo získáte předmět, který se vám hodí, nebo si otevřete zkratku, všechno tohle vám zůstane i po vaší smrti. Takže smrt je absolutní součástí této hry a zároveň to nejde primárně brát jako prohru. Hratelnost je i samotné objevování příběhu, kdy skládáte jednotlivé popisy předmětů, co řeknou npc, co řekne prostředí, ve kterém se zrovna nacházíte, jaké tam jsou příšery atd., prostě na všechno na co ve hře narazíte, má nějaké vysvětlení a odůvodnění. Jestliže postup hrou je hardcore tak i samotné pochopení příběhu a asi nikdo není schopen odhalit všechno na první dohrání, ale je to na vás, můžete ho tam nechat ať si tam někde probleskuje vedle vás a vytvářet si vlastní a užívat si tu atmosféru kolem vás a příběh mít jen jako kulisu. Ale kdo by chtěl na youtube je spousta skvělých lore videí. Za mě například The brother's code dělají dobrou práci.
No a kdybych to měl srovnat třeba s dalšími novějším hrami od Fromsoftvare tak pořád má Dark souls 1 podle mě co nabídnout. Je to takové pomalejší a opravdu když to hrajete není kam spěchat. Raděj si nepřátele, když to jde, vylákat třeba lukem a postupně je pobít. Dívat se kolem sebe, zabít kvůli nepozornosti vás může i schodiště bez zábradlí. Bossové nejsou tak vymazlení, respektive moveset, animace apod., jsou lehčí, na druhou stranu třeba takový Artorias nebo Gwyn jsou super. I animace vaší postavy je omezenější, nemáte žádne ash of war(speciální útok zbraně) apod. Vzhled samotných příšer je prostě parádní, tohle umí jako Fromsoftvare málo kdo. A už tady některé vypadají jak z Bloodborne – třeba Pisaca. Jádro hratelnosti počínaje tím Demon's souls, kotoul, parry, backsteb se moc nemění. Ona ta obtížnost, pokud k tomu opravdu přistupujete s respektem k pravidlům soulsborne není tak těžká. Je od vás vyžadováno maximální soustředění, jak v autě na rušné křižovatce, to vás zároveň nutí se do té hry plně ponořit a jen hrát. Je to takový kolotoč nejprve neúspěchu, nevzdání se, učení se a následné sladké odměny v podobě poražení bosse, objevení cesty, objevení předmětu – spoustu věcí je i v jiných hrách řeknete si, ale tady je to daleko intenzivnější. Zároveň všechny hry včetně DS 1 od FS mají takový jedinečný feeling a zároveň jsou všechny tak trochu ujetý Kde jinde v západních RPG mluvíte s houbou, útočí na vás podivní mimozemšťani apod. a při tom si to uchovává takovou vážnou až majestatní estetiku, kdy bojujete proti velkolepým bytostem, bohům, lordům a při tom se snažíte zachránit svět, ať jste chosen undeath, aschen one, hunter nebo tarnished a nepůsobí to kýčovitě, ale spíš jako umělecké dílo.

Pro: Naprosté pohlcení hrou, férová obtížnost, atmosféra, replayabilita

Proti: Nic

+9

Lords of the Fallen

  • PC 70
Žádná souls-like hra nepřekonala ani jeden titul z dílny FromSoftware a i v případě Lords of the Fallen se nic neměmí. Nemůžu LOTF srovnat s Dark souls 2(nehrál jsem), ale oproti ostatním je prostě v různých aspektech vždy o něco horší. A tím že v tomto žánru je poměrně početná komunita hráčů, tak zároveň dochází k srovnávaní dříve vydaných her.

Grafická stránka hry je na velice kvalitní i lepší úrovni, než u FS, ale pokud bych dal vedle sebe LOFT a remake Demon's souls tak jednoznačně je lepší DS. Co se povedlo je art style, design jednotlivých úrovní a propojení  lokací, které jsou vlastně dvoje a běží současně. Svět živých - AXIOM a svět mrtvých - UMBRAL, do kterého můžete nakouknout tím že si posvítíte kdekoliv ve hře speciálním nástrojem – lampou, ale pozor, protože kdykoliv lampu používáte, propojujete tyto světy dohromady a mohou vás napadnout nepřátele a vtáhnout vás tak do umbralu. Tam  můžete vstoupit i sami dobrovolně, nebo v případě smrti, máte tak další šanci k postupu dál, ale číhají na vás nepřátele z obou zmíněných světů a navíc v tom mrtvém se neustále respawnují další hordy nepřátel, ale v určitých částech hry, aby jste prošli dál, tak musíte být v umbralu. Vy se pak můžete vynořit opět do světa živých jen u checkpointů nebo u speciálních soch. I příběh je vyprávěn prostřednictvím umbralu, kde si můžete přehrát vzpomínky a po nich dostanete předměty za které si můžete koupit zbraně a zbroj bossů. Takže vás neustéle nutí jít do umbralu a prozkoumávat to tam, i proto, že se tam nachází vylepšení na healing.

Co se týče hratelnosti tak LOFT patří k těm náročnějším hrám, ale náročnost není daná ani tak nepřáteli, které by jste si museli nastudovat, nebo používat nějakou speciální taktiku, ale jejich množstvím a umístěním. Například máte před sebou lučišníka, který vás na dvě rány zabije, který má před sebou dva psy a ještě se na vás nalepí zezadu rytíř, který stojí opodál v boční uličce a vůbec nechápete kde se tam vzal, ke všemu má na sobě magickou ochranu ve formě parazita, kterou zničíte jen umbrální lampou – což trvá 2 až 3 vteřiny a nemůžete se v tu danou chvíli krýt ani uskakovat, takže jste do dvou vteřin mrtvý. Samotných druhů nepřátel není moc a jak v axiomu tak v umbralu se dost opakují. Tvůrci si pomáhají tím, že minibossové  se v průběhu hrou stanou řadovýmu nepřáteli. V jednom místě, které musíte projít jen v umbralu vám naservírují tyto minibosse rovnou tři, kteří na vás skáčou, střílí a aby toho nebylo málo tak se dají hitnout jen ze zadu, nebo jim můžete dát stagger lampou (zase ty 2-3 vteřiny) a opět se  samozřejmě respawnují normální umbrálci. Takže docela rušno. Takových frustrujících momentů je tam mnoho, sice nejsou tolik extrémní jako ty dva, co jsem popsal, ale jsou tam.

Hlavní bosové pak až na pár zas tolik těžcí nejsou. Mnohdy jsou to hnusné, fantaskní nelidské, transformující se potvory – tak jak je máme rádi a jak se na dark fantasy sluší a patří

Ve výsledku to není špatná hra, zajimavý design inspirovaný středověkou gotikou alá Dark souls nebo v Umbralu autory Gigerem a Beksińským, který je navíc úžasně pospojovaný. Škoda taho místy frustrujícího a čas mrhajícího průchodu.

Pro: Dva souběžně běžící světy, design lokací, artstyle

Proti: někdy frustrující obtížnost, opakující se nepřátele

+14

Lies of P

  • PC 75
Další soulslike do zbraně! Jak už bylo zmíněno, hra víceméně kopíruje již zavedené mechaniky z Fromovek, ale přijde mě, že se příliš drží zavedeného žánru a v podstatě nic nového nepřináší ba spíš lehce zaostává. Co mě docela frustrovalo, byl pedantský důraz na parry, kdy rozhodují opravdu milisekundy a mnohdy nevíte, jak se vám útok podařilo odrazit. Při tom pokud je načasování úspěšné odměnou je nulová ztráta staminy, ničení zbraně protivníka a postoje. Pokud vám nesedlo Sekiro (které jsem s radostí dal 2x), tohle raději vynechte. Na druhou stranu jsem si hru užil a většinu času se u ní bavil. Hra vypadá nádherně a běžela mi bez propadů FPS apod. Optimalizace her v dnešní době není standart, ale zde si tvůrci poradili na 1. Design lokací je také velmi povedený až na poslední část hry, kdy vývojáře nespíš tlačil čas. Těm se tedy ve výsledku povedla nadprůměrná hra i k vzhledem okolnostem vývoje. V jednom rozhovoru totiž zmiňují, že v Jižní Koreji má většina vývojářů zkušenosti jen s mobilními hrami a tak se spoustu věcí učili za chodu. Snad se tedy od  Round 8 Studio v budoucnu dočkáme i originálnějšího pojetí a tato hra byla hlavně o získání zkušeností a prostředků pro další rozvoj studia.

Pro: Klasická soulslike pro fanoušky žánru

Proti: kopírka FromSoftware, pedantský důraz na parry

+4