Chcete si zahrát Call of Duty: Modern Warfare tři roky před vydáním? Pak jste na správné adrese. A má to i atomový výbuch!
Tento titul přišel v době, kdy hernímu světu stále vládly klasické boomer shootery a arénovky. Nejde však jen o fakt, že jde o přímočarou, filmovou, skriptovanou akci. Takové už vznikly třeba pod názvem Medal of Honor. Nabízí překvapivě moderní mechaniky, jako je míření přes mířidla, úder pažbou či rychlé házení granátů. Největší vadou na kráse je fakt, že padlým vojákům nelze sebrat výbavu.
Stejně tak tomu chybí i automatické obnovování zdraví, případně víc lékárniček, těch bylo málo. Kvůli absenci checkpointů totiž smrt těsně před koncem kapitoly pořádně zabolí. Sám jsem nakonec zapnul cheaty, vždy když hp klesala ke 30 bodům zdraví, abych nemusel opakovat celé úrovně. Naštěstí nepřátelé nedisponují nekompromisním aimbotem, takže se to dá přežít, když hrajete více opatrně a využíváte systém krytí, co má hra společný třeba s Medal of Honor: Airborne.
Hratelnost nabízí přesně to, co od moderních koridorovek čekám. Mapy jsou navrženy tak, že v nich nelze zabloudit a jsou akorát tak velké, takže ani absence sprintu nevadila a zbraně mají skvělý arkádový feeling jako v CoD. Vše navíc umocňuje super plynulá optimalizace, ostré textury a nulová odezva myši.
Vliv na budoucí Modern Warfare je neoddiskutovatelný. Nejen žánrem a hratelností, ale navíc scéna s výbuchem atomové bomby inspirovala slavnou misi, kterou Infinity Ward představilo až o tři roky později.
Příběh je sice trochu béčkový, ale drží si příjemnou filmovou atmosféru. Velkou zásluhu na tom má dabing hlavní postavy od Stevea Bluma, přičemž samotný protagonista vizuálně nápadně připomíná George Clooneyho ve filmu Peacemaker, kde taky šlo o atomovku.
Závěrečné brblání pod čarou:
V rámci subžánru filmových moderních vojenských arkád se pravděpodobně jedná o nejstarší hru, která se nejvíce přibližuje právě konkrétnímu žánru a mechanikám milovaného Modern Warfare. Medal of Honor je sice pradědeček stylu, ale drží se druhé světové a má spoustu zastaralých mechanik. A Soldier of Fortune 1 a 2 zase připomíná Half-life či Counter-Strike. Red Mercury má opravdu nejblíže k tomu modernímu pocitu než cokoliv před ním.
Tento titul přišel v době, kdy hernímu světu stále vládly klasické boomer shootery a arénovky. Nejde však jen o fakt, že jde o přímočarou, filmovou, skriptovanou akci. Takové už vznikly třeba pod názvem Medal of Honor. Nabízí překvapivě moderní mechaniky, jako je míření přes mířidla, úder pažbou či rychlé házení granátů. Největší vadou na kráse je fakt, že padlým vojákům nelze sebrat výbavu.
Stejně tak tomu chybí i automatické obnovování zdraví, případně víc lékárniček, těch bylo málo. Kvůli absenci checkpointů totiž smrt těsně před koncem kapitoly pořádně zabolí. Sám jsem nakonec zapnul cheaty, vždy když hp klesala ke 30 bodům zdraví, abych nemusel opakovat celé úrovně. Naštěstí nepřátelé nedisponují nekompromisním aimbotem, takže se to dá přežít, když hrajete více opatrně a využíváte systém krytí, co má hra společný třeba s Medal of Honor: Airborne.
Hratelnost nabízí přesně to, co od moderních koridorovek čekám. Mapy jsou navrženy tak, že v nich nelze zabloudit a jsou akorát tak velké, takže ani absence sprintu nevadila a zbraně mají skvělý arkádový feeling jako v CoD. Vše navíc umocňuje super plynulá optimalizace, ostré textury a nulová odezva myši.
Vliv na budoucí Modern Warfare je neoddiskutovatelný. Nejen žánrem a hratelností, ale navíc scéna s výbuchem atomové bomby inspirovala slavnou misi, kterou Infinity Ward představilo až o tři roky později.
Příběh je sice trochu béčkový, ale drží si příjemnou filmovou atmosféru. Velkou zásluhu na tom má dabing hlavní postavy od Stevea Bluma, přičemž samotný protagonista vizuálně nápadně připomíná George Clooneyho ve filmu Peacemaker, kde taky šlo o atomovku.
Závěrečné brblání pod čarou:
V rámci subžánru filmových moderních vojenských arkád se pravděpodobně jedná o nejstarší hru, která se nejvíce přibližuje právě konkrétnímu žánru a mechanikám milovaného Modern Warfare. Medal of Honor je sice pradědeček stylu, ale drží se druhé světové a má spoustu zastaralých mechanik. A Soldier of Fortune 1 a 2 zase připomíná Half-life či Counter-Strike. Red Mercury má opravdu nejblíže k tomu modernímu pocitu než cokoliv před ním.
