Další starší hra, kterou jsem na steamu oprášil, abych zahnal čekání, než se mi vrátí grafika z reklamace.
Hra běží na Unreal Enginu 3 a tvůrci z Danger Close z něho vytáhli opravdu hodně. Hra vypadá po doladění v ini souboru velmi dobře při 2K a 165 snímcích. Mapa Afghánistánu je krásná a běhání po hezky zpracovaných kopečcích v Afghanistánu je zábavné. Zvuky jsou ale to v čem hra vyniká nejvíce. Ozvučení zbraní a výbuchů to je potěcha pro uši. Když tohle porovnáme právě z Call of Duty a jejich Black Ops z toho roku, tak samozřejmě MoH vyhrává na plné čáře, protože i nyní po letech si vzpomínám, jak otřesné zvuky jejich zbraně a výbuchy měly.
Zbraně jsou výborně zpracované a ozvučené. Paradoxně ale chybí uspokojující pocit ze střelby – zasahovat nepřátele působí spíš jako střílení do papíru. Každý nepřítel sice reaguje na nesmrtící zásah, ale nějak to nebylo ono - v dalším "Call of duty killerovi" Homefrontu, (kterou jsem taky znova dohrál po více jak dekádě nedávno, a kterou považuji za mnohem horší hru), to tvůrci vyřešili multiplayerovým zvukem zásahu a hit indicatoru, tady by to taky možná pomohlo.
Příběh je z většiny nijaký a chytl mě až ke konci, kdy jde o záchranu vašeho týmu v nepřátelském území. Postavy jsou nevýrazné, dialogy nudné – nejhorší jsou ty, které směřují na vaši němou postavu. Kolegové vám neustále říkají, co máte dělat, jako byste nebyli elitně vycvičený voják. A chybí tu i hlavní záporák. Celkově je hra napsaná, jak když pejsek a kočička pekli dort. Tvůrci chtěli nové CoD, ale chtěli ho více při zemi, takže žádné wow nerealistické scény ve hře nenaleznete. Ale naopak potěší vojenský žargon a hra velmi dobře ukazuje, jak US Army funguje jako celek. Potěšil mě dialog přes vysílačku, kdy postava ve vašem týmu žádala o vzdušnou podporu, ale bylo mu řečeno, že v dosahu žádný jejich stroj není, ale že CIA tam někde operuje, a že jim vypůjčí Predator dron.
Pak je tu mnoho malých detailů, které je potřeba zmínit. Už jsem zmínil, že postavy se s tou vaší baví, jak kdybyste byl nějaký turista, který se tam náhodou objevil. Ale bohužel to nezůstalo jen dialogů. Ostatní postavy v pohodě vyšplhají na střechu, kopeček, skálu, ale vy bohužel ne, vy musíte čekat, až vás kolega vytáhne. Vy si nedokážete ani otevřít sám dveře, musíte čekat, až se zapne skript, a váš kolega voják vám zpřístupní další cestu. Nikdy vám nedojde munice, protože vám váš parťák vždy může doplnit zásobníky pro americkou zbraň, nehledě na to, že pistole má neomezeně zásobníků, což vás nenutí sbírat zbraně nepřítele . A to je škoda, protože Kalašnikov je skvěle ozvučen a zpracován. Nejlepší zbraň - brokovnice - je bohužel jen ve dvou misích a je to jediná zbraň, která mě bavila coby likvidační nástroj, protože, a na to jsem úplně zapomněl, hra má dokonce gore, a právě pouze u brokovnice a granátu jsou vidět výsledky. Hra je také jedna z prvních fps, která využívá zkluz ze sprintu. Extra náboj v hlavni. A taky potěší přepínání módu střelby. Některé tyhle prvky se sice objevili už v Crysis v roce 2007 (trilogii jsem taktéž znovu po letech dohrál, škoda, že jsem se nedonutil napsat recenzi), ale ani v roce 2010 to nebyl standard.
Hra má multiplayer, u kterého mi steam píše: "Naposledy hráno 2012, odehráno 16 hodin". Moc si z něj nepamatuji, jen vím, že ho dělali lidé z Dice, jel na jejich enginu a byl to mix CoD a Battlefieldu. Neinstaloval jsem ho, protože steamdb ukazuje, že ho za den hrají 3 lidé.
Ale i tak je to obstojný vyzývatel pro tehdejší Call of Duty. Což například o již zmíněném Homefrontu (aka CoD z wishe) říct nemůžu, i přestože ten má zase nějaké ty wow scény, které si na rozdíl od MoH pamatuji a budu pamatovat. Tvůrci a hlavně EA si asi slibovali mnoho a pamatuji si na jejich marketing a taky na Linkin Park, který pro hru vytvořili main song. I když si na tento počin za pár dní nejspíš nevzpomenu, při hraní jsem se většinou dobře bavil – a to je u podobné hry možná to nejdůležitější.
Hra běží na Unreal Enginu 3 a tvůrci z Danger Close z něho vytáhli opravdu hodně. Hra vypadá po doladění v ini souboru velmi dobře při 2K a 165 snímcích. Mapa Afghánistánu je krásná a běhání po hezky zpracovaných kopečcích v Afghanistánu je zábavné. Zvuky jsou ale to v čem hra vyniká nejvíce. Ozvučení zbraní a výbuchů to je potěcha pro uši. Když tohle porovnáme právě z Call of Duty a jejich Black Ops z toho roku, tak samozřejmě MoH vyhrává na plné čáře, protože i nyní po letech si vzpomínám, jak otřesné zvuky jejich zbraně a výbuchy měly.
Zbraně jsou výborně zpracované a ozvučené. Paradoxně ale chybí uspokojující pocit ze střelby – zasahovat nepřátele působí spíš jako střílení do papíru. Každý nepřítel sice reaguje na nesmrtící zásah, ale nějak to nebylo ono - v dalším "Call of duty killerovi" Homefrontu, (kterou jsem taky znova dohrál po více jak dekádě nedávno, a kterou považuji za mnohem horší hru), to tvůrci vyřešili multiplayerovým zvukem zásahu a hit indicatoru, tady by to taky možná pomohlo.
Příběh je z většiny nijaký a chytl mě až ke konci, kdy jde o záchranu vašeho týmu v nepřátelském území. Postavy jsou nevýrazné, dialogy nudné – nejhorší jsou ty, které směřují na vaši němou postavu. Kolegové vám neustále říkají, co máte dělat, jako byste nebyli elitně vycvičený voják. A chybí tu i hlavní záporák. Celkově je hra napsaná, jak když pejsek a kočička pekli dort. Tvůrci chtěli nové CoD, ale chtěli ho více při zemi, takže žádné wow nerealistické scény ve hře nenaleznete. Ale naopak potěší vojenský žargon a hra velmi dobře ukazuje, jak US Army funguje jako celek. Potěšil mě dialog přes vysílačku, kdy postava ve vašem týmu žádala o vzdušnou podporu, ale bylo mu řečeno, že v dosahu žádný jejich stroj není, ale že CIA tam někde operuje, a že jim vypůjčí Predator dron.
Pak je tu mnoho malých detailů, které je potřeba zmínit. Už jsem zmínil, že postavy se s tou vaší baví, jak kdybyste byl nějaký turista, který se tam náhodou objevil. Ale bohužel to nezůstalo jen dialogů. Ostatní postavy v pohodě vyšplhají na střechu, kopeček, skálu, ale vy bohužel ne, vy musíte čekat, až vás kolega vytáhne. Vy si nedokážete ani otevřít sám dveře, musíte čekat, až se zapne skript, a váš kolega voják vám zpřístupní další cestu. Nikdy vám nedojde munice, protože vám váš parťák vždy může doplnit zásobníky pro americkou zbraň, nehledě na to, že pistole má neomezeně zásobníků, což vás nenutí sbírat zbraně nepřítele . A to je škoda, protože Kalašnikov je skvěle ozvučen a zpracován. Nejlepší zbraň - brokovnice - je bohužel jen ve dvou misích a je to jediná zbraň, která mě bavila coby likvidační nástroj, protože, a na to jsem úplně zapomněl, hra má dokonce gore, a právě pouze u brokovnice a granátu jsou vidět výsledky. Hra je také jedna z prvních fps, která využívá zkluz ze sprintu. Extra náboj v hlavni. A taky potěší přepínání módu střelby. Některé tyhle prvky se sice objevili už v Crysis v roce 2007 (trilogii jsem taktéž znovu po letech dohrál, škoda, že jsem se nedonutil napsat recenzi), ale ani v roce 2010 to nebyl standard.
Hra má multiplayer, u kterého mi steam píše: "Naposledy hráno 2012, odehráno 16 hodin". Moc si z něj nepamatuji, jen vím, že ho dělali lidé z Dice, jel na jejich enginu a byl to mix CoD a Battlefieldu. Neinstaloval jsem ho, protože steamdb ukazuje, že ho za den hrají 3 lidé.
Ale i tak je to obstojný vyzývatel pro tehdejší Call of Duty. Což například o již zmíněném Homefrontu (aka CoD z wishe) říct nemůžu, i přestože ten má zase nějaké ty wow scény, které si na rozdíl od MoH pamatuji a budu pamatovat. Tvůrci a hlavně EA si asi slibovali mnoho a pamatuji si na jejich marketing a taky na Linkin Park, který pro hru vytvořili main song. I když si na tento počin za pár dní nejspíš nevzpomenu, při hraní jsem se většinou dobře bavil – a to je u podobné hry možná to nejdůležitější.
Call of Duty: Modern Warfare II
Pro: Ozvučení a grafika, ultra zábavná efektivní brokovnice, Afghánistán a prezentace US Army
Proti: Nic moc napsaný příběh, postavy a dialogy a na nic z toho si za pár dnů nevzpomenete, pocit při zásahu nepřítele