If I could take another turn, My life would never be the same,
If I could get another chance, Today...
The Alters pro mě bylo zjevením. O hře jsem se dozvěděl náhodně až v den vydání přes pozitivní ohlasy. A jelikož mi je psychologické sci-fi téma hodně blízké, neváhal jsem a v den vydání hru hned i zakoupil.
Hra stojí na třech pilířích. První dva, explorace okolí a management futuristické základny, možná nejsou nijak extrémně propracované či náročné, ale v tomhle případě je to vlastně i dobře. Pokud chcete nějaký pořádný management simulátor, zahrajte si Factorio. Pokud chcete pořádnou exploraci, zahrajte si (úžasný) Outer Wilds. The Alters stojí zejména na třetím pilíři.
Příběhová část, kde záleží na několika rozhodnutích v průběhu, a postavy (ehm, postava), je to, co pohání tuhle hru kupředu. Bylo zajímavé sledovat linii života hlavního hrdiny a to, jak moc odlišný na základě některých rozhodnutí může být, a přitom se snažit udržet základnu v chodu, včetně psychické stránky celého osazení (a jak by řekl Jan Technician, nemůžeš se za každou cenu pokoušet jen o zavděčení všem). Určitě je tu prostor pro znovuhratelnost, a to právě díky variabilitě v tvorbě unikátních kopií Jana Dolskiho.
Nejedná se o vysokorozpočtovou hru, a v jistých ohledech to je znát. Sem tam se v příběhu objeví nějaká nelogičnost či trochu úsměvná věc noví alters se rodí rovnou s oblečením. Rozhodně to ale nijak zásadně neruší ani nekazí dojem ze zážitku. Za zmínku stojí ještě i filmečky s reálnými tvůrci. S žádným novým nálezem jsem neotálel a hned si dělal filmový večer.
Shrnutí? Hra nemusí sednut každému. Ale pokud máte rádi sci-fi a dobrý příběh, myslím, že nebudete zklamáni.
If I could get another chance, Today...
The Alters pro mě bylo zjevením. O hře jsem se dozvěděl náhodně až v den vydání přes pozitivní ohlasy. A jelikož mi je psychologické sci-fi téma hodně blízké, neváhal jsem a v den vydání hru hned i zakoupil.
Hra stojí na třech pilířích. První dva, explorace okolí a management futuristické základny, možná nejsou nijak extrémně propracované či náročné, ale v tomhle případě je to vlastně i dobře. Pokud chcete nějaký pořádný management simulátor, zahrajte si Factorio. Pokud chcete pořádnou exploraci, zahrajte si (úžasný) Outer Wilds. The Alters stojí zejména na třetím pilíři.
Příběhová část, kde záleží na několika rozhodnutích v průběhu, a postavy (ehm, postava), je to, co pohání tuhle hru kupředu. Bylo zajímavé sledovat linii života hlavního hrdiny a to, jak moc odlišný na základě některých rozhodnutí může být, a přitom se snažit udržet základnu v chodu, včetně psychické stránky celého osazení (a jak by řekl Jan Technician, nemůžeš se za každou cenu pokoušet jen o zavděčení všem). Určitě je tu prostor pro znovuhratelnost, a to právě díky variabilitě v tvorbě unikátních kopií Jana Dolskiho.
Nejedná se o vysokorozpočtovou hru, a v jistých ohledech to je znát. Sem tam se v příběhu objeví nějaká nelogičnost či trochu úsměvná věc noví alters se rodí rovnou s oblečením. Rozhodně to ale nijak zásadně neruší ani nekazí dojem ze zážitku. Za zmínku stojí ještě i filmečky s reálnými tvůrci. S žádným novým nálezem jsem neotálel a hned si dělal filmový večer.
Shrnutí? Hra nemusí sednut každému. Ale pokud máte rádi sci-fi a dobrý příběh, myslím, že nebudete zklamáni.
