Šest dní pozoruje pařanský Bůh všechny vývojáře, jak se snaží udělat ze svých her, něco nezapomenutelného. Sedmý den pařanský Bůh odpočívá a právě v tento den bylo stvořeno Hour of Victory. Šlapat do lejna je lepší, než hrát tuhle "konkurenci všech těch CoD, MoH, Commandos, ...". Byl jsem nepozorný a neustále jsem padal do těch hrozných sraček, ze kterých se dalo lehce vyjít, ale já naivně doufal, že hru nakonec osvítí světlo boží a rázem se z ní stane něco jiného. Popravdě doufat, je v téhle hře až moc velký luxus, protože ona, i když má zajímavé prvky, kterými se chvástala před vydáním, ale realita je trochu jiná a tak "musíte" trpět.

Nejenom, že se hra velice špatně hraje, on se také tvůrcům podařil husarský kousek s Unreal Enginem 3, který snad vypadá ještě hůře, než by měl. Všechny postavy vypadají jako z cirkusu, divné ksichty, nabubřelé tváře a hromada keců. O linearitě nebudu ani povídat a o nereagujícíh nepřátelích vůbec ne. Vemte si ve hře jakoukoliv německou zbraň (ať můžete sbírat střelivo) a prostě běhejte, jak v jednoduchém deatmatchi a zachvilku jste ve finále, které je snad nejubožejší jaké jsem měl možnost, kdy hrát. Jakýsi teleportující se oficír, kterého stihne krutá smrt, mne opravdu dostal a ani se tvůrci neobřežovali s jakýmikoliv titulky, takže konec a šmitec. Vrchol.

Btw: největším překvapením pro mě byli brejkující německé mrtvolky na nádvoří jakéhosi zámečku, opravdu funny, bejval bych to natočil na Xfire, ale bohudík hra ho nepodporuje!